Od vydání posledního alba britsko-srílanské rapperky utekly dlouhé tři roky. Zveřejnění novinky Matangi se totiž zdrželo kvůli průtahům ze strany nahrávací společnosti. Na pultech obchodů už ale k dostání je a po rozporuplně přijatém předchůdci na ní M.I.A. snad znovu nachází sebe samu.
MIA je na albu Matangi žánrově daleko specifičtější. | Zdroj: facebook.com
Ono tříleté období bylo pro rapperku poměrně hektické. Prošla si náročným rozvodem a publicitu jí navíc zajistil i exces při vystoupení na fotbalovém Super Bowlu. Kvůli vztyčenému prostředníčku ji pořadatelská společnost hnala dokonce až k soudu. Vydání novinky se tak stále protahovalo, až musela pohrozit, že ho dá sama ke stažení na internet.
Není se tedy co divit, že si potřebovala na chvíli odpočinout a se synem se proto načas odebrala do Indie. Byl to pro ni návrat k vlastním kulturním kořenům, jelikož dětství prožila na blízké Srí Lance. Začala se zde více zajímat o hinduistické náboženství, a jak se zdá, našla díky tomu ve svém životě nový rozměr.
Hip-hop v běžném podání
Už dopředu M.I.A. prohlašovala, že Matangi bude jejím spirituálním albem. Samotný název desky tomu koneckonců napovídal. Matangi je totiž jméno hinduistické bohyně hudby (stejné je mimochodem i rodné jméno samotné rapperky.) Ta o této shodě donedávna nic netušila a spolu s dalším rozkrýváním svých kořenů ji to pochopitelně fascinovalo.
Východní mystika ostatně prostupuje albem jako jemný odér. Občas na ni dojde řeč i v textech, kde rapperka řeší mimo jiné třeba karmu nebo reinkarnaci. Nečekejte ale duchovní hloubku jako u amerického súfisty Gonjasufiho. Oba se zajímají o mystiku a staví svou hudbu na hip-hopovém základě. Každý z nich to ale dělá úplně jinak a M.I.A. představuje hip-hop v klasičtější podobě. V textech navíc často ventiluje svoje osobní problémy.
Hudebně je album skutečně rozmanité. Kdejaký publicista si už dříve vylámal zuby na popisování jejího stylu. Je libo třeba gangsta shoegaze? Novinka je žánrově ještě specifičtější. V základu se jedná o moderní, barvitý hip-hop, který do sebe kromě zmíněných ethno vlivů vstřebává ozvěny nespočtu forem současné klubové hudby.
Často si vzpomenete třeba na dubstep. Písnička Only 1 U v sobě má zas prvky trapu a Double Bubble Trouble pro změnu překvapí reggae samply. Východní vlivy ucítíte nejsilněji v singlu s pouštním motivem Bad Girls. Jako kdyby dostal Prince of Persia do rukou MPC.
Bez tlačení na pilu
Jediným opravdu globálním hitem byl Paper Planes, díky němuž se MIE podařilo dostat do povědomí nejširšího publika. Na novince se naštěstí nijak křečovitě nesnaží nahrát jeho nástupce. Nevyhýbá se sice popu, ale pokušení prvoplánovosti se jí daří odolávat.
Nejvíce se však vyznění Paper Planes blíží příjemná Come Walk With Me. Dalším z vrcholů alba je minimalistická Bring the Noize, přímo odkazující na hip-hopovou legendu Public Enemy. Za zmínku stojí taky track Exodus, na kterém se podílela hvězda bílého r’n’b The Weeknd. Písnička Y.A.L.A. zase patří spíš ke slabším momentům alba.
Očima Davida Šíra:
Po nepříliš povedeném předchůdci je M.I.A. zpátky v dobré formě. Hodinová stopáž Matangi může na dnešní dobu působit dlouze, ona ji ale zvládá naplnit bez větších problémů. Album má několik slabších momentů, jako celek ale působí vyváženě. Najdete na něm i několik hitů a pokud mezi nimi nebudete hledat další Paper Planes, budete spokojeni.
Zdá se, že M.I.A. našla hudební polohu, která jí vyhovuje. Zasazuje odkaz svých kulturních kořenů do formátu digitální doby a dělá to s lehkostí a originalitou. Syntéza futuristické elektroniky a východního ethna funguje na specifické frekvenci. Pokud si ale zachováte otevřenou mysl a na tu vlnu se naladíte, album si užijete. Hinduismus ještě nikdy neměl takový swag.
Hodnocení: 75 %
