4 fotky 
Očima 
Když zpracováváte téma, které bylo na stříbrných plátnech už několikrát, hned to máte těžší – musíte vymyslet, čím diváky zaujmete a ohromíte. Joe Wright na to přišel.
Už od první minuty je nová Anna Karenina jiná než její předchůdkyně. Postavy se ve filmu pohybují jako na velkém jevišti, kdy se kolem nich mění kulisy jedna za druhou. Román byl už sice nespočetněkrát zpracován v divadelní hru, například v Česku ji hrála brněnská Reduta nebo pražské Divadlo ABC. Tentokrát ale jde o něco zcela nového.
Joe Wright byl sice v dětství dyslektik, ihned ale poznal, v čem bude dobrý. Kreslil, hrál v dramatickém kroužku a pomalu začal točit své první filmy na super 8. Přestože nejprve plánoval, že se stane malířem, nakonec skončil za kamerou. Už v 25 letech získal nominaci za krátkometrážní snímek na ceny BAFTA, později pak prorazil se svým celovečerním debutem Pýcha a předsudek. Následovalo Pokání nebo méně vydařený film Hanna a nyní přinesl polodivadelní spektákl.
Navíc vše má své opodstatnění. Režisér Joe Wright využil divadelní vzhled kvůli vyššímu záměru, a ne jen tak, protože mu to přišlo hezké. Hned na začátku je film divadelních prvků plný – postavy se procházejí po jevišti i v zákulisí, teatrálně sedí na posteli uprostřed prázdného sálu a otevírají papundeklové dveře.
Anna touží „jen“ po svobodě. Zdroj: Bontonfilm
Jenže právě to souvisí s tím, co se odehrává v mysli a srdci Anny Kareniny. Z počátku tato žena, která žije ve spokojeném, ne však šťastném manželství, zastává roli dokonalé matky a manželky. Na veřejnosti je usměvavá, pomáhá svým blízkým v jejich problémech a ráda se baví s manželem o jeho problémech na vysokém státním úřadě. Neustále hraje nějakou roli, stejně jako na divadle. A ať už jí je více či méně blízká, nechová se přesně tak, jak by chtěla.
Očima Lucie Šimůnkové: Mezi nejsilnější záběry z Pýchy a předsudku nebo Pokání patří velké celky. Pan Darcy vycházející z mlhy v ranním slunci nebo obraz války na pláži v Dunkirku. Záměr Joea Wrighta stylizovat ruskou klasiku Anna Karenina do podoby divadelní frašky a uzavřít ji mezi divadelní kulisy je proto více než překvapivý. Výprava filmu je nádherná, avšak pod tím divadelním líčidlem těžko hledáme emoce. A příběh lásky, nevěry a žárlivosti si žádá především emoce. Byť jde u Wrighta o inovativní a originální přístup, platí, že někdy méně efektních kostýmů znamená více pozornosti pro ty, kteří je nosí.
Hodnocení: 3***
Náhle pozná hraběte Vronského a mezi oběma proběhne malá, zato osudová jiskra. Anna se do něj postupně zamiluje a objevuje v sobě nevídané. Ona dokáže podvádět svého muže a v klidu mu říct, že s ním již nechce žít. Dokáže opustit své dítě. Tím, jak se vzdává všech společenských rolí, ale ubývá i divadelního zdání na plátně.
To je snad jediná vada snímku. Že se tak za každou cenu snaží držet propojení mezi hlavní postavou a divadelním laděním, až ho po půl hodině téměř opustí. Což v tu chvíli zamrzí, protože od tohoto momentu divák sleduje sice precizně zahranou, avšak jen další adaptaci knihy Lva Nikolajeviče Tolstého, která je tak moc podobná svým předchůdcům.
Přečtěte si také o knize Anna Karenina. Silná žena dokáže překonat vše
Pořád ale zbývá mnoho dalšího, na co se může divák dále soustředit. Především to jsou herecké výkony ústřední trojice. Keira Knightley přijímá těžší a těžší role a je otázkou, zdali si Annou Kareninou nevyplýtvala tu životní, například pro Gretu Garbo to tak bylo. Anna je složitá postava, která nemusí být vůbec chápána kladně, přesto v určitých momentech vzbuzuje sympatie. Například, stejně jako muži, podvede svou drahou polovičku, je za to však pranýřována. Nebo když pro svou lásku obětuje možnost být s kýmkoliv viděna na veřejnosti, aniž by ji někdo pomlouval.
Stejně tak Aaron Johnson coby Vronský a Jude Law jako Karenin nejsou žádní přicmrndávači. Oba hrají své role bravurně, ať už s mladickou vášnivostí či soucit vyvolávající racionalitou. Law má navíc štěstí, že oproti předloze získala jeho postava notnou dávku sympatie, když spíš než jako vypočítavý workoholický úředník působí jako unavený moudrý muž, který to vše prostě nemá zapotřebí. A Annu skutečně, byť ne stejně jako Vronský, miluje.
Ramínko je dole, Anna je už necudnou ženou.
K hercům si můžete připočíst i velkolepou hudbu Daria Marianelliho, který dělal s Wrightem na všech předchozích filmech kromě Hanny, a kostýmy, za něž si Jacqueline Durran (taktéž Pýcha a předsudek nebo Pokání) dost možná odnese Oscara. Jsou krásné a dobově přesné, stejně tak ale i snadno interpretovatelné pro běžného diváka – například v barvách šatů či v ramínkách (když Anna poprvé zhřeší před společností, celou dobu má necudně spadlé levé ramínko šatů).
Scenárista Tom Stoppard (Říše slunce, Zamilovaný Shakespeare) dokázal šikovně převést dlouhý román na plátna kin. Spolu s ústředním příběhem zoufalé ženy, která chce jen být svobodná, šikovně promíchal vedlejší linku o čistotě lásky a o tom, že kdyby se nestalo něco špatného, nemohlo by vzniknout nic dobrého. Oscary se už blíží…
Anna Karenina (Anna Karenina)
Drama
Velká Británie / Francie, 2012, 130 minRežie: Joe Wright
Hrají: Keira Knightley, Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Kelly Macdonald, Matthew MacFadyen, Alexandra Roach, Domhnall Gleeson, Alicia Vikander, Emily Watson, Olivia Williams, Ruth Wilson, Michelle Dockery, Bill Skarsgård, Holliday GraingerHodnocení: 4****
