Že příběh na padesát slov nemá co říct? Nemusí tomu tak být. Debut Lidmily Kábrtové s názvem Koho vypijou lišky je toho zářným příkladem. Příběh na 200 stranách, z nichž každá má právě padesát slov. A bohatě to stačí.

Koho vypijou lišky. Lidmila Kábrtová vypráví příběh na 50 slov. Zdroj: Nakladatelství Host Brno
„Na všechny důležitý věci ti stačí padesát slov,“ vysvětluje děda malé El. A ta je jednoho dne začne počítat. Úplně všechno, radosti, strasti, úspěchy i prohry, prosté otázky i složité odpovědi, to vše se musí vměstnat do padesáti slov.
Lidmila Kábrtová (1971) vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a později také obor marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dlouhodobě se věnovala žurnalistice, přispívala do různých novin a časopisů. V současnosti pracuje v oblasti public relations. Krátké příběhy publikuje na stránkách www.pribehynapadesatslov.cz.
Kniha Koho vypijou lišky je příběhem malé El, který se odehrává v 70. letech v Československu. Dobový kontext ale osvětluje i další experiment. Kábrtová provází životem malé dívky v letech 1970 až 1983. Každá kapitola v její knize představuje vždy jeden rok, a tato kapitola se poté skládá z podkapitol, tedy určitých scének o padesáti slovech. Jako mozaika. Kapitolám také předchází vždy souhrn titulků novinových článků, které v daném roce otisklo Rudé právo. Tedy deník s dobou 70. let nepochybně pevně spjatý.
Fronta na banány den ode dne delší
Bez sebemenšího přehánění je možné konstatovat, že s příběhem malé El popisuje Kábrtová pravděpodobně i příběh mnoha lidí tehdejší generace. Svatba bez lásky, manželství jako rutina, vidina lepších zítřků nulová, snaha něco změnit ještě menší a fronta na banány snad den ode dne delší. Ať jsou to věci důležité či banální, dohromady tvoří budoucnost.
A to Kábrtová čtenářům a čtenářkám podává očima malé dívky, jejíž budoucnost je o to křehčí. Tento pohled na (nejen) dobové křivdy příběhu nevadí, celkově ale El bohužel vyznívá jako ufňukaná holka. S přibývajícími stranami je totiž patrné, že příběh více méně stojí jen na jejím utrpení, na jejím vlastním prožívání, které je jaksi uměle tlačeno do popředí.

Lidmila Kábrtová, autorka příběhu na padesát slov s názvem Koho vypijou lišky. Zdroj: Nakladatelství Host Brno
Kábrtová ve své knize otevírá otázku domácího násilí, školní šikany i generačního nedorozumění, to vše pod rouškou nelidského režimu. A stále je třeba mít na paměti, že tak činí jen prostřednictvím padesáti slov. Autorka sice nemůže předvést své spisovatelské umění bohaté slovní zásoby či květnatých souvětí, i tak je ale její příběh dostatečně obrazotvorný. Ne přehnaně, ale přiměřeně.
Mlčenlivost jako zdroj obrazotvornosti
Kábrtová píše krátké a úderné věty. Jednak jí to diktuje forma příběhu, jednak se možná jedná o autorčin záměr. V knize také užívá hodně přímé řeči, lépe řečeno vyprávění se ke čtenářům a čtenářkám dostává nejvíce skrze slova hlavních hrdinů a hrdinek. Místy se objevují i části, kdy je příběh mírně utahaný, děj se vleče. Není jich sice mnoho, ale vzhledem k rozsahu prózy je to trochu škoda. Na druhou stranu se ale jedná o autorčin debut, takže si to ještě může dovolit.
Jestli něco knize Koho vypijou lišky škodí, je to její až přílišná stereotypnost postav. O hlubší psychologii hrdinů a hrdinek nemůže být řeč, Kábrtová totiž čerpá z tradičních, ve společnosti silně zakořeněných představ o mužích a ženách i jejich rolích. Kdyby tyto stereotypy Kábrtová využila subverzivně, zřejmě by příběh dostal nový rozměr a ožil by jinými významy.
Dalo by se říct, že experiment kombinující úsporné psaní padesáti slov a těžká témata lidského osudu je spíše pro vypsané autory a autorky. O to pozoruhodnější tedy je, že kniha Koho vypijou lišky je autorčiným debutem. Vzala na sebe těžký úkol, ale výsledkem je originální próza, která i přes redukci slov má co říct.
Zajímavější ale bude, jak se Kábrtová vypořádá s tradiční formou psaní, která jí dovolí nejen více slov, ale i více fantazie. Její literární vývoj bude dobré sledovat.
Název: Koho vypijou lišky. Autorka: Lidmila Kábrtová. Vydalo nakladatelství Host, Brno 2013, 200 stran. Doporučená cena 229 korun.