3 fotky 
V brněnské Redutě se již podruhé rozezněly temné tóny nové opery Ponava nezávislého souboru Ensemble Opera Diversa. V opeře z hlubin podzemí vyvěrají mocné proudy a odhalují zrůdnou lidskou povahu.
Opera se zabývá fenoménem zmizelých řek a utajované minulosti. Zdroj: David Konečný, MDB
Ponávka je podzemní říčka protékající pod Brnem. V opeře má však pouze symbolickou úlohu – představuje pod povrch ukrytou historii a potlačené myšlenky, které se však jednoho dne musí dostat nahoru a odhalit to, na co jsme se snažili zapomenout.
Opera si pohrává s brněnskou historií, nevědomím, kontrastem světla a tmy. Kvůli složitým metaforám, nejasnému příběhu a mnoha referencím je libreto velice náročné a divák se často ztrácí.
Neurčitý pocit a různé způsoby interpretace děje jsou však silnými stránkami díla. Je zde cítit snaha vzbudit diskuzi a donutit diváka přemýšlet nad symbolicky vyjádřenými myšlenkami. Autor libreta Pavel Drábek využívá silné expresivity a neobvyklých slovních obratů.
Výtvarné řešení scény měla na starost Sylva Marková, která staví na hře světel, kouře a jednoduchých zástupných rekvizit. Na jevišti se povalují rozbité trubky, papíry se symbolicky rudými otisky rukou a na kvádru v pozadí se ukazuje stále se měnící tvář. Záměrné vynechání jakýchkoli konkrétních kulis a rekvizit přidává představení na mystičnosti a doplňuje se s jednoduše řešenými kostýmy.
Lucie Kašpárková v titulní roli Ponavy.
Důležitou součástí představení jsou herecká gesta a pohyby lidských těl. Vkusné herectví se mísí se snahou o vyjádření emocí pohyby a gesty, avšak bez nadbytku známého operního patosu. Inscenaci režíroval kmenový režisér Diversy Tomáš Studený, který v Ponavě staví na jednoduchosti a síle metafory.
V hlavních rolích zazářila Lucie Kašpárková (Ponava), Aleš Janiga (Král-Pluto) a David Vonšík (Blázen). David Vonšík jako Blázen podává místy vtipný, ale převážně mrazivý herecký výkon. Postava Krále a Pluta funguje jako kontrastní dvojrole a sytý baryton Aleše Janigy jí dodává na síle.
Stejně tak dobře působí nádherný soprán Lucie Kašparkové, která přesvědčivě ztvárňuje řeku Ponavu v podobě mladé ženy. Ponava v průběhu opery prochází konfrontací s tvrdou realitou, která má zásadní vliv na změnu jejího vnímání. Její charakter je nejpropracovanější, vyvíjí se a s postupnou gradací se zvyšuje působivost pěveckého projevu její představitelky.
Metaforickou dvojroli Krále a Pluta ztvárnil Aleš Janiga.
Orchestr řídila kmenová dirigentka souboru Gabriela Tardonová. Hudební skladatel Ondřej Kyas napsal posluchačsky vstřícnou, avšak nikoliv jednoduchou hudbu. Místo srdceryvných árií typických pro většinu oper nabízí neoposlouchané melodie spojené v ucelené hudební dílo na podobné úrovni, jako jsou předchozí tři celovečerní opery Diversy. Zajímavá je přítomnost marimby, pro operu naprosto netypického hudebního nástroje.
Ponava je čtvrtou celovečerní operou Ensemble Opera Diversa. Představení se uskutečnilo v moderních prostorách Reduty, které slouží k uvádění i experimentálních představení a zdají se být pro potřeby souboru ideální. Komorní orchestr byl umístěn na kraji jeviště, což však nijak nenarušuje scénickou výpravu, ale naopak dodává představení celistvosti a dynamiky.
Přestože se jednalo teprve o první reprízu, hlediště bylo poloprázdné. Relativně nízká účast a občasné rozpaky nad nečitelností díla byly však vyváženy nadšením projeveným při potlesku. Z Ponavy zůstává celkově pozitivní dojem a lze jenom doufat, že se souboru bude do budoucna dařit tvořit další diversní operní díla.
Ponava (Zmizelé řeky), Ensemble Opera Diversa, autoři: Pavel Drábek, Ondřej Kyas, režie: Tomáš Studený, hrají: Lucie Kašpárková, Aleš Janiga, David Vonšík, Jana Vondrů, Veronika Pacíková, Pavla Radostová
