2 fotky 
Původně měl být hlavním hrdinou divadelní hry vycpaný jelen. Pak ho nahradil pes. A po střetu s majitelem čínské restaurace musela přijít na řadu štěkající dívka. Vítejte v Dánsku.
Můžeme se jen dohadovat, co ze severských komedií dělá ty nejpodivnější filmy, které máme tu čest v kinech potkávat. Snad dlouhé zimy nebo nedostatek (přebytek) světla obrousily specifický humor Finů, Švédů či Dánů tak, že našinec hned neví, zda se smát či volat o pomoc.
Nerada ruším (2012) představuje poměrně povedený příklad, ve kterém se freak show z divadelního prostředí mísí s psychologickým rozborem dospívající dívky.
Mladá dívka neurčitého věku (může jí být mezi patnácti a pětadvaceti lety) marně pátrá po otci, jehož totožnost jí matka zatajila. Kromě toho ji také zamyká na noc v pokoji a vůbec se chová spíše jako macecha.
Helena (Sara Hjort) proto využije první příležitosti a zapojí se i s rodinným psím miláčkem do zkoušení divadelní hry, které chybí konec a jejíž úspěch ohrožuje nafoukaná stárnoucí hvězda (Stine Stengade).
Příběh ve snímku Nerada ruším rozhodně není tak zásadní jako přehlídka jeho postav. Nikdo není takovým, jakým se zdá být. Každý je více či méně podivín, šílenec nebo potenciální vrah. Po motivech a důvodech chování většiny z nich budete marně pátrat většinu filmu a je pouze na vás, jak ho budete chápat. O konci samotném by se dalo nad sklenkou debatovat hodiny.
Nyní můžeme samozřejmě narazit na odvěkou a v poslední době často opakovanou otázku – mají komedie právo požadovat od diváka jeho mentální kapacitu? Neměly by pouze několika usmolenými vtipy uspokojit jeho touhu po onom popracovním vypnutí? Pokud si myslíte, že ano, nebude tento snímek nic pro vás.
Pejsek, nebo dívka?
Film Nerada ruším má to kouzlo, že spíše než hlasitý smích vyvolává cynický úšklebek. Absurdní situace se vrší jedna na druhou, a přitom není jisté, zda se za deset minut prostě někdo neprobudí a nezačne ten skutečný film, na který jsme si koupili lístek. Řádnou chvíli to skutečně tak vypadá a nahrávala by tomu i náměsíčnost hlavní hrdinky.
Právě tento snový surrealismus, který vrší jednu šílenost na druhou a odmítá postavám dovolit jakékoli standardní projevy chování, tak ve finále sice činí film originálním, ale zároveň s divákem naprosto nespolupracuje. Nehází mu záchranné lano v podobě alespoň jedné postavy, se kterou by se mohl s čistým svědomím identifikovat a projít celým filmem.
Verdikt Lucie Šimůnkové:
Dánský režisér Henrik Ruben Genz získal se svým předchozím snímkem Ukrutně šťastni v roce 2008 hlavní cenu na karlovarském festivalu. Jeho hrdina se zde dostane do města, kde většina obyvatel trumfne v ujetosti i Blbouna z Alenky v říši divů.
Velkou slabinou komedie Nerada ruším je právě to, že postrádá postavu, která by v panoptiku filmového světa byla divákovi průvodcem. Sám se tam totiž cítí ztracen, neví, zda se má smát či plakat, a ani intenzivní přemýšlení ho pravděpodobně nedovede k uspokojivému vysvětlení všech událostí a svázání všech konců. I když možná, že právě to je cílem severských komedií – vyvolat frustraci, které se již nezbavíte.
Hodnocení: 55 %
Verdikt Nely Christovové:
Sympatická dvaadvacetiletá Helena, alias technická chyba, hledá svého biologického otce mezi partičkou děsivě vyšinutých herců. Jenže ani fakt, že ze všech postav je nejnormálnější pes, nezaručuje, že si užijete pořádný kopec legrace. Film sice totiž obsahuje komické prvky, nicméně s opravdu vtipnými gagy tvůrci šetřili víc než se šafránem.
To by ale nebyli Dánové, kdyby do téhle bláznivé směsi opatrně nepřimíchali aspoň trošku hořkosladkého podtónu. Jejich záměr se ale ve vypjatých okamžicích míjí účinkem. Postavy jsou na jakékoliv psychologické hrátky příliš ploché a zapomenutelné, a tak se zajímavě rozehraná zápletka člověku za celou dobu pořádně nezaryje pod kůži.
Hodnocení: 50 %
