Katedra alternativního a loutkového herectví si s diváky pohrává a zakouší jejich míru a výdrž. Naštěstí v tom kladném slova smyslu. Dokazují to především premiérou hry Masakr v Paříži, která odstartovala na začátku března.
Krvelačný Marlow v podání studentů DAMU zdroj: DISK
Po minulém čekání na konec světa ve hře Last minute se tentokrát studenti vydali na cestu do Paříže 16. století, aby si po svém přetvořili text Christophera Marlowa a smíchali Shakespearova kolegu s prvky Jacksonových hororů s dávkou vykradeného Tarantina.
Jak sami dali předem najevo, tento kousek si na nic nehraje a patří mezi béčková díla. Já si naopak myslím, že by si ostatní tvůrci her či adaptací měli na představení zajít, protože i béčko může dopadnout skvěle.
Nečtěte recenzi, jděte do divadla
Nejraději bych vám nic neříkala a do divadla vás rovnou poslala. Jakékoli vyzrazení z kousku duše krvavé podívané by mohlo ubrat na celkovém dojmu a horor staví vždy na momentu překvapení. Následující řádky tedy čtete na vlastní nebezpečí a může se stát, že vás už nic nezaskočí.
Bartolomějská noc tak, jak ji vidí Braňo Holiček
Královna Francie (Sofie Adamová) si zahrává s osudy dvou synů a především invalidní dcery. Chce ji výhodně vdát, aby uklidnila napjatou situaci a vztahy znepřátelených krajů. Zní to velmi banálně a možná říkáte, kdy přijde masakr.
Marlowův text prošel transplantací mnoha replik a na všech postavách se režisér vyřádil. V podstatě neušetřil nikoho. Z mladšího královského synka (Milukáš Čížek) udělal transvestitního gaye a z jeho pomocníků (Barbora Kubátová a Andrea Ballayová) sadistické a po krvi lačné bestie.
[youtube_660]6BwoFJ8vu28[/youtube_660]
Celou hru tvoří především zvrácenosti, sprostá slova ve všemožných obměnách, hektolitry (minimálně několik PET lahví) krve, různé sexuální praktiky, a především snad všechny formy vraždy. Pokud mohu radit, sedněte si dle vlastních choutek. Vepředu na vás bude stříkat krev, ale vzadu máte hezký pohled na celou scénu.
Christopher Marlowe (1564–1593) byl anglický dramatik pozdní renesance alžbětinského divadla a nejvýznamnější předchůdce Williama Shakespeara. Mezi jeho nejznámější hry patří Tragická historie o doktoru Faustovi a Maltský žid.
U mě sklidila hra veškerá pozitiva. Pokud začnu popořadě, tak bych vyzvedla práci s detaily, které jistě oceníte nejen díky minimalistickému pohledu na rozbitou čelist nebo vhledu do niterného myšlení postav, ale zejména pro svou propracovanost a humor. Za tento nápad tedy díky režii Braňo Holička a dramaturgii Jana Tošovského.
Zlikvidovat konkurenci, i tak mohou vypadat dějiny Francie
Mohla bych vyjmenovat postupně všechny herce tohoto ročníku, ale to by chtělo samostatný článek. Výkony skupinky pozoruhodných lidí se dostaly do středu pozornosti, což je vidět z vyprodaných představení Last minute nebo My funny game. V masakru vynikají všichni. Inscenaci ale doporučuji zhlédnout vícekrát, protože na scéně vystupuje více postav, na které je potřeba se zaměřit.
Třešničkou na dortu je především hudba, která provází inscenaci s jasným cílem. Produkce si dala s výběrem záležet a vše se odráží na komplexnosti celého tohoto béčka. Nabízí se říct, že masakr hýří originalitou, ale to by se na mě pan Tarantino zlobil a režisér by se mnou nesouhlasil.
Zásnuby, nebo předválečná porada?
O originalitu však nepřijdete. Díky ojedinělé, krví zborcené atmosféře, šílené energii a nápaditosti spojit vše, co už tady jednou bylo, do bláznivého all inclusive balíčku, si každý přijde na své.
Každopádně se máte na co těšit a třeba se tam potkáme, já osobně se na představení vydám znovu, protože tohle se nedá napoprvé zažít, tohle si musíte pořádně vychutnat. Takových krváků na jevišti moc nemáme.
Masakr v Paříži
Divadlo Disk – KALD
Autor: Christopher Marlow
Režie: Braňo Holiček
Hrají: Sofia Adamová, Andrea Ballayová, Jiří Böhm, Eva Burešová, Mikuláš Čížek, Josef Jelínek, Barbora Kubátová, Marek Menšík, Richard Vokůrka, Petr Vydarený, Jan Čtvrtník
Hodnocení: 100 %