Jak už jsme vás na Topzinu před pár týdny informovali, nový Magazín F&SF se nakonec dostalo na světlo. Jak vypadá nové číslo s (ne)sympatickou jedničkou na hřbetě?
Magazín Fantasy & Science Fiction byl a je v našich krajích ojedinělým čtivem, které přináší velmi kvalitní, zajímavé a myšlenkově bohaté texty, které nezřídka balancují na hranici žánrů – a možná právě proto má také tak malou prodejnost, která ho sráží v rozletu. Vždyť už na konci minulého století tu byla snaha o jeho vydávání korunována neúspěchem, stejným, jaký hrozí i obnovené edici.
Ta se po redukci z dvouměsíčníku na čtvrtletník teď mění na pololetník. „První“ číslo nové řady má na hřbetě malou jedničku, jež symbolizuje novou éru, která představuje pro nás, oddané čtenáře, pouhé zklamání.
Zpočátku zvolna
Nové číslo (s nálepkou Jaro/Léto 2010) toho nabízí víc než dost. Vedle krátkých povídek najdeme dlouhé, vedle poměrně klasických, neokoukané motivy. Na prvních stránkách nás vítají méně přitažlivé příběhy, které ovšem otvírají bránu těm dalším. Tanarive Dueová představila svého Pacienta nulu jako malé dítě, odříznuté od celého světa, který se pomalu rozkládá kvůli chorobě, která našla dle veřejného mínění svůj prvopočátek právě v rodině mladého chlapce. Ted Kosmatka zase vsadil na sci-fi o materiálech, které vědci vynaleznou až v budoucnu. S tím rozdílem, že do Umění alchymie přimíchává podprahové prvky magie – vždyť co je magie jiného, než nepochopitelná technologie?
Obě povídky využívají klasických motivů, které jim jednoznačně sráží na čtivosti, alespoň v prostředí, jakým je Magazín F&SF. Oba autoři ale i přesto dokazují, že umí psát, a snad právě díky zařazení jejich prací na začátek čísla možná přitáhnou potenciální kupce Magazínu F&SF, kteří se pak už jen povezou setrvačností a objeví na dalších stránkách zcela novou rovinu fantastiky.
Šedý mrak tajemna ve vzduchu
James Patrick Kelly, známý mimo jiné z před nedávnem vydané sbírky Singularity, představuje svou krátkou povídku Krysoň, jež se nese přesně v duchu zmiňované antologie. Na děj textu, v jehož středu stojí drogový dealer, se dá nahlížet více způsoby a pokaždé tak odhalit nový autorův plán. Přesto nakonec příběh působí pouze jako zajímavá, mystifikující akce.
A když už jsme u té mystifikace, Daniel Abraham, autor románu Stíny v létě a zároveň další povídky, si v mystických motivech přímo libuje. Nenechte se zmást, příběh Curandero a Švéd vlastně není povídka, ale spíše volně propojený sled příběhů, což ostatně vyplývá i z podtitulu textu: Povídka z 1001 americké noci. Klasická rámcová kompozice (pro neznalé – příkladem rámcové kompozice může Boccaciův Dekameron či Chaucerovy Canterburské povídky) přestavuje příběh o duchu padlé indiánské dívky nebo o podivných mluvících boulích na těle jednoho z hrdinů. Daniel Abraham vytvořil text, který sice jako kompaktní povídka moc nefunguje, ale jako sled příběhů plných tajemné atmosféry, kterou USA a Mexiko dostávají v rukách některých autorů, se čte jedna báseň.
S tajemnem, i když tentokrát jeho jiným druhem, má hodně společného i hlavní text čísla, novela Pohřební pochod Marionet od Adama-Troye Castra. S jeho hrdinou se ocitáme na planetě nepochopitelných mimozemských tvorů, kteří se právě připravují na svůj pravidelný festival, ve kterém tančí doslova jako o život. Po jeho skončení totiž na místě konání zbudou jen mrtvá těla účastníků, jenž zemřeli v extázi. Text u nás málo známého amerického autora je bezpochyby vrcholem nového Magazínu F&SF, ať už mluvíme o jeho délce, propracovanosti, hloubce tématu, naléhavosti myšlenky či prostě o vytříbeném jazykovém stylu autora.
