6 fotek 
Svoji první novinku v letošní sezóně představila 29. října plzeňská opera. Kníže Igor ruského skladatele A. P. Borodina je nastudován nezvykle akčně. Režíroval operu Tarant, nebo Tarantino?
Hercům muselo být v kožiších a pod neustálým nasvícením pořádně horko, FOTO: Marta Kolafová, DJKT
Borodinův Kníže Igor se na plzeňské jeviště vrací po padesáti letech. Režisér Michael Tarant se scénografem Tomášem Moravcem vytvořili z kulis prostou, barvitě prosvětlenou dynamickou scénu, využívající jevištní točny (s motivem točícího kruhu pracovala i choreografie Jiřího Pokorného). Kostýmy Kláry Vágnerové v sobě kombinovaly prvky dobové a současné módy.
Alexandr Porfirjevič Borodin (1833 – 1887)
Vědec, pedagog, profesor chemie, průkopník vyššího ženského vzdělání v Rusku. Člen tzv. Mocné hrstky, kam patřil i Musorgskij či Rimskij-Korsakov. Na opeře Kníže Igor, inspirované eposem Slovo o pluku Igorově, pracoval 18 let, dílo však nedokončil (zemřel náhle na srdeční mrtvici). Zpola hotové opery se ujali Borodinovi přátelé N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov, kteří podle autorových náčrtů dokomponovali chybějící části. Premiéru měl Kníže Igor čtyři roky po Borodinově smrti. Autorem libreta je sám Borodin.
Tarant se rozhodl, že Borodinovu operu o knížeti Igorovi, jeho válečné výpravě r. 1185 proti kočovnému kmeni Polovců, následném zajetí, útěku a návratu do vlasti, poněkud zakční. Diváci se tak stanou v rozporu se zněním libreta přímými svědky násilného odvedení dívky poskoky krutého a smilného knížete Galického, ba co víc, i jejího znásilnění samotným Galickým v prvním dějství.
Scéna, která si hrála s barvami, přítmím, mlhou, světlem a stíny
Tento Tarantův přídavek není divákům předveden pro nic za nic. Postava znásilněné dívky funguje jako časový ukazatel příběhu. Na jevišti se mihne ještě několikrát: v posledním dějství s „outěžkem“ a následně s nemluvnětem v náručí.
Bojových scén není v inscenaci málo. Dobývání Putivlu, Igorova knížecího sídla, Končakovými vojsky je u Taranta přesunuto do síně kněžny Jaroslavny, která se s mečem v ruce staví po bok bojarů a spolu s nimi odráží vpád nepřátel. Škoda jen, že se souboje na život a na smrt v podání operních pěvců proměnily na nevinné dětské šarvátky s údery do nastaveného meče.
Čtěte také: RECENZE: Tartuffe jde na Vinohradech do trenek
Inscenátoři plzeňského Knížete Igora se pokusili dodat Borodinově ne příliš živelné a temperamentní hudbě trochu energie. Text libreta je nesvazoval, škrtali v něm, podle své chuti připisovali scénické poznámky. Opera má spád, akci, dynamiku.
Tanečníci létali vzduchem
Akčnost má v sobě i Pokorného choreografie, které se největšího prostoru dostalo při Poloveckých tancích. Některé taneční a akrobatické prvky se ale zbytečně opakovaly (například tzv. letky). Jinde působilo vystoupení tanečníků nadbytečně (radující se hudec v samém závěru opery). Orchestr plzeňského divadla bývá tradičně dobře sehraný, při sobotní premiéře svoji kvalitu potvrdil. Hrál čistě, veden jistou taktovkou Petra Kofroně.
Chladné zbraně a bojovný tanec byly součástí inscenace
V pozitivním světle se (až na výjimku) představili všichni protagonisté. Nikolaj Někrasov v roli knížete Igora působil majestátně, Ivana Veberová dodala citlivé kněžně Jaroslavně ráznost a rozhodnost. Černá ovce kníže Galickij má v podání Jiřího Přibyla cosi ze záporných postav akčních filmů, které si myslí, že násilím a krutostí dosáhnou všeho.
Herecky i pěvecky se dále dařilo Michaele Kapustové v úloze chánovy dcery Končakovny, Janu Adamcovi coby pokřtěnému Polovci Ovlurovi a dvojici Pavel Vančura – Tomáš Kořínek v rolích patolízalských hudců Skuly a Jerošky.
Kníže Galickij, stejně jako zloduši v akčních filmech, špatně skončí
Svůj den neměl Rafael Alvarez, který v roli Igorova syna Vladimíra jednou či dvakrát pěvecky zaváhal. Divák sedící na I. balkónu toto zaváhání mexickému pěvci bučením a výkřiky „fuj!“ při děkovačce připomněl. Nad všemi ovšem vynikal bas Jevhena Šokala (chán Končak). Uvidíme, jak se bude dařit v těchto úlohách alternujícím sólistům.
Nenechte si ujít: Sobotní večery v Divadle Na zábradlí. Osobnosti představí pražské čtvrtě
Plzeňské nastudování Knížete Igora je operou plnou soubojů, tasených mečů a násilí. Tvůrci si dílo místy přizpůsobili po svém. V samotném závěru představení se měli raději přidržet skladatelova libreta: návrat Igorova syna Vladimíra z poloveckého zajetí v doprovodu Končakovny, se kterou se s chánovým požehnáním oženil, vyznívá příliš nasládle. Akčně pojatá opera tak má konec sladce operetní.
Alexandr Porfirjevič Borodin: Kníže Igor
Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Režie: Michael Tarant
Účinkují: Nikolaj Někrasov / Vladislav Zápražný, Ivana Veberová / Ivana Šaková, Rafael Alvarez / Plamen Prokopiev / Valentin Prolat, Jiří Přibyl / Pavel Horáček / Dalibor Tolaš a další.
Hodnocení: 3***
