Nová scéna Národního divadla uvedla významné dílo českého básníka Karla Hynka Máchy Máj. Úpravy se ujal David Prachař společně s taneční skupinou 420PEOPLE. Diváky ale čeká rozpačitá podívaná.
420PEOPLE umí přitáhnout pozornost vkusnou choreografií. Zdroj: Nová scéna
Začnu od konce a tedy diskuzí, která následuje po každém přestavení. Divák se má možnost zeptat na cokoli, co mu v průběhu představení nebylo jasné nebo radit Davidu Prachařovi, co by změnil. Otázkám i připomínkám jsou tvůrci přístupní. Jak sami přiznávají, přípravy na Máji provázel jeden velký dialog a inscenace poskytuje prostor pro změny, kterých by David Prachař měl využít.
Myšlenka na transformaci Máje do vizuálního vjemu zde už jednou byla a úspěch filmu F. A. Brabce skončil stejně jako Vilém na pranýři. S Prachařovou verzí bych se ztotožnila více. Stejně jako film mne ale divadelní inscenace ujistila, že Máchův Máj nepotřebuje být znásilňován rádoby režiséry, kteří se chtějí realizovat a ohánějí se českou tradicí a češstvím jako takovým.
Režie se ujal David Prachař a po představení obhajoval svůj záměr
Na první pohled velmi záslužná idea se tříští na spojení mluveného slova a tance. Jeden element narušuje ten druhý a místo toho, aby vás inscenace pohltila, vás vždy vytrhne z dekadence příběhu. Taneční formace 420PEOPLE zde vytvořila nádherný obraz hodný samostatné performance. Choreograf Václav Kuneš vystihl přesně jemnocitnou poetiku Máchy.
Známé jméno nestačí
Hlasové dispozice Davida Prachaře bezesporu patří mezi ty výraznější, ale Radovan Lukavský to bohužel není. Možná by stálo pouvažovat, zda by text takové kvality neměl číst někdo s hlasem, díky kterému by divákům mrazilo. Stejně tak se nemohu zbavit pocitu, jakoby zde Jan Kačer, který čte poslední verše, byl pozván za odměnu nebo z úcty. Nesourodost celého představení rušila nejen mne, ale i diváky.
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl plavání čas
O hudební doprovod se postaral především Pavel Fajt, který zde paradoxně vůbec nepůsobil jako rušivý element a svou hudbou dodával představení na dynamice. Doprovázel Davida Prachaře, který se místy odklonil od plynulého přednesu slavné básně a prapodivným způsobem zarapoval. Vyvolal tak nejednu rozpačitou reakci v mém okolí.
První květen deštivý – polím a loukám škodlivý
Po Králi Learovi se i tentokrát Davidu Prachařovi rozjela fantazie na všechny strany. Představení obsahuje mnoho pěkných nápadů, jako obtisky těl do plachty nebo intermezza, která se vám vryjí do paměti. Jinak by ale představení potřebovalo učesat a ujasnit si, co vlastně divákům nabízí. Už samotný tanec působil na diváka emočně a text nebylo potřeba dodávat na stejné úrovni. Stačilo by pouze dávkování podprahové.
Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.
Pokud nepatříte k příznivcům Máje, ale milujete tanec, zkuste své první randevous s Máchou v jiném hávu. Obdivujete-li Máj a máte-li zkušenosti s jinými verzemi, možná budete investice 300 korun litovat.
Máj
Nová scéna
Autor: Karel Hynek Mácha
Režie a choreografie: David Prachař a Václav Kuneš
Hudba: Pavel Fajt, Ondřej Anděra
Hrají: Jan Kačer, Nataša Novotná, Zuzana Herényiová, Václav Kuneš, Milan Odstrčil, David Prachař
Hodnocení: 60 %