2 fotky 
Očima 
Animovaných filmů pro dospělé je jako šafránu. Filmový trh trpí syndromem přesycení malovanými báchorkami pro malé děti, které sází na prdící postavičky a ztřeštěné víření. Obchod pro sebevrahy je jiný, cílený na dospělé publikum a temně sarkastický až po okraj. Stačí to ale na dobrý film?
Francouzský import z režijního pera Patrice Leconta na to jde chytře. Na pozadí karikaturně nerealistického světa, ve kterém má každý deprese a snaží se co nejdříve spáchat sebevraždu, rozehrává příběh jedné obyčejné rodiny. Ta provozuje obchůdek, kde si můžete svou cestu na onen svět ulehčit. K dostání je lano na oběšení, jed na otrávení nebo betonový blok, který vás hezky stáhne na dno řeky.
Patrice Leconte začal svoji kariéru režiséra už v patnácti letech, kdy natáčel krátké amatérské filmy. Po dokončení studií v roce 1969 si přivydělával jako karikaturista časopisu Pilote. Jeho celovečerní debut Toalety byly zamčené zevnitř příliš nadšení nevzbudil, dalším snímkem Les Bronzés si pak vylepšil pověst a zařadil se ke stabilně kvalitním francouzským režisérům. K jeho nejznámějším filmům patří Dívka na mostě z roku 1999 a snímek Nevinné krutosti, který byl nominován na Oscara za cizojazyčný film.
Poklidný depresivní život vypečené rodinky se ale změní s příchodem nového přírůstku. Roztomilé miminko se totiž chechtá jako o život a všechno vidí tak nějak optimisticky. Rodina zakládající si na depresi si podobné výstřelky nemůže dovolit, a tak se snaží toho rozesmátého caparta trochu polidštit. Souboj pohledů na svět může začít.
Průměrně vzdělaný filmový fanoušek ale kouká nad hlavu, kde mu visí velký otazník. Tohle už jsme přece někde viděli. Jedna nenápadná potemnělá Adamsova rodina se totiž pyšní velice podobným dějovým schématem (obzvlášť v druhém dílu). Dokonce i ti tátové od rodiny vypadají úplně stejně. No co, inspirace ještě nikoho nezabila.
Očima Lucie Šimůnkové: Kombinace animovaný muzikál, knižní adaptace a černočerný humor na téma sebevražd může být film roku nebo obrovský průšvih. Obchod pro sebevrahy vypráví s lehkostí, humorem a písní na rtech, a tak mu lze odpustit i to, že ta píseň není vždy úplně dokonalá (zejména texty občas skřípou) a konec je trochu banální. Jde však o originální zamyšlení nad tím, kdy má nebo nemá cenu to se životem (nebo čímkoli jiným) vzdávat.
Hodnocení: 4****
Jenže u nepříliš velké originality problémy Obchodu pro sebevrahy nekončí. Zápletka filmu sice na první pohled skýtá přehršel dějových možností, ve výsledku by ale jen těžko naplnila stopáž krátkého filmu. Tohle je rodina, tady se jim narodilo dítě, a to je všechny změní. Tečka. Tvůrci se tak rozhodli řídký děj nastavit hromadou muzikálových čísel.
Ty naneštěstí nejsou úderné ani hudebně doladěné a po pár sekundách začnou nudit. Nebohý divák tak čeká, že do minutky bude odzpíváno a půjdeme dále. Po dvou minutách už začne mlátit hlavou do sedadla a modlí se k bohům, aby už to utrpení skončilo. Ve třetí minutě francouzského pozpěvování už jen apaticky sedí a z koutku úst mu stéká retardovaná slina.
[youtube_660]hi6P-0MlWY4[/youtube_660]
Čeho se tak chytit, aby návštěva kina neskončila propadákem? Leconte naštěstí tahá z rukávu krásnou vizuální stránku, která kombinuje několik druhů animací a jen těžko hledá svou kreativitou konkurenci. Snad jen jiný animovaný snímek z Francie Iluzionista může Obchodu pro sebevrahy konkurovat.
Příjemné obrázky naštěstí sem tam pročísne podařený fórek, který si hraje se zrcadlově obráceným fikčním světem, kde je deprese a smrt dobrá, zatímco život a optimisté jsou na okraji společnosti. Bohužel se začne styl humoru opakovat a divákovi je už na začátku konkrétní scény jasné, jak bude pokračovat. Pořád zůstane zábavná, bránici vám ale neroztrhá.
Na půli cesty k úspěchu
Pocit nevyužitého potenciálu naneštěstí prostupuje celým animovaným snažením. Úvodní myšlenka fikčního světa zašlapává do země její finální zpracování. Neustále se na mozek derou myšlenky, že tady to mohlo být o něco ostřejší, tady nepředvídatelnější, a i ten konec mohl ve výsledku pobrat více odvahy k nekonvenčnosti.
A šup hezky pod auto.
Tu nabídne Obchod pro sebevrahy jen v několika desítkách sekund. Od animovaného filmu totiž málokdo čeká otevřenou sexualitu a odhalená prsa sestry hlavního hrdiny. Až pak podobné momenty působí na publikum nepatřičně a evokují spíše zástupy kresleného internetového porna, kde si to Taťka Šmoula rozdává se stejně modrou Šmoulinkou.
Obchod pro sebevrahy tak do historie s největší pravděpodobností nevstoupí. Ocenit na něm lze odvahu ve volbě námětu, jehož provedení je ale hlavním prokletím snímku. Jako filmový experiment zajímavá jednohubka, pokud se zajímáte o kinematografii více než průměrný divák. Jestli se chcete v kině bavit, musíte si počkat až na Raubíře Ralfa.
Obchod pro sebevrahy (Le Magasin des suicides)
Animovaný / Komedie / Muzikál
Francie / Kanada / Belgie, 2012, 85 minRežie: Patrice Leconte
Hrají: Bernard Alane, Kacey Mottet Klein, Pierre-François Martin-Laval, Annick AlaneHodnocení: 3***
