2 fotky 
Švandovo divadlo se pyšní další filmovou adaptací, kterou uvedlo jako první premiéru letošního roku. Nejen milovníci klasiky si mohou vychutnat inscenaci Nebe nad Berlínem, jejíž filmová předloha spatřila světlo světa před pětadvaceti lety.Smíchovské divadlo pod uměleckým vedením Dodo Gombára pomalu ale jistě šplhá nejen v oblíbenosti, co se diváckého zájmu týče, ale především kvalitního zpracování jak původních her, tak adaptací. Nebe nad Berlínem se od premiéry zařadilo vedle nedávno uvedeného Frankensteina k černým perlám divadla. Po všech komediích, kterými se divadlo zalíbilo divákům a které dodnes vábí davy obecenstva, se na levém břehu rozlévá vlna dobře zpracovaného umění.
Čtěte také: Viktor Frankestein se usídlil na Smíchově
Wim Wenders si s myšlenkou dvou světů, lidského a andělského, pohrál s noblesou a poetikou berlínského ovzduší. Paradoxní necitelnost andělů, kteří s citlivostí sobě vlastní naslouchají lidem a zoufají si nad vlastní nicotností a nepotřebností čišící z lidské slepoty a ignorace naslouchat andělským znamením, se promítá také na divadelních prknech Švandova divadla. Přestože se základní myšlenky tvůrci drží, vlastní ingredience z adaptace přímo srší.
Dva andělé, Patrik Děrgel (vlevo) a Marek Pospíchal. Zdroj: Patrik Borecký, Švandovo divadlo
Režie se ujal Petr Štindl a společně s Dodo Gombárem, jenž se podílel na adaptaci scénáře, vytvořil příjemně dojemnou a v mnohých směrech originálně pojatou pohádku pro dospělé. Nebe nad Berlínem patří k mým nejoblíbenějším filmům osmdesátých let. Proto jsem byla více než zvědavá, jak si s takovou klasikou Smíchovští poradí. Divadelní bratříček se od něj učí, ale rozhodně jej nekopíruje.
Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Nebe nad Berlínem přináší do Švandova divadla další oblast divadelní tvorby, na kterou jeho diváci nebyli zvyklí. Jevištní zpracování úspěšného filmu zaujme jak fanoušky předlohy, tak ty, kdo původní film nikdy dříve neviděli. Ze začátku nejasné klubko postav se postupně rozplétá, až dojde nečekaného vyvrcholení. Ve Švanďáku inscenaci obohatili notoricky známou tváří i pro divadelní laiky, což jim může zvednout návštěvnost. Jinak ale Ladislav Frej a jeho postava příliš do dění nezasahují a postava herce by mohla být klidně upozaděna.
Velice povedená je scénografie. Na skleněné budovy je promítán výhled na město z ptačí perspektivy, uvnitř budov se pak odehrávají některé scény. Velmi efektně působí ty scény, kdy je výhled na město promítán i na postavy, ať už před budovou nebo v ní.
Hodnocení: 80 %
Klidné povahy andělů Damiela a Cassiela v kontrastu s uspěchanou dobou, která pohltila všechny lidské bytosti, se hroutí po zkušenostech, které oba zažívají. Vyrovnávají se s lidskou mentalitou, jejich činy a osudy, aniž by tušili, co je k tomu vede, co při tom cítí nebo o čem vlastně život je. Linka příběhu zůstává stejná, ale s pluralitou příběhu si autoři poradili náhradními osudy postav, které celou hru dokreslují a zbytečně nerozpitvávají.
Do hlavní role obsadili Marka Pospíchala, který propůjčil Damielovi svou citlivost, ale také kouzelnou naivitu, která z něj činí komicky milou osobnost. V lidské podobě si člověk přeje, aby mu nikdo neublížil a trochu se o něj bojí. V jeho nadpozemském světě mu sekunduje Patrik Děrgel, jehož Cassiel usměrňuje Damielovy pohnutky, ale sám bojuje s vlastními myšlenkami na sebevraha. Na první pohled zjevný kontrast obou andělských povah dostává v podání obou herců trojí rozměr.
Inscenace vychází ze stejnojmenného filmu.
O příjemné osvěžení filozofického tématu vlastní existence se zasloužil Ladislav Frej. Coby hostující herec inscenace prozíravě hraje sám sebe. Důmyslně tak alternuje Petera Falka, jenž hrál sám sebe ve filmové verzi Nebe nad Berlínem. Vtipná vsuvka však nijak nezlehčuje podprahovou myšlenku celé inscenace, spíše jí zlehka předchází.
Blízkost dopravní křižovatky Anděl, jejíž název se stal synonymem pro celé okolí, se pojí také s bývalou budovou U Zlatého anděla, nyní Zlatý anděl. Na její fasádě je vyobrazen právě Damiel z filmu Wima Wenderse, poeticky souvisí se smíchovským divadlem.
Hektické pohyby lidských bytostí vystupují před statickou scénou. Autorkou je Lucie Labajová. Velkoplošná fotografie s automatickými dveřmi, které reagují na lidský pohyb a anděly ignorují, hezky ukazuje, jak málo stačí ke štěstí, když se před Damielem jednou otevřou. Marion si našla také svou vlastní cestu. Pracuje ve výškách a umývá okna. Společné s trapézistkou mají mnohé, osamělost, touhu a naději v nový začátek.
Pohádkový příběh, který se pateticky snaží otevřít lidem oči, se přes svou sentimentalitu nijak nepodbízí. Naopak. Velmi příjemně se vrývá pod kůži. Film nepotřebujete vidět, abyste pochopili pointu či smysl inscenace. Přesto nevylučuji, že srovnání se vyrovnává výsledku 1:1.
Nebe nad Berlínem, Švandovo divadlo na Smíchově, autor: Wim Wenders / Peter Hadke, adaptace: Petr Štindl / Dodo Gombár, režie: Petr Štindl, hrají: Marek Pospíchal, Patrik Děrgel, Zuzana Onufráková, Stanislav Šárský, Klára Cibulková, Apolena Veldová, Jaroslav Šmíd Ladislav Frej j. h. a další
Hodnocení: 90 %
