4 fotky 
Nedotknutelní působí v českém kině jako malý zázrak. Ještě tam ani nedorazili a už se o nich mluví jako o jednom z nejlepších filmů roku.
O tom svědčí i česká filmová databáze, na které se Nedotknutelní vyšplhali na neuvěřitelné deváté místo v tabulce dvou set nejlepších filmů. Jestli tohle nestačí, tak je na místě podotknout ještě fakt, že ve stejné tabulce nenajdete v první dvacítce snímek, který by byl natočený po roce 2000.
Olivier Nakache a Eric Toledano jsou francouzští režiséři, kteří spolu natočili už šest filmů. V české distribuci se objevil jen jeden z nich, a to Jak sbalit superkost s Gérardem Depardieu, který se navíc objevil jen na DVD. Průlom tedy nastal až letos s Nedotknutelnými, kteří se ve Francii stali divácky nejúspěšnějším francouzským filmem.
Je to jednoduché. Komediální drama má ryze hollywoodské téma, které je ale zpracované čistě nehollywoodsky. Což v překladu znamená, že se jedná o variaci na téma bohatý noblesní pán na vozíku zaměstná chudého oprsklého černocha s lehce zločineckou minulostí a nakonec se spřátelí. Taková Pretty Woman, jen bez prostitutky a vztahu založeném na sexu.
Variace na Pretty Woman jen bez sexu a prostitutky. Zdroj: distributor filmu
Ostatně na známou romantickou komedii o moderní Popelce odkazují Nedotknutelní i díky přítomnosti opery. Ochrnutý Phillipe svého ošetřovatele Drisse na jednu vezme. Vivian (Julia Roberts) i Driss tak představují dva lidi, kteří si zachovali noblesu čistého a krásného člověka přesto, že v životě neměli štěstí a osud je táhnul přesně na opačnou stranu, tam, kde je lůza.
Hollywood, ale bez slzopudných scén
To, že Nedotknutelní ve finále udělali kariéru jednoho z nejlepších filmů, je dáno právě tím, že nesou prvky hollywoodské klasiky, nicméně jsou natočeni tak, jak by to v Hollywoodu nezvládli. V příběhu muže ochrnutého od pasu dolů a jeho černošského kamaráda by zkrátka viděli tolik srdceryvného potenciálu, že by ho celý prošpikovali patosem a slzopudnými scénami.
A nový francouzský snímek právě takový není. Neždíme. O dvojici pojednává civilně. Ochrnutí je faktem, nikoli důvodem k lítosti, a chudoba, ve které Driss vyrůstá odmalička, také není handicapem, ale něčím, na co měl už spoustu času si zvyknout, případně se s tím vyrovnat. Tvůrci zahrnuli do příběhu humor, protože i handicapovaní a chudí se smějí a protože i takoví lidé jsou prostě jen lidé.
[youtube_660]hsPHXVnt27g[/youtube_660]
Nedotknutelní svého diváka rozplakat nechtějí, nevyvolávají lítost. Až si někdo, kdo se vyžívá v sebetrýznění, může říct, že je to škoda. Snímek naopak přináší komické situace. Jestli má ale někdo po doporučení stylu „je to skvělá komedie“ dojem, že se bude válet smíchy, pak to pravda také není. V kinech hrají příběh jako z vašeho obýváku – občas je to na hovno, občas je to vcelku vtipné a zábavné, ale pořád to je ten váš obyčejný život. Chudý nechudý, ochrnutý neochrnutý.
Přes to všechno, jak je příběh stylizován, se ale na povrch prodírají klišé: přijal jsem ho, protože mě nelituje; jsem sice boháč s bohatými kamarády, ale jsem dočista jiný než oni; když boháči nakecáte, že neznámý umělec má budoucnost, koupí jeho obraz za jedenáct tisíc eur přesto, že to je zplácanina právě chudého nerespektovaného černocha. A tak dále, a tak dále.
Nejdřív opera, pak trochu moderny.
I tak si ale Nedotknutelní drží punc filmu, který je výjimečný tím, jakou obyčejnost v sobě skrývá přes své bolavé téma. Upřímně řečeno, zázrak, za který je považován, se nekoná. Nicméně jako jeden z mála pluje na hladině ve chvíli, kdy stovky jiných klesají ke dnu.
Nedotknutelní (Intouchables)
Komedie/Drama
Francie, 2011, 112 minRežie: Olivier Nakache, Eric Toledano
Hrají: François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Clotilde Mollet, Cyril Mendy, Emilie Caen, Sylvain LazardHodnocení: 4****
