3 fotky 
Allen Ginsberg. Jeden z nejuznávanějších básníků 20. století, řazený do beat generation, homosexuál a odpůrce cenzury v literatuře. Pokud se chcete blíže seznámit s jeho osobností a procesem okolo básnické sbírky Kvílení, můžete od 11. listopadu zajít na stejnojmenný film s Jamesem Francem.
Franco jako Allen Ginsberg (vpravo) se svou životní láskou Peterem Orlovskym, Zdroj: distributor filmu
Nutno říct, že tento herec vypadá v brýlích a neoholen jako Ginsbergovo dvojče. S přehledem mluví podobnou dikcí, používá jeho gesta, a když titulky na konci doprovází zpěv skutečného Ginsberga, považujete hlas nejprve za Francův. Po fešném Jamesi Deanovi si tenhle hollywoodský krasavec střihl další hlavní roli v životopisném filmu. A opět dokazuje, že není jenom plakátovým slaďouškem, který neumí do pěti napočítat.
Mladík s nesmělým výrazem v očích
Když čte Kvílení a vy se zaposloucháte do jeho dynamického hlasu a frázování, prožíváte básně s ním, soucítíte. Film se odehrává ve třech liniích, které se navzájem prolínají. Tato první, kde mladík s nesmělým výrazem v očích a s cáry papírů v rukách, představuje kvílecí premiéru. Franco alias Ginsberg stojí u pultu a přednáší. V sále sedí mezi lidmi i Jack Kerouac nebo Neal Cassady, další beatnické osobnosti. A postupem času, jak se dozvídáte z druhé linie smutné informace o jeho životě, začínáte chápat, proč se třeba u řádku o matce v léčebně tak nepatrně, mimoděk zasekne.
Allen Ginsberg a James Franco - k nerozeznání, Zdroj: youtube.com
Jak jsem už zmínila, druhá dějová linka se věnuje samotnému Ginsbergovi. Na jedné straně je tu soudní proces, kdy bylo Kvílení nařknuto z obscenity a vulgárnosti, na straně druhé leží básník na pohovce a dělá interview s jakýmsi novinářem. Mluví o svém životě, o názorech na svět… A neznalí diváci se tak dozvědí, proč napsal to, co napsal. A proč je to plné análního sexu a ocasů (ano, přesně TĚCH ocasů).
Životopisných filmů je ale spousta, a tak aby Kvílení dostalo status originální, muselo předvést ještě něco. V tu chvíli přicházejí na scénu animace a třetí, poslední linie. Samotné Kvílení je zde převedeno do mírně halucinogenních animovaným sekvencí, které svým způsobem vykládají jeho smysl a jednotlivé obrazy.
Vymazlené animace s vlastní interpretací
A zde přichází asi jediná vada na kráse tohoto polovičatého životopisu. Animace jsou pěkňounké a (jak se prý teď používá v teenage časopisech) vymazlené. Jenže interpretují Kvílení po svém. Tedy podle grafika, dejme tomu režiséra. A báseň je prostě báseň, existuje nekonečně mnoho výkladů a interpretací. Tudíž se tahle může strefit do vkusu a názoru strašně malého množství diváků.
Jako nezávislý dokumentární film ale Kvílení boduje. Podobně jako nedávné The Doors – When You’re Strange seznámí laiky s jádrem příběhu, dodá i něco navíc a objeví se v něm známí herci (Jeff Daniels, David Strathairn), kteří za své role asi nedostali zrovna velkou sumu, ale o to nám jsou teď sympatičtější.
Když jsem zhlédla dokument o The Doors, musela jsem si jít koupit jejich album Strange Days. Když jsem zhlédla Kvílení, objednala jsem si na internetu Ginsberga v originále. Takže asi tak.
Kvílení (Howl)
Drama
USA, 2010, 90 minRežie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman
Hrají: James Franco, Jon Hamm, Jeff Daniels, David Strathairn, Mary-Louise Parker, Treat Williams, Alessandro Nivola, Bob Balaban, Cecilia Foss, Aaron TveitHodnocení: 4****
