Zatímco filmů o krásách života a touhy žít se točí spousta, opačnému pólu magnetu se nevěnuje příliš pozornost. To napravuje polský film Místnost sebevrahů, kde nepochopení, deprese, řezné rány a myšlenky na sebevraždu jsou náplní každodenní reality.[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/mistnost-sebevrahu/]
Ponechme stranou škatulkování sebevrahů do skupin, jako je Emo, a pohleďme na myšlenku aktu odchodu ze života jako na všeobecný problém, který s různou intenzitou zasáhl spoustu dospívajících lidí. Jak film působí v tomto směru?
Hlavní hrdina filmu Dominik je na jednu stranu finančně zabezpečen, a tedy mu nic zdánlivě nechybí, na druhou stranu mu však rodiče nevěnují pozornost a ve škole není nejoblíbenějším. Stále je ve stádiu hledání své identity.
Na sebevraždu nemáš nárok
Zde se tvoří první trhliny filmu, který mohl být emoční výpovědí jednoho fenoménu. Přestože Dominik má potíže se začleněním do světa, scénář nejde do hloubky, do jeho nitra. Samotný rozpad zdravé mysli a následné Dominikovo chování je nevěrohodné. K tomu napomáhá i přehrávání hlavního aktéra.
Hlavní hrdina nevystihuje věrohodnou podobu svých stavů. Divák pochopí, že jeho život není snadný, ale film mu nedá prostor pro to, aby s Dominikem sympatizoval a ztotožňoval se s jeho činy. V tomto případě vše nahrává na smeč mravokárným jedincům, kteří, v tomto případě právem, nepřijímají jeho činy za oprávněné vzhledem k situaci.
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůře
Film ale nabízí také světlé stylistické prvky v temném příběhovém lese. Úvodní seznámení s ústřední rodinou za zvuků hudby z divadelních představení vystihuje jednoduchým a působivým způsobem jejich charakteristiku. Rodiče jsou zahlceni svou prací, a tak se odcizují od svého syna.
Plusem je také zakomponování rysů novodobé mediální kultury mladých do struktury filmu. Prohlížení videí na internetu a šíření informací rychlostí blesku po sociálních sítích posiluje autentičnost a překračuje stín filmového média.
Stejným směrem se ubírá virtuální život hrdiny. Zajímavě použitým prostředkem jsou tu animované sekvence, které signalizují alternativní život postav na internetu. Útěk z reality do vizuálního světa fantasy zpestřují hrané sekvence a posilují touhu hrdiny někam patřit, zažít něco, co reálný život neposkytuje.
Verdikt Marka Bendy:
Místnost sebevrahů není tak depresivním filmem, jak evokuje jeho název. Nedotažený scénář a herecké výkony sráží celkové vyznění. Podobná témata by měla upozornit na určitý problém a vyvolat diskuzi. Polský snímek emočně neudeří bouracím kladivem na divákovu zeď, jen ji lehce oťukává malým černým kladívkem.
Nezaujatý divák se nevcítí ani do jedné stránky problematiky. Zaujatost se rozděluje na dva tábory. Jeden z nich je od začátku odpůrcem tohoto stylu života (jste mladí/krásní/bohatí, jaké můžete mít problémy?), anebo je jeho zastáncem (zažil jsem to, vím, o čem film vypovídá). Bohužel film není schopen dostatečně oslovit zástup mezi těmito okrajovými tábory.
Hodnocení: 50%
Verdikt Nely Christovové:
Podobný příběh jsme na plátně viděli stokrát. Rozmazlený spratek má workoholické rodiče, kteří mu luxusem vynahrazují vlastní nedostatek času. A tak vzorný školák po čase začne zlobit. Tentokrát teenager Dominik propadne virtuální realitě, která se tak intenzivně mísí s tou opravdovou, že se z něj stane neurotický emař.
Z vizuálního hlediska sice avatary nejsou nic moc, čímž vlastně splnily svůj záměr. Skutečně vypadají, jako by je zběžně načrtla partička puberťáků, kteří se chtějí hlavně pobavit. Méně logická je však struktura téhle internetové reality, která míchá chat s videoportálem, virtuálním světem a jakousi střílečkou. Vůbec není jasné, jak se tahle složitá patlanice ovládá, nebo jak si její tvůrkyně vytipovala zrovna Dominika. Příběh působí vykonstruovaně, navíc jen těžko budete fandit nějaké straně barikády, když jsou všechny postavy tak strašně nesnesitelné.
Hodnocení: 50 %
