2 fotky 
Třetí básnická sbírka středoškolského učitele Ondřeje Macury Sklo vychází letos jako novinka v brněnském nakladatelství Host, které podporuje nejen mladé básníky, ale i prozaiky.
Ondřej Macura. Nadějný ironik zobrazuje pokřivený moderní svět. Zdroj: Nakladatelství Host Brno
Na stránce nakladatelství se v anotaci dočteme, že sbírka Sklo je plná křehké zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Lyrické pasáže střídají příběhy, v nichž pobýváme ve světě přesné obraznosti. Čím se však ona přesná obraznost ve sbírce Ondřeje Macury vyznačuje?
Ondřej Macura (1980) – básník a prozaik. Syn literárního vědce, překladatele a spisovatele Vladimíra Macury (známá je jeho tetralogie Ten, který bude) a Naděždy Macurové, překladatelky z francouzštiny. Vystudoval bohemistiku na FF UK, nyní učí na obchodní akademii v Praze. Vyšly mu dvě básnické sbírky: Indicie (2007) a Žaltář (2008) a jedna próza: Netopýři (2009).
Obraznost poezie Ondřeje Macury je, jak už bylo zmíněno z anotace výše, často ironická, ale také syrově nesmlouvavá, o žádné veršíčky o lásce a kráse přírody se rozhodně nejedná. Lyrický subjekt se pohybuje ve světě moderním, převážně nepoetickém a deziluzivním.
Báseň nebo příběh?
Sbírka je členěna do čtyř oddílů: Utřít prach, vyleštit sklo…, Vybrat vhodné anekdoty…, Ukázat fotografie, Brousit si drápy, sbírat střepy. Na první pohled je příznačné, že každý oddíl je nazván infinitivem – tedy neurčitým tvarem slovesa.
Celá sbírka se vyznačuje výraznou epičností, příběhovostí, ne však ve smyslu vyprávěcím, o čemž svědčí i použité infinitivy. Tyto malé příběhy v poezii jsou totiž plné neuchopitelné přesné obraznosti a lyrických pasáží, které často ústí až do depoetizace zobrazovaného světa (poslintané zdi, hleny, chrchle, mastné sny).
Tříštění skla
Už úvodní báseň celé sbírky Mráz naznačuje pohled na svět lyrického subjektu – křehkost, neuchopitelnost a strach z možného rozbití skleněných tabulek a tím i celého světa. Zobrazovaný svět velmi dobře koresponduje s viděním moderní éry: s neuchopitelností a unikáním sama sebe v době, kdy největším úspěchem se pro člověka stávají materiální hodnoty.
Lásko, neznám tě, kde jsi ty?
Člověk je v básních nahlížen především jako živočich, ale ne živočich, který má nad ostatními převahu, ale jako opuštěné stvoření za vysokou zdí samoty (báseň Možná), které je degradováno na onen nižší druh zvířete (báseň Mladík na soutoku).
Člověk je zvíře a sám
Celou sbírkou se prolíná pocit nejistoty, samoty, ale i neuskutečnění samotného děje (báseň Slavnost dušiček: Tmy ho obestírají, nikdy neobestřou). Něco je jen jako, pod maskou iluze (Hra na hru).
Jsi-li opuštěn a tvé tělo potí stesk,
Měl bys obehnat svůj dům vysokou zdí,
Ať víš, proč k tobě nikdo nechodí.
(Možná)
Častý je též výskyt zvířecích motivů: kočky (dvě básně ji mají dokonce v názvu), psa (i vlkodlaka), hada, komára či medúzy. Básník je popisován jako ten, kdo nevydělává peníze a nemůže dát lásku. Pocit deziluze se stupňuje: Jen láska! Bez víry, naděje, bez konce.
Ondřej Macura a jeho nová básnická sbírka Sklo.
V básnické sbírce najdeme básně rýmované i nerýmované, s pravidelným strofickým členěním i delší básnické skladby rozdělené do několika částí. V lexiku se objevují i vulgarismy, které podporují gradaci (báseň Vábení: My jsme abstrakce! Vy jste hovno!). Hra s rozdělováním slabik i členění veršů na řádky podporuje epickou stránku poezie.
Hlídejte si peněženku!
Ironický pohled na svět se stává hlavním tématem celé sbírky, explicitně ho najdeme v jedné z posledních skladeb Mezi knížaty: Mezi anděly a mezi básníky je dobré si hlídat peněženku. Sklo Ondřeje Macury je odrazem básníka žijícího v moderní době. Zobrazuje svět, který dobře zná a v němž žije. Moderní svět, pokleslou společnost, jež se snad ani poeticky popsat nedá.
Velkým plusem kromě již zmíněného zůstává také grafické vyvedení celé sbírky včetně typografického členění a posledních (pocit skleněnosti navozujících) stran.
Název: Sklo. Autor: Ondřej Macura. Vydalo nakladatelství Host Brno, 2013, 92 stran. Doporučená cena: 219 korun.
