3 fotky 
Na Luca Bessona jakožto málo výrazného režiséra si už postupně začínáme zvykat. Stejně tak na to, že když Robert De Niro hraje v nějaké komedii, člověk by se jí měl spíš vyhnout. Přesto to nejprve vypadalo, že by Mafiánovi mohli být příjemnou změnou.
Roberto De Niro spolu s Al Pacinem nebo Joem Pescim jsou typičtí herci svázaní s rolemi mafiánů a gangsterů. Proto není velkou výjimkou, když jsou obsazováni do parodických komedií, které využívají jejich filmové minulosti. Podobný případ jsou i Mafiánovi, kde právě první jmenovaný, hvězda z Kmotra II, Mafiánů či Casina, hraje gangstera na odpočinku, který se schovává v programu na ochranu svědků.
Spolu se svou rodinou musel kdysi opustit milovaný dům poté, co napráskal své bývalé mafiánské kolegy. Nyní musí manželku (Michelle Pfeiffer) nutit, aby vydržela na maloměstě, kde nesežene ani burákové máslo, a svou dceru a syna postrkává do školy, kde nejsou schopni najít někoho, kdo by jim rozuměl. Během tohoto postupného líčení jednotlivých charakterů pomocí situací, do kterých se postavy dostávají, divák začíná nabývat dojmu, že by mohlo jít o vydařenou komedii.
Postupně se vše začne rozpadat
Jenže se postupně začne ukazovat, že film nedrží pohromadě (a to není na vině fakt, že během projekce v pražské Lucerně šestkrát vypadla technika). Nejprve se nese na vlně představování hlavních hrdinů, což funguje výborně – jenže tak je to téměř u všech snímků, kde je více postav a všechny jsou jaksi odlišné (stačí si vzpomenout na Red nebo Trainspotting). Kolem poloviny se film ustálí v kategorii parodie na mafiánské filmy, aby pak ke konci zcela nepochopitelně zvážněl.
Otec mafián, matka pyromanka. Do takové rodiny se nechcete narodit. Zdroj: Bioscop
Pokud by tvůrci dokázali tento mix emocí udržet na uzdě, ani by nevadilo, že jde ve výsledku o hořkosladkou komedii (co třeba Kuře na švestkách?). Jenže v případě Mafiánových jde spíše o bezradnost, kdy si filmaři snad ani neuvědomují, jak to divákovi šrotuje v hlavě.
Bývalého mafiána neošulíš
Černý humor je to tehdy, kdy frustrovaná manželka odpálí samoobsluhu poté, co si o ní místní Francouzi nelichotivě šeptají. Stále se dokáže divák smát, když hlavní postava zmlátí na první pohled nevinného instalatéra, ale poté co se o něm prostřednictvím následného vyprávění dozví, že se snažil bývalého mafiána ošulit.
Zde se pořád zručně pracuje s divákovi známými informacemi (především o charakterech hlavních postav). Jenže jak si vysvětlit právě ony závěrečné scény, kdy je například jedna ze sympatických postav zabita jako nic a následuje super legrační záběr na infantilní vtípek s naštvaným psem?
Nekonzistentnost v atmosféře ale bohužel není jediná, na vině je právě i kolísající kvalita vtipů. Pop-kulturní narážky jdou tvůrcům výborně, ale situační humor je na tom už hůře. Nepomáhají tomu ani herci, kterým by seděly spíše vážnější role (obzvlášť pak Tommy Lee Jonesovi, který mění svůj naštvaný výraz maximálně v mírně rozladěný).
Skoro to pak člověka mrzí, když vidí ďábelskou Michelle Pfeiffer s kudlou v ruce a téměř se ani nehne, jak je přesvědčivá, ale vzápětí se herečky výkon shodí rádoby vtipným vyprávěním o tom, že „vyvraždili jsme půl městečka a teď jedeme zase dál“.
Pod snímkem jsou podepsána hned dvě filmová esa, přičemž jedno je bohužel už za zenitem a sedí zrovna na židli režiséra a zároveň scenáristy. Luc Besson býval výborným filmařem, teď přešel spíše do kategorie výborného obchodníka. Zaštiťuje svým jménem nízkorozpočtové snímky, které dokážou slušně vydělat, ale do světa jako režisér vypouští spíše zapomenutelné počiny (série o Arthurovi a Minimojích nebo The Lady). Mafiánovi bohužel nejsou výjimkou.
Opovažte se pomlouvat Michelle Pfeiffer…
Za zmínku pak stojí jméno druhého esa, a to Martina Scorseseho v roli výkonného producenta. Kdoví, zda se skutečně na filmu výrazně podepsal, ale pokud má na svědomí, že uvidíme i pár povedených scén, které sice nesedí pohromadě, ale samostatně jsou pořád nadprůměrné, pak díky za něj.
Očima Pavlíny Nouzové:
Mafiánovi i přes své obsazení nejsou žádnou filmovou bombou, která by vás v kině překvapila a donutila jít znovu. Komedií s pár podařenými vtípky, ale nesoudržnou atmosférou je pořád dost, a tak je tento případ určený hlavně milovníkům mafiánského žánru. Jinak nečekejte nic výjimečného.
Hudba průměrná, kamera průměrná, délka 111 minut zbytečná. Nad vodou snímek drží urputná snaha hereckého osazenstva a první půlhodina stopáže.
Hodnocení: 60 %
