Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze: Oko nad Prahou. Jan Kaplický a jeho „chrchel“

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

16. 4. 2010

Oko nad PrahouPřed více než rokem zemřel architekt Jan Kaplický, autor známého návrhu Národní knihovny. Jeho chobotnice zatím nebyla postavena a pravděpodobně ani nebude, ať už existují sebeoptimističtější teorie. Tohle je dokument o posledních měsících jeho života.

Oko nad Prahou, Zdroj: Distributor filmu

Oko nad Prahou, Zdroj: distributor filmu

Zemřel v lednu 2009, v den narození jeho dcery Johanky. Téměř dva roky před tím vyhrál spolu se svou společností Future Systems mezinárodní soutěž o návrh Národní knihovny. Budova měla stát na Letné a už brzy po představení veřejnosti se jí začalo přezdívat chobotnice. Kaplický se nechal inspirovat v přírodě, v životě, v organických tvarech a barvách. Toliko teorie.

V praxi se ale jeho návrh nedočkal realizace. Ať už byl proti magistrát hlavního města Prahy, David Vodrážka se svým označením knihovny jako nějaký chrchel nebo sám prezident Václav Klaus. Nechci upírat optimismus Václavu Havlovi a jiným příznivcům knihovny, ale silně pochybuji, že se chobotnice na Letné kdy objeví. O tom ale dokument není. Zaznamenává dobu od Kaplického výhry v soutěži až po jeho smrt.

Téma, podání, objektivita

A to poměrně jednostranně. Spoluautorkou scénáře je totiž Eliška Kaplický Fuchsová, jeho ovdovělá manželka. Pokud se řekne dokument, očekávám zajímavé téma, originální podání a objektivitu.

Téma zajímavé určitě je, a to snad pro každou generaci. Všichni něco zaslechli o kauze okolo Národní knihovny, ne každý si ale už pamatuje všechny souvislosti nebo informace. Ty dokument předkládá postupně, nijak je na diváka nechrlí a počítá i s možností, že se např. cizinec seznamuje s kauzou zcela nově. Teprve 26letá režisérka a kameramanka Olga Špátová trávila s Kaplickým a jeho ženou spoustu času a materiály natočila hodnotné, citlivé, s pointou.

Podání je pak svým způsobem také originální – neexistuje moc dokumentů, které by vás vyloženě bavily. Oko nad Prahou to ale umí. I když třeba patříte k odpůrcům knihovny, rozhodně nebudete poklimbávat, vzbudí ve vás možná negativní, ale aspoň nějaké emoce.

Zesměšňování prezidenta?

Negativní emoce může ale vzbuzovat naopak i u fanoušků chobotnice. Dokument totiž v žádném případě není objektivní. Předkládá jen myšlenky, názory a fakta z jedné strany, od příznivců Kaplického návrhu. Jakmile dojde na odpůrce, také uslyšíte jejich názory. Do jednoho jsou ale ve filmu znemožněni. Je absolutně nepodstatné, zdali já fandím či nefandím této podobě knihovny. Vadí mi ale, když jedna strana vypadá jako ta správná a druhá jako ne špatná, ale hloupá! Dokument nesmí být jednostranný. Ať už se věnuje sebekontroverznějšímu tématu, musí divákovi ukázat nezkresleně argumenty obou stran. A už vůbec se nesmí vysmívat té, které autor nedrží pomyslné palce.

Oko nad Prahou, Zdroj: distributor filmu

Oko nad Prahou, Zdroj: distributor filmu

Velká škoda je, že se snímek navíc nezaobírá samotnou osobou Kaplického. Něco vytušíme z výpovědí jeho dlouholetého přítele zpěváka Pavla Bobka, něco od jeho ženy. Vždy jde ale o zprostředkovanou informaci, nic původního. Sledujeme s architektem jeho vítězství, zneuctění jeho práce a následnou jakousi prohru. Co bylo ale před tím? „Seznámili jsme se na jeho přednášce ve Veletržním paláci. Zapůsobil na mě svým šarmem, inteligencí, respektem, elegancí, originalitou, sex-appealem, zájmem o umění… Věděl, co od života chtít, a dokázal život žít tak, jak chtěl,“ zní slova jeho manželky Elišky na tiskové konferenci. Do kamery to ovšem neřekne ani jednou.

Olga Špátová (autorka dokumentů mj. o zpěvačce Radůze nebo o Karlu Gottovi) je sice nadějná filmařka, na tomto jejím snímku je ale až příliš vidět její kladný vztah ke Kaplickému. Jako pocta příteli to je výborné, jako dokument bohužel ne.

Oko nad Prahou

Dokumentární
Česko, 2010, 78 min

Režie: Olga Špátová
Hrají: Jan Kaplický, Václav Havel, David Vávra, Dagmar Veškrnová – Havlová, Pavel Bém

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze: Oko nad Prahou. Jan Kaplický a jeho „chrchel“