4 fotky 
Až nesnesitelně krutý, avšak přesně mapující lidské povahy a jejich lásku k utrpení. Takový je Pan Polštář v překladu a režii Ondřeje Sokola, který ušil hru přesně na míru pro soubor Činoherního klubu.
Vetchý a Taclík se sešli na scéně Činoherního klubu jako bratři Zdroj: Pavel Nesvadba, Čk
Autor krutých až brutálních povídek Katurian K. Katurian (Ondřej Vetchý) je na policejní stanici vyslýchán a mučen pro zločin, který nespáchal. Jeho retardovaný bratr (Marek Taclík) s útrpným křikem svědčí. Jaká je hranice mezi povídkou a realitou? Až moc málo stačí k tomu, aby tato hranice byla překročena. Existuje vůbec šťastný život a šťastný konec?
Autor hry, Martin McDonagh, je mimo jiné jedním z nejslavnějších světových dramatiků. Je proslulý svým bruslením na tenkém ledě v krajinách násilí, černého humoru, ironie a náhlých zvratů. Jinak tomu není ani u Pana Polštáře, který je na rozdíl od jeho dřívějších her zasazen do jiného než irského prostředí – do imaginárního policejního státu.
Dramatik, režisér a především drsný Ir Martin McDonagh při natáčení filmu V Brugách Zdroj: distributor filmu
McDonagh je zkrátka mistrem v balancování na hranicích lidské snesitelnosti. Dokazuje to i ve svých ostatních hrách Ujetá ruka a Osiřelý západ, které má Činoherní klub taktéž ve svém repertoáru. V minulém roce byl McDonaghův Mrzák Inishmaanský postaven před publikum Klicperova divadla, kde se setkal s kladným ohlasem.
Čtěte také: TOPZINE.cz vybral nejlepší divadelní herce
Ondřej Sokol se s překladem a režií vypořádal jako ostřílený mazák. S McDonaghem se setkal už poněkolikáté, a tudíž neustále zdokonaluje pojetí jeho klasické krutosti a ironie. Sokol, který je v současné době známý spíš jako komediant, tak může pomocí divadelní režie oprašovat svoje umělecké kvality.
Břitkost děje podtrhuje jednoduchost scény, kterou tvoří jen pár kusů nábytku. Občas je strohost rozbita prostorem za plentou, kde se uskutečňují děje Katuriánových povídek. Celé kontinuum dotváří dobrá práce s osvětlením, především co se týče dějů za scénou. Malý prostor Činoherního klubu navíc umocňuje jevištní minimalismus a dovolí divákovi být přímo vtažen do děje na scéně.
Přiznání, nebo utrpení? Těžká volba Zdroj: Pavel Nesvatba, Čk
Je nutno poukázat na vynikající herecké výkony. Hlavní role jsou obsazeny uváženě a sedí jak vyšité. Ondřej Vetchý předvádí skutečně brilantní výkon při ztvárnění rozpolceného člověka, jehož duše, i přestože je tak křehká, nikdy už nemůže být čistá. Marek Taclík překvapuje v roli retardovaného, přesto vcelku vypočítavého, sobeckého bratra.
Podívejte se: Martin McDonagh patří do cool dramatiky
Výborné výkony však probíhají i na poli vedlejších rolí. Policejní komisaři Dulava a Pavlata, jejichž policejní drsnost se v závěru ukáže drsností veskrze víc než lidskou, velmi precizně splňují požadavky režie a dramaturgie a vkládají do děje své poznámky až s nevěřícnou nadčasovaností.
Jediné výkony, které se mi nepodařilo plně docenit, byly postavy účinkující za scénou. Slečna, jež hrála roli neznámé holčičky z Katurianových povídek a jež se v závěru mihla i na hlavní scéně, mi neseděla svou nepřirozeností a strnulostí. Ostatní herci naplňující postavy z povídek podaly průměrný výkon, který byl úměrný jejich dějové důležitosti.
Ondřej Vetchý exceluje při vyhrocených situacích
Hra v divákovi stihne během 165 minut probudit tolik různých emocí, od upřímného pobavení, pohoršení, až k tragickému pocitu neštěstí a smutku, že odchází domů emočně vyčerpaný, avšak zvláštním způsobem velmi spokojený. Pan Polštář mu totiž ukázal, jak se v kruté nelidskosti může skrývat až krutě čistá lidskost. Není snad samotná krutost vlastností výhradně lidskou?
Pan Polštář
Činoherní klub
Autor: Martin McDonagh
Režie: Ondřej Sokol
Hrají: Ondřej Vetchý, Marek Taclík, Jaromír Dulava, Michal Pavlata a další
Hodnocení: 90 %
