2 fotky 
Nicolas Cage se vrací na plátna v roli neohroženého drsňáka, bojovníka za spravedlnost a ochránce slabších z amerického středozápadu. A kupodivu ani není moc k smíchu.
Snad žádný herec není oblíbenějším terčem vtípků než Nicolas Cage. Kvůli děsivé mimice (stačí si vzpomenout na kultovní meme „You don’t say?“) a vyšinutým rolím se z něj dělá legrace vážně snadno. A jeho pověsti moc nepomáhá ani fakt, že vydělané miliony dolarů roztáčí tak rychle, že si pak na živobytí musí vydělávat jedině hodně dobře placenými rolemi.
Tentokrát ale můžeme s čistým svědomím říci, že Cage v sociálním dramatu Joe výše řečené vcelku vyvrací. Samozřejmě ne úplně, za což do velké míry může i ultradrsný charakter hlavní postavy, ale aspoň tentokrát zbytečné nepřehrává, a dokonce si ze svého vesnického drsňáctví umí udělat legraci. Tedy aspoň doufejme, že to Nic nemyslel úplně vážně…
Děj zachraňuje realistická atmosféra
Velký podíl na Cageově úspěchu nemá jeho krutopřísně otrávený výraz, ale tíživá atmosféra filmu, která je velmi realisticky vystavěná, a to zejména díky syrově nevzhledným lokacím. Hned v úvodu nás totiž příběh zavede kamsi do amerického zapadákova, kde se ve všech ohledech zastavil čas, což má vždycky své kouzlo.
Že se děj neodehrává v minulosti, zjistíte teprve ve chvíli, kdy v jeho druhé půlce projede kolem první moderní auto. Obyvatelé zde žijí velmi prostě a taky tak přemýšlejí, takže je jasné, že o intelektuální diskuze ve filmu moc nezavadíte.
A to vůbec není na škodu, naopak jakékoliv existenciální tlachání v tomhle případě působí zbytečně pateticky. Bezmocnost je ze všeho cítit na sto honů, takže vážně není třeba divákům vykládat, co vidí, kdyby to náhodou nepochopili.
V tomhle chudém městečku plném zkrachovalých individuí je jakýmsi jednookým králem Joe Ransom (Nicolas Cage). Sám toho moc nemá, přesto zaměstnává pár ztracených existencí, které se živí ne úplně legálním ničením lesů na zakázku. Jednoho dne do své party přibere teenagera Garyho (Tye Sheridan), který má trable s věčně opilým taťkou (Gary Poulter).
Jak už to v podobných filmech bývá, mezi tvrďákem Joem a Garym brzo vznikne zvláštní pouto. Vztah mezi touhle dvojicí se sice předvídatelně, přesto nenásilně rozvíjí dobré tři čtvrtiny filmu. Během nich se zápletka v podstatě nikam neposouvá, zato dobře vykresluje zoufalou životní situaci, ve které se hlavní postavy ocitly. Teprve v poslední čtvrthodině se konečně dají události do pohybu a vygradují… do finále bez jediného překvapení.
Bezdomovec Poulter zahrál svou životní roli
Jasně, prim tu hraje vztah nerudného Joea a bezelstného Garyho. Problém ale je, že jejich společnému příběhu trochu chybí emoce, což je vcelku paradoxní vzhledem k tomu, že se s nimi osud nemazlil, a tak by bylo z čeho těžit. Zajímavější je proto vztah Garyho a jeho agresivního otce, který je věčně švorc a pro láhev neváhá udělat cokoliv.
A na tenhle výraz, chlapče, jednou sbalíš hromadu holek. Zdroj: Cinemart
To samozřejmě vede k několika silným momentům založeným na rozhodnutích, která v reálu působí přitaženě za vlasy, ale i tak Gary Poulter ve své první a zároveň poslední roli exceloval. Sám tak trochu čerpal z vlastních zkušeností, kvůli bipolární poruše měl totiž problémy s násilím.
Mimochodem režisér David Gordon Green si ho vyhlédl na ulici – Poulter byl původně bezdomovec, který toužil stát se hercem. Svůj splněný sen si ale moc neužil, pár měsíců po natáčení zemřel. Realita zkrátka dovede být často hořkosladší než kdejaký melancholický biják…
Verdikt Nely Christovové:
Režisér David Gordon Green natočil film, ve kterém se mísí už zavedení herci všech věkových kategorií s úplnými neherci. Z jejich strany tahle kombinace funguje výborně, problémem ale je samotný příběh, který nepřináší nic nového a většinu času diváka jenom tak jemně ukolíbává. Přitom by stačilo trochu oživit děj a na konci nám dopřát aspoň jeden dva momenty, které jsme neviděli v každém druhém filmu o přátelství dvou rozdílných povah a věkových kategorií.
Hodnocení: 60 %
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Zcela upřímně – Nicolas Cage si v posledních letech nevybírá zrovna nejlepší filmy. Jeden tuctový thriller za druhým, od méně známých režisérů, s béčkovými herci po boku (a věřte, že jsem viděla drtivou většinu). Joe je proto jakýmsi zjevením. Jižanské drama s výborným Tyem Sheridanem, který se předvedl už v Mudu, přináší skvělou dusnou atmosféru, lehce neoriginální příběh (což ale nevadí) a vydařené herectví Nicolase Cage. Kdo ví, jestli je to tím, že škleby, jimž se směje půlka internetu, zakrývá plnovous… A nebo prostě „Nick“ potřebuje kvalitní látku a dohled. Pokud je to jeho nový směr v kariéře, je to jedině dobře.
Hodnocení: 80 %
