6 fotek 
V Ypsilonce připravili netradiční zážitek. Kabaret s výborným zpěvem a hudbou. Lidové umění nesoucí v sobě i sexuální osvětu. Devatenáct účinkujících v nabité inscenaci Jana Schmida.
Oldřich Navrátil ztvárňuje ducha pana Drahoňovského Zdroj: Pavel Vácha, Studio Ypsilon
Inscenace na základě knihy Jana Schmida měla pevně dané události v ději. Scénář vznikal za pochodu a občas přinášel hluchá místa a neshodu na jevišti. Tento útvar vyžaduje velké soustředění a napojení všech herců, což je složité obzvláště při mnohogenerační hře a při tak velkém počtu herců.
Ve slabších chvílích se nejméně napojeným článkem stávala Jana Synková. Herečka tu a tam působila dezorientovaně a nesoustředěně, což ubíralo jejímu jinak dobrému hereckému umu. Nicméně s každou další reprízou bude určitě soubor působit sehraněji a harmoničtěji.
Čtěte také: Brian Adams se díky Krobotově inscenaci dostal až do Dejvic
Děj působí zmateně, avšak hlavní motiv je z něj dobře pochopitelný. Orientace v knize, či v příslušné době komunismu, může divákovi nepochybně poskytnout komplexnější zážitek. Nicméně i nahodilý divák se bude bavit a příběh víceméně pochopí.
Většinu scén hrají herci přímo do hlediště, ať už jde o vysvětlení příběhu pana Drahoňovského nebo sexuální magie Hlouchy. Stejně tak vtipy přistávají přímo do diváků. Celá inscenace od začátku vznikala a je koncipována s orientací na diváka. Kabaretní zpracování tedy přináší obecenstvu netradiční zážitek.
Oldřich Navrátil pouští Janě Synkové live rádio
Divákovi jsou situační vtipy přednášeny velmi vykonstruovaně, což působí občas rušivě. Hlášku přijde herec přednést na jeviště a hned zase odejde, což trochu ničí kouzlo situačního humoru. Pro improvizačně gramotné diváky můžou scénky působit občas trapně.
Na jevišti je reprodukován příběh rozličných postav přebývajících v Jizerských horách. Celé dění je zredukováno do jedné oslavy narozenin, kde se všichni po letech schází. Jeviště tudíž poskytuje náhled do věcí přítomných i minulých. Zástupcem minulosti je duch pana Drahoňovského, který ožil, aby přišel na oslavu své milované ženy.
Krásné, prosté, lidové
Celý příběh, všechny historky a události mají prostou povahu. Jedná se o maličkosti, které utkvěly v hlavách jednotlivých postav a přetvořily jejich životy. Demonstruje se tu příjemná povaha malých příběhů. V kontinuu pak působí každá věta a myšlenka mile. Krásná ve své prostotě a lidovosti.
Herců bylo neustále plné jeviště Zdroj: Jan Černoch, Studio Ypsilon
Inscenace neustále bruslí na kluzišti erotiky. Za jiných okolností nepřístojné věty jsou podávány s bravurní lehkostí, tudíž nevyznívají jako pohoršující prvek. Ve výsledku se jedná spíš o šokující poukázání na běžné pochody života. Nahota Martiny Pechancové nakonec vyzní velmi satiricky, a tak se nestane pobuřující chvilkou.
Nepřehlédněte: Rokoko se chystá na Sebevraha
Scéna se pohybuje kolem šedého průměru. Mohla být zpracována lépe, buďto malebněji, aby znázornila idylku života na samotě, nebo naopak drsněji, aby ukazovala nebezpečí života v horách. Statická a šedá scéna tak nemohla poskytnout divákovi více než videoprojekce, jež na ni byly promítány. Použití rozličné vizuální techniky v divadlech je velmi moderní, neubránila se ani Ypsilonka.
Oproti tomu až do nebes bych vyzdvihla hudební stránku, která připoutává divákovu pozornost každou notou. Skvěle vedený zpěv a hudební nadání souboru se snoubí se sofistikovaným pohybem na jevišti. Hudební adaptace Miroslava Kořínka v kabaretním podání poskytuje zážitek, požitek i pobavení.
Na scéně se nejednou objevil i Pavel Nový Zdroj: Pavel Vácha, Studio Ypsilon
Jedna z věcí, která přímo prýští z inscenace, je obrovská úcta k Janu Schmidovi. Je cítit jak ze strany souboru, tak ze strany publika. Kdykoliv se objevil Jan Schmid na jevišti, diváci ani nedutali. Nicméně otázkou zůstává, zda se představení či jeho kvalita dá postavit na respektu k Schmidově personě.
Hostující Oldřich Navrátil předvedl svůj titul Pan Herec a skvěle zapadl mezi soubor Ypsilonky. Hrubým hlasem přirozeně ztvárňoval dřevorubce Drahoňovského. Zároveň roztomilou mimikou dodával postavě to pravé lidově dobré srdce.
„Má-li člověk sex dvakrát do roka, je to bisexuál?“ ptá se Petr Vacek, ztvárňující roli neklidného a zvídavého režiséra.
Petr Vršek, v roli Jana Schmida zamlada, předvedl standardní vyvážený výkon, jak je u něj zvykem. Stejně tak zbytek souboru, který i přes velký počet aktérů na jevišti zvládal udržet bdělost a sledovat dění kolem sebe. Ve hře není kladen důraz na jednotlivé výkony. Obsah vítězí nad formou, každý herec má být nevyčnívající a přesto nezbytnou součástí celku.
Na scéně se objeví i samotný Jan Schmid Zdroj: Jan Černoch, Studio Ypsilon
Inscenace sice neurazí, ale ani nějak výjimečně nenadchne. Nicméně zajistí příjemně strávený večer s typicky domácí atmosférou studia Ypsilon. Z široké nabídky humoru si každý vybere svůj šálek pobavení, hudební propracovanost potěší snad každého. Sympatický soubor Ypsilonky zapůsobí jako kýžená relaxační terapie po náročném dni.
Muž na větvi
aneb Slavnost na horách či Prvobytně pospolné místo v ČecháchStudio Ypsilon
Autor a režie: Jan Schmid
Hrají: Roman Mrázik, Petr Vršek, Oldřich Navrátil, Jana Synková, Petr Vacek, Jakub Slach, Jan Jiráň, Barbora Vyskočilová, Jiřina Vacková, Pavel Nový a další
Hodnocení: 70 %
