6 fotek 
V rámci festivalu Malá inventura nechal Jožka Lipnik diváky už podvanácté nahlédnout do svého života. Tentokrát jsme ho zastihli u stolu se starším nevrlým spisovatelem Hermanem Schlechtfreundem při rozebírání televizních seriálů i ostatní produkce.
Jožka přesvědčí Hermana k napsání seriálu Zdroj: Monstrkabaret
V garsonce pana Hermana se diváci ocitají ve chvíli, kdy se ho Jožka snaží přesvědčit, aby se stal scenáristou plánovaného seriálu Sčítací komisaři. Ten má být podle jeho slov nejdelším a nejnákladnějším seriálem všech dob.
Čtěte také: V rámci Malé inventury proběhla premiéra Slapstick Sonaty
Jenže Herman se brání. Brání se úspěšně a dlouho, ale nakonec stejně podlehne, nechá se přemluvit a napíše pilotní díl. Ten je v celé své parádě představen i divadelním návštěvníkům, ale zbytečně. Dramaturg tento díl totiž nepřijme. Zdá se mu příliš přímočarý na soudobého německého diváka.
Jožka se vrací za Hermanem a snaží se ho přimět k přepsání. Když neuspěje, v nestřežené chvíli přepíše scénář sám. Ale Herman natáčení zuřivě přeruší, když pozná cizí práci. A od této chvíle se začínají osudy Hermana a Jožky až podezřele prolínat a podobat příběhu Sčítacích komisařů.
Nic není, jak se zdá
Nakonec diváci poznají, že všechno je jinak, než se zdálo na začátku. Je Herman opravdu Herman a Jožka Jožka nebo si vzájemně lžou a vymýšlí? Kam až hru výměny identity nechají dojít?
U jednoho stolu zjistíte, jak je to s Jožkou, seriály i televizí
U jednoho stolu se diváci dozví, že jsou mnohem manipulovatelnější a důvěřivější, než si sami mysleli. Málokdo, nebo spíš nikdo, by si na začátku představení netipl, že se z Hermana stane majitel televizní stanice a pak nazpět obyčejný Herman.
Nikoho by nenapadlo, že celé dění je zabezpečeno dohodou, dle které se nesmí aktéři vzájemně zesměšňovat. Že tuto dohodu nedodržují, je věc jiná. Zkrátka beze zbytku všichni uvěřili, že Jožka je Hermanův obdivovatel, který se mu po létech mentorování, řečeno moderním výrazem, a ujídání sušenek, řečeno Hermanem, pokouší nějak odvděčit.
Všichni píší seriály!
Konverzační komedie je zasazena do Německa blíže neurčeného období, ale dle souvislostí přibližně našeho, kdy údajně všichni významní autoři píší nekonečné seriály pod pseudonymy. A když všichni, tak opravdu všichni. Elfriede Jelinek, Paulo Coelho i Milan Kundera.
Tak neumí lhát, no!
Scéna je pojata velice minimalisticky, veškeré dekorace jsou tvořeny stolkem se dvěma křesílky asi tak z padesátých let, na stole je čajový servis a texty herců. Toť vše.
Kostýmy jsou také velmi účelné, sako, kalhoty, košile. Aby divák odlišil Hermana s Jožkou od sčítacích komisařů, kteří jsou ztvárněni stejnými herci, nasazují si herci kloboučky v rolích sčítacích komisařů. Právě díky kloboučku začnou diváci asi ve dvou třetinách představení tušit nesrovnalosti a spojitost mezi oběma liniemi.
Nepřehlédněte: Inscenace Krabat se podobá animáku
Tak komorní uspořádání na jevišti, ačkoliv nebylo nijak velké, působilo poněkud přikrčeným a nesmělým dojmem a plně nekorespondovalo s akčností a zápalem herců. Inscenaci by prospělo zvětšit svůj prostor působení. Stačilo by nahradit stolek s křesílky jídelní sestavou i za cenu prázdných židlí, které by u stolu zůstaly.
Herman ani za nic nechtěl přepsat původní scénář, tak si Jožka poradil sám
Naprosto účelně bylo použito světlo, kdy bodové reflektory směřovaly výhradně na střed dění a zbytek jeviště byl ponořen do tmy. K přechodům od Hermana z garsonky do sčítací kanceláře bylo využito zhasnutí světla a jinglu plánovaného seriálu. Alespoň do doby, než se obě linie protnuly, pak už šlo čistě o divákovu vnímavost.
Ačkoliv diváci ocenili skoro každou i rádoby vtipnou poznámku, myslím si, že začátek představení byl oproti druhé části slabší, málo dynamický a místy až zbytečný. Jožkovy přemlouvací pasáže byly opravdu dlouhé.
Jako důkaz naší manipulovatelnosti a podmět k zamyšlení nad vnímáním okolního světa ale hra zapůsobila výborně a snad tak splnila svůj účel. Ten by snad nepochopil jen návštěvník, který nemluví česky.
Dva herci, čtyři postavy a každá jiná
V roli Jožky Lipnika, respektive mladého komisaře Erika, se představil Václav Rašilov (mladší bratr Saši Rašilova). Velmi dobře zvládl oba charaktery, které byly naprosto rozdílné. Nejistý, rozechvělý a především na spolupráci natěšený Jožka byl dost důvěryhodný na to, aby ho divákům bylo líto, když ho Herman tak nevybíravě odmítal. Erik byl naopak velice dravý a snažil se dosáhnout svého cíle za každou cenu.
Václav Rašilov ztvárnil obě postavy velmi přesvědčivě
I Eduard Jenický zvládl obě postavy na výbornou. Egoistický Herman byl dostatečně zahleděný do sebe, abychom v něm nalezli namyšlenou pohaslou literární veličinu. Postarší komisař Walter zase vzbuzoval soucit a především pochopení. Nejednomu divákovi připomněl jeho hodného, naivního dědečka, který má každého rád.
Všechny postavy působily v podání dvou herců věrohodně a byl jim vtisknut vždy jedinečný charakter nepodobný žádnému jinému.
Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát představil divákům svou již dvanáctou část, která opravdu stála za to. Nenechte si ujít i ty další, třeba se dozvíte, jak to dopadlo se Sčítacími komisaři.
Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát! No. 12
Alfred ve Dvoře
Hrají: Eduard Jenický a Václav Rašilov
Scénář: Džian Baban a Vojtěch Mašek
Hodnocení: 80 %
