Recenze: Nesvatbov. Mám flašku Metaxy. Chcete mě?

Možná jste už o téhle slovenské vesničce slyšeli. Zemplínské Hamry, finančně prosperující, s moderním vybavením a službami, ale také vymírající. Ačkoli se zde lidé mají na východoslovenské poměry velice dobře, nevdávají/nežení se a nemají děti. V čele mají ovšem aktivního starostu, který se rozhodl je ke svatbě třeba i násilím dovléct.

Já bych jí bral, ale tak ať udělá první krok ona..., Zdroj: distributor filmu

A dělá to dost zvláštními způsoby. Téměř každé ráno obyvatelé tohoto Nesvatbova musejí vyslechnout přednášku o tom, jak je to hrozné, když člověk nemá partnera/ku. Že se z něj pak stane leda tak alkoholik nebo nešťastný důchodce, o něhož se na stará kolena nemá kdo starat. Aby podpořil vznik potenciálních milostných vztahů ve vesnici, uspořádá starosta seznamovací večírek…

Příliš skutečná romantická komedie

To je ústřední linka nového dokumentu Eriky Hníkové. Ačkoli to zní jako povedený scénář na romantickou komedii, na jejímž konci (jak jinak) čeká happy end, čekají na vás skutečné záběry, skuteční lidé, skutečný konec.

Velkou výhodou snímku je tedy jeho námět. Zaujme hlavně příběhem o svérázném starostovi, který nutí obyvatele své vesnice do vztahů z pragmatismu. Jenže, jak už říká slogan Nesvatbova: „Láska si nedá poroučet.“ A tak se starosta setkává s nepochopením, a především se spoustou nepříjemných a trapných situací, v nichž se ale díky Hníkové ocitneme i my.

Záběry jsou totiž velice intimní. Za to může i fakt, že štáb natáčel v Hamrech výrazně déle, než bylo teoreticky potřeba, a vznikla tak spousta materiálu. Z něj se vybraly jen nejlepší záběry, které se pak zařadily do celovečerního filmu. Divák se nejprve projede se starostou po vesnici, poté zavítá do domovů hlavních aktérů, jejichž osudy Hníková po zbytek snímku sleduje, a nakonec se pobaví na seznamovacím večírku. I na alkohol dojde.

Za Metaxou na východní Slovensko

Kamera je tak skutečná a sugestivní, že nálada, která v tu chvíli v Hamrech panovala, dýchne i do kinosálu. Svobodný třicátník sedí v krásném domě, povzdechne si, že nemá ženu, a s Metaxou v rukách se usmívá: „Tahle lahev bude pro tu, která si mě vybere.“ Divák se zasměje, pobaví ho i slovenské nadávky starosty… Jenže poté vstupujeme hlouběji do psychiky Hamerčanů, zjišťujeme, jak jsou zoufalí, ale zároveň pasivní a sami sobě nalhávají, že být single je fajn. A nejvíce nám začne hlodat v hlavě „vždyť tihle lidé skutečně někde existují…“

Tak na tomhle večírku to moc nežije

Večírkem autentické zachycení atmosféry vyvrcholí. Jako by se divák na chvíli opil s hlavními aktéry. Má chuť tancovat a nejednoho veselí na plátně přesvědčí, že i ve skutečnosti by mohlo dojít k happy endu. Konec prozrazovat nebudu, ale nezapomeňte, že jde o dokument – a tak je pravdivý, ze života.

O singles pro diváky, kteří nejsou single

Takže ačkoli jde o na první pohled zábavnou sondu do života nezadaných, na druhý, pozornější, zahlédneme hořkosladký dokument, po němž na vás dolehne lítost a deprese. Logicky to není úplně ideální film pro někoho, kdo se zrovna utápí v úvahách nad smyslem života a tvrdí všem okolo ono unylé „nikdy si nikoho nenajdu, nikdo mě nemá rád“.

Metaxa, dámy! Která z vás se nabízí?

Je ovšem pravda, že Nesvatbov nejde úplně do hloubky. Pořád to je jen dokument, který je výjimečný originálním tématem. Nepřináší nějaké výrazně odlišné postupy při natáčení, dotkne se ale srdíčka a navodí v divákovi rozporuplné pocity. Horší je, že těch pocitů vyvolá možná až příliš, a tak leckdo neví, kterou z přehršle nabídnutých myšlenek si vybrat. Ale tak dokumenty tu nejsou jen od toho, abychom se podívali na australské pobřeží nebo si zopakovali historii starověkého Egypta. Někdy jsou i o životě a pak holt divákovi nabídnou přehnaně moc témat k zamyšlení. I to je ale dobře.