2 fotky 
Kolem udílení Oscarů se většinou roztrhne pytel s filmy podle skutečných událostí. To je případ i Kolejí osudu, které se zaslouženě oceněním vyhnuly.
Zní to možná příliš tvrdě, ale je to tak – Koleje osudu jsou naprosto průměrný, obyčejný film, který má možná velké cíle, ale nemá na to jich dosáhnout. Na první pohled by přitom mohlo jít o solidní drama. Inspirace osudem muže zkoušeného válkou a traumaty, střet dvou kultur, Colin Firth a Nicole Kidman coby ústřední duo… Jenže v kině vidíte naprosto zapomenutelný snímek.
Těžko hledat viníka, ale pravděpodobně jím bude režisér Jonathan Teplitzky, který za sebou zatím nemá moc výrazných titulů (snad jen Vyrovnat si účty se Samem Worthingtonem). Z námětu, který sám o sobě zní dojemně a zajímavě, vykřesal zcela chladný film.
Vyrovnat se s minulostí není hračka
Milovník železnic Eric Lomax potká svoji osudovou ženu, a to jak jinak než ve vlaku. Okamžitě se do sebe zamilují a zanedlouho pořádají svatbu. Jenže novomanželka poté zjistí, že Eric není takový jako dřív. Trápí ho neznámé trauma, které je potřeba odhalit, aby se manželství nerozpadlo tak rychle, jako vzniklo. Eric byl za druhé světové války důstojníkem, který se podílel coby zajatec na stavbě železnice kolem slavné řeky Kwai. S tím se zřejmě i vyrovnal. Ale leží za tím ještě něco dalšího…
Zachrání Colina Firtha před jeho minulostí manželství s Nicole Kidman? Zdroj: Bontonfilm
Snímek je natočen podle knihy skutečného vojáka Erica Lomaxe. Drsný příběh o síle běžného člověka, jeho hrdosti a vytrvalosti je tím, co táhne celý film. Volba námětu dopadla výborně. Máme tu trpící britské vojáky v druhé světové válce, jakž takž známé události díky Mostu přes řeku Kwai a nakonec i slavná jména v hlavních rolích. Co se pokazilo?
Někde po cestě se až podivně vytratily emoce. Divák v Kolejích osudu zcela nezúčastněně sleduje peripetie Erica Lomaxe, aniž by mu aspoň na chvíli držel palce nebo s ním nějak výrazněji soucítil. V jedné časové rovině vidíme jeho depresi a hořkost, v druhé (minulé) pak útrapy a týrání japonskými vojáky. Kromě toho, co se mu děje, ale téměř nic nevíme. Jaký hlavní hrdina je, jakou má povahu, jaké sny před tím, než je naverbován do armády… Pouze víme, že má rád vlaky a je trochu popleta. To ale i Sheldon Cooper.
Mám rád vlaky
Zřejmě především kvůli absenci vykreslení hlavního hrdiny působí snímek tak chladně. A to i ve chvílích, kdy dojde na brutální mučení nebo závěrečné osudové setkání. Bez emocí by se film ještě dokázal obejít, muselo by se však přitlačit na rozumovou stránku. Zde si už Koleje osudu vedou lépe, ale stále příliš v rovině natočme to všechno průměrně, aby to bylo koukatelné pro co nejvíc diváků.
Přitom námět opět nabízí hned několik témat. Co vše dokáže člověk vydržet, než se zlomí a zavrhne své dosavadní ideje? Jak nahlížet na zločin a trest, když se zločin odehrál před desítkami let? Přinese dostatečné uspokojení pouhé uvědomění vlastní nadřazenosti, nebo je potřeba oko za oko?
Co dělat, když není co hrát?
Kdyby se do režisérského křesla posadil Steve McQueen a přihodil by dialogovou scénu na jeden záběr, divákovi by možná spadla čelist a šlo by o jeden z nejlepších filmů tohoto roku.
Jenže se tak nestalo, a tak ani Colin Firth nemá moc co hrát, i když se očividně snaží. Nicole Kidman a Stellan Skarsgård jsou pak jen jakýmisi přívěsky, které hezky mluví a soucitně koukají, ale tím to končí. Mile překvapí Jeremy Irvine coby hlavní hrdina v době války, jenž i kdyby nepředvedl nic jiného, alespoň umí perfektně zahrát Colina Firtha.
Vlaky jsou s životem hlavního hrdiny neodmyslitelně spojeny.
Ne vše je ale tak průměrné, jak se zdá. Koleje osudu mají výborně vybrané natáčecí lokace a několik kamerových nápadů (například potěší koláž od prvního setkání hlavního hrdiny se svou vyvolenou až po svatbu). Také je dobré si připomenout, že druhá světová válka nebyla jen o bojích v Evropě. Jenže snímek jako Koleje osudu stojí hlavně na dramatickém vystavění příběhu a na to tvůrcům něco chybělo.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Všechno to hezky vypadá, Jeremy Irvine je sympaťák, a navíc je to podle skutečných událostí! Jenže takové ingredience nestačí, je potřeba to vše správně smíchat a nevyplodit film, na který se během týdne snadno zapomene. Pokud vás podobné téma zajímá, raději si zopakujte Most přes řeku Kwai, protože David Lean měl všechno, co Koleje osudu nikoliv – emoce, skvěle vykreslené charaktery a gradaci.
Hodnocení: 50 %
Verdikt Kateřiny Sýsové:
Zajímavý námět o mučeném vojákovi, který svému trýzniteli nakonec odpustí, si zasloužil lepší zpracování. Jako by si režisér Jonathan Teplitzky neuvědomil jednu věc, hlavní motiv filmu, rovina hluboké nenávisti a odpuštění, potřebuje v divákovi vyvolat emoce a soucit. Ty se ale někam ztratily, divák skoro ani nerozumí tomu, proč by Patti měla psychicky nevyrovnaného Erica milovat. Nerozumí, proč Eric najednou důstojníku Takaši Nagasovi odpouští. Hrůzné scény mučení působí jako z odosobněných filmů Stanleyho Kubricka.
I lepší střih by pomohl film zlepšit. Příběh se snaží o retrospektivní vyprávění, které je natolik nesouvislé, že se divák v ději zamotává, a navíc ho ještě nudí.
Snímek inspirovaný skutečnou událostí měl velké ambice, které nevyplnil. I když nechybělo mnoho a mohl to být jeden z trháků roku. I obsazení hlavních rolí Colinem Firthem a Nicole Kidmanovou slibovalo mnohé, ale ani nejlepší herecké výkony negradovaný děj nezachrání. Takhle na diváka čeká jenom utahané těžkopádné drama.
Hodnocení: 50%
