3 fotky 
Cesta do hlubin duše moderního študáka ve formě deníkových zápisků mladé slečny. Tak to rovnou natočíme.
Hlavní hrdinka a vypravěčka je středoškolačka s vlastním stylem, viděním světa a vlastními problémy. Maminku už nemá, jen tátu a macechu, kterou nemůže vystát. A taky kluka, který ji chvíli chce a chvíli ne. Jakže? V kinech půjde v obnovené premiéře Juno (2007)? Ale ne, to je jen adaptace super-úspěšné teenagerovské knihy Můj vysvlečenej deník.
Režisér Martin Dolenský natočil několik studentských filmů, podílel se na televizním seriálu Soukromé pasti, na kontě má tři televizní pohádky a také dosud neuvedený televizní seriál. Kino-navštěvující veřejnost ho však zná především pro jeho první celovečerní počin Chyťte doktora (2007) s Tatianou Vilhelmovou v dvojroli.
Heslo dne zní: opatrně s jakoukoli generalizací a zvláště potom u filmů ze školního prostředí. Protože ne všichni žáci základní školy jsou Bastardi a ne všichni středoškoláci zase po nocích sprejují vagony metra (Gympl). A tak když se vypravěčka řečnicky zeptá diváka, co dělají holky, když mají depresi, a potom se jde opít šampaňským do fontány v nákupním středisku, je třeba zpozornět. A zaujmout k filmu patřičný odstup.
Milý deníčku… Zdroj: distributor filmu
Předem je třeba říci, že následující text se nebude nijak vyjadřovat k předloze, nýbrž bude hodnotit pouze film, který byl podle ní natočen. Můj vysvlečenej deník je teenagerovská komedie s cílovým publikem do osmnácti let. Můžeme se sice přít, zda divoké pitky a probuzení bez spodního prádla nejsou pro mládež špatným příkladem, ale to je vedlejší. Cílová skupina je jasně daná, protože nikoho jiného film s největší pravděpodobností nezaujme.
Podívejte se na video: Koblížci nazpívali píseň k filmu
Johana (Veronika Kubařová) vypráví svůj životní příběh, ve kterém bojuje s macechou, hledá matčina bývalého milence, vyrovnává se s rozchodem a stará se o těhotnou kamarádku. Řekli byste, že je toho na sedmnáctku docela dost? O děj ve filmu rozhodně nouze není. Hůře už jsme na tom s vtipem a důvtipem, ale o tom potom.
Cílem snímku je zprostředkovat náhled náctiletých na život, a proto každou sekundu Johanina života prezentuje jako velké drama. Trochu banální, ale aspoň je na co koukat.
Scény z přítomnosti doplňují zvláštně surreálné sekvence z Johanina pobytu v blázinci, kam se dostala po pokusu o sebevraždu. Psychiatrička (Simona Stašová) i ostatní chovanky připomínají snové figury nebo nějakou stereotypní představu o tom, jak má být ve filmu prezentovaný flashback. Jinak nelze vysvětlit ozvěnu, která zde doprovází dialogy.
Dalším übercool prvkem jsou dnes oblíbené malůvky přímo na filmová políčka, fungující na stejném principu jako v nedávném Modrém tygrovi. Dokonce i hlavní hrdinky se jmenují stejně.
Post-perníkový syndrom
Samozřejmě, jak Vysvlečený deník, tak Tygr si tyto prvky půjčuji z Juno. Ostatně i způsob, jakým Johana komentuje dění kolem sebe, se snaží navodit onu free atmosféru s poněkud hořkým dojezdem. Bohužel, vypravěčka nemá ve scénáři napsány takřka žádné vtipné nebo výjimečně chytré postřehy, a proto její snaha vyjde většinou naprázdno. Veškerá sympatičnost, kterou jí Kubařová propůjčuje, stačí tak akorát na to, aby divák neutekl z kina.
Kromě hlavní hrdinky, jejímuž vykreslení se věnuje maximální prostor, jsou všechny ostatní postavy stereotypní karikatury skutečných lidí. Typologie kamarádek jsou přímo ukázkové – stydlivka, týraná (a později zbouchnutá), děvka. Vztah Johany s macechou má taktéž klasický post-perníkovo chaloupkový průběh. Igor Bareš v roli otce hraje stejnou postavu, v jaké máme možnost ho sledovat v televizi takřka na všech stanicích.
Oslava narozenin? Samozřejmě pod dohledem rodičů.
Ačkoli vypravěčka divákovi hned v úvodu oznámí, ať nečeká žádný hollywoodský happy-end, snímek v podstatě hollywoodské teenagerovské filmy kopíruje. Sice se tu nepředvádí žádná hudební čísla a život party poznamená vážná nemoc, ale hrdinka na konci dospívá v samostatnou a v zásadě vyrovnanou osobnost, což nalezneme i v základech všech Muzikálů ze střední a podobných záležitostí.
Hlavním problémem filmu tak zůstává, že ačkoli je zdánlivě dějově nabitý, celkově je k uzoufání nudný. Není vtipný, prezentuje stereotypní postavy, a přestože má být pohledem do nitra jedné středoškolačky, v zásadě je prázdný a klouže po zjevných věcech (mladí často pijí, hulí a mají problémy s rodiči). Sto minut s ním pravděpodobně přežijete, ale nijak vás to neobohatí. Nejvíce si z něj asi odnesou mladé slečny, kterým může sloužit jako módní lookbook.
Můj vysvlečenej deník
Komedie
Česko, 2012, 102 minutRežie: Martin Dolenský
Hrají: Veronika Kubařová, Igor Bareš, Petra Špalková, Berenika Kohoutová, Marika Šoposká, Šárka Vaculíková, Simona Stašová, Veronika ŽilkováHodnocení: 2**