Nezařazené a nezařaditelné
V antologiích se vždycky najdou texty, které se svým zaměřením vymykají původní tematice celého svazku. Podobně i Nová Rakeťákova dobrodružství od Daryla Gregoryho (u nás mu loni vyšla kniha Pandemonium) umožňují čtenáři, který je už přesycen tajemnem, aby se vzdálil do úplně jiné tematiky. Text, který svou náladou připomíná například Skoro jako doma od Terryho Bissona z minulého čísla, kolem sebe šíří nádech starých dětských snů a dětského náhledu na svět, který dospělí často ztrácejí. I přestože jsou nehody a smrt součástí našeho života, Daryl Gregory dokazuje, že jsou tu i jiné věci, díky nimž stojí za to žít.
Povídkou, která se do nálady prvního čísla letošního roku hodí už víc, ale stále se něčím liší, je Retrográdní léto od klasika žánru, který v Česku opět nepožívá tolik slávy, kolik by si zasloužil, Johna Varleyho. Lidská civilizace se vyvinula, mění své pohlaví jako na běžícím pásu (Slyšeli jste někdy, že by někdo znal totožnost či přímo osobu svého otce? Samozřejmě že ne!) a osidluje planety sluneční soustavy. V relativně krátké, svým nápadem a zpracováním velmi zajímavé, povídce se rozvíjí osudy dvojice matka-syn na planetě Merkur. Jenže ne všechny rodinné svazky bývají tak jednoduché, což dokáže objevivší se příbuzná?
A zase zpátky k okrajové fantastice
… která je tak okrajová snad právě kvůli tomu, že obsahuje tak klasické fantastické motivy. Zkušený povídkář Paolo Bacigalupi přináší jednu ze svých nejznámějších prací, která dala jméno i jedné z jeho povídkových sbírek, Čerpadlo šest. Hrdina textu pracuje v New Yorku budoucnosti a stará se o stanici kanalizačních čerpadel. Jenže jednoho dne se mu všechno začne sypat na hlavu – čerpadla se rozpadají jedno za druhým. Známý autor stvořil povídku, která ukazuje fascinující obraz budoucnosti, jež není zas tak nereálná, jak by se mohlo zdát. Univerzitní knihovnice, která své hájemství zamkla před veřejností už před dlouhými lety, by vám o tom řekla své.
Ursula K. Le Guinová je známá svým typicky ženským přístupem k věci. Hluboké psychologické analýzy plné vlídného porozumění a nekritických slov ji vedle série o Čaroději Zeměmoří proslavily na celém světě. V povídce Ansarské roční doby nám představuje civilizaci, která svůj roční cyklus plně přizpůsobila střídání dvou ročních období na své domovské planetě.
Celé číslo uzavírá lehce hororová povídka, v níž je opět důležitá atmosféra neviditelného a nepopsatelného. Nimitseahpah, jak zní název textu i ústřední sochy (vidíte ji na obálce Magazínu), stráží důlní šachtu, v níž se zabydlelo prastaré zlo. Snad nejvíce ze všech uvedených textů sází Nancy Etchemedyová na čtenářovy pocity, které vás stimulují krátký text dočíst. Přestože po povídce nakonec nezbude nijak zázračný dojem, není se co divit, že autorka si za svůj výkon (v němž hraj roli hlavně jazykové mistrovství) vysloužila Cenu Brama Stokera.
Jak tvrdí reklamní slogan: „Magazín Fantasy & Science Fiction je splněným snem milovníka dobrých a čtivých příběhů.“ Tentokrát se všechno netočí kolem akcí nadupaných příběhů (jako kdyby někdy ano…), ale kolem rozvážných, na atmosféře a myšlenkách stavěných textů. Na celém čísle je vidět, že redaktor Martin Šust se snažil, aby bylo přístupné pro všechny čtenářské kategorie, což se mu povedlo.
Hodnocení: 70%