5 fotek 
Východočeské divadlo uvedlo poslední premiéru této divadelní sezony. Tentokrát divadlo sáhlo po nepříliš známé hře Michaila Bulgakova Zojčin byt. Vtipná, a přesto nelítostná groteska se divákům představila pod režijním vedením Janusze Klimszi.
Hlavní roli Zoji Denisovny ztvárnila Jindra Janoušková a jejího bratrance Ametystova Alexandr Postler. Zdroj: Radovan Šťastný, VČD
Zojčin byt Michaila Bulgakova se do Východočeského divadla vrací po téměř 25 letech. Poprvé byla inscenace ve Výchočeském divadle uvedena na podzim roku 1989. Tehdy ji režíroval Juraj Deák, současný umělecký šéf Divadla na Vinohradech. Po tolika letech se hra, která nabízí velké herecké možnosti, vrací na pardubickou scénu tentokrát v režii Janusze Klimszi.
Příběh Zojčina bytu se zdá zprvu velmi jednoduchý. Na první pohled se totiž jedná o příběh skupiny lidí, kteří se touží dostat za hranice sovětského Ruska, nejlépe do Francie. Ke splnění tohoto snu má sloužit krejčovský salón založený v bytě Zoji Denisovny.
Ovšem, jak to tak bývá, situace se celá zamotá a vše skončí úplně jinak, než všichni chtěli. Jenže tohle je jen základní dějová linie. V příběhu je plno odboček, smyček i zákoutí, ve kterých se divák neznalý této doby, velice snadno ztratí. Rozhodně se tedy nejedná o grotesku, nad kterou se jen divák zasměje, nýbrž o nelítostnou a krutou komedii, o jejímž ději bude náročnější a všímavější divák přemýšlet ještě několik dní po zhlédnutí.
Zojčin byt v pardubickém podání stojí na hereckých výkonech.
V režijním uchopení Janusze Klimszi jako by děj plynul na vedlejší linii celého představení. Tomu přizpůsobil i scénu a kostýmy. Všechno má podtrhávat hereckou akci a chování postav. Propracování jednotlivých postav tedy přehlušuje nosnou dějovou linii. To ovšem celkovému dojmu neuškodí, právě naopak. Herci své role uchopili skutečně pevně a na scéně předvedli výborné výkony. První spolupráce Východočeského divadla s Januszem Klimszou tak podtrhla celou divadelní sezónu, jak nejlépe mohla.
Zcela nejvýraznějším a nejlepším hereckým výkonem bylo ztvárnění Zoji Denisovny Jindrou Janouškovou. Ženu, která po Velké říjnové socialistické revoluci ztratila své postavení a v době bytové krize si svůj šestipokojový byt udržuje díky svému důvtipu a osobní síle, ztvárnila Jindra Janoušková velmi věrohodně. Vedle ní zazářili Petra Tenorová v roli služebné Máňušky a Alexandr Postler v roli vypočítavého Zojčina bratrance Ametystova.
Petr Borovec v roli Číňana Gjazolína a Petra Tenorová coby Máňuška.
Zajímavým a zaručeně nejvtipnějším elementem celé inscenace byly postavy dvou Číňanů – Cherubína a Gjazolína. Číňany, kteří obchodují s omamnými látkami a obávají se o vlastní existenci, ztvárnili Ladislav Špiner a Petr Borovec. Ladislav Špiner ve své roli Cherubína, čínského vlezlého sluhy, jednoznačně předvedl skvělý výkon. Gjazolín v podání Petra Borovce byl na tom o něco hůře. V první půli představení nebylo Petru Borovcovi téměř vůbec rozumět, v druhé půlce již ale svou postavou nastavil Ladislavu Špinerovi rovnocennou laťku.
Zdeněk Rumpík v roli Krůty a Ladislav Špiner jako vychytralý čínský sluha Cherubín.
Zojčin byt, jak již sám název říká, se odehrává v uzavřeném bytě. Scéna Martina Víška ovšem o uzavřenost neusiluje. Ačkoliv se nacházíme ve vystavěné scéně bytu, kde vidíme salónek, dvě skříně a dveře vedoucí do dalších pokojů, scéna uzavřeně nepůsobí. Ba naopak působí velmi vzdušně a prostorně, dává velký prostor hercům a nijak neusiluje o divákovu pozornost.
Inscenace Zojčin byt uzavřela úspěšně dramaturgický plán Východočeského divadla pro tuto sezónu. Zojčin byt doporučuji každému divákovi, který má rád humor a současně i náročnější tématiku. Na své si přijdou i ti, kteří do divadla míří za podívanou na své oblíbené herce.
Zojčin byt, Východočeské divadlo Pardubice: režie: Janusz Klimsza, scéna: Martin Víšek, hrají: Jindra Janoušková, Alexandr Postler, Martin Mejzlík, Petra Tenorová, Radek Žák, Petr Borovec, Ladislav Špiner, Petra Janečková, Zdeněk Rumpík, Martina Sikorová, Romana Chvalová, Josef Pejchal a Jan Musil
