Inscenaci Fuk, původním názvem Kloaka, zařadilo do repertoáru Jihočeské divadlo. Hru nizozemské autorky Marii Goos zrežíroval Petr Zelenka, známý svou spoluprací s Dejvickým divadlem. Poprvé se vydal za hranice hlavního města. V Budějovicích vytvořil inscenaci, která baví, až divákovi naskakuje husí kůže.

Ministerský kandidát Jarda vylévá své bolavé srdce eskortce, kterou dostal k narozeninám. Zdroj: Petr Neubert, Jihočeské divadlo
Jihočechům se v případě této inscenace podařilo vytvořit dílo bytostně chlapácké. Celou inscenací se prolínají prvky typicky mužské zábavy. Teatrální pozdrav Fuk, lechtivý humor, vtípky a striptýz na narozeninové oslavě, kde nechybí eskortka a společnice.
Čtyři kamarádi se setkávají po dlouhých letech. Tradičním pozdravem Fuk oprašují vzpomínky na vysokou školu a své mladistvé ideály, které časem vyčpěly. Když se milovník umění Petr (Martin Hruška) dostane do velkého průšvihu, neváhají drogově závislý právník Tom (Ondřej Volejník), protřelý ministerský kandidát Jarda (Jan Dvořák) a cynický režisér Martin (Zdeněk Kupka) ani okamžik a vymýšlejí záchranný scénář.

Kamarádovy narozeniny si žádají náležitou oslavu.
Všichni čtyři představitelé hlavních postav přispívají k celkovému ironicko-komediálnímu charakteru inscenace po svém. Martin Hruška provede svého Petra stavy naděje i beznaděje, štěstí i neštěstí. Ztvární svou postavu civilně až k velkému teatrálnímu gestu, které v závěru bere dech.
Nizozemská dramatička, dramaturgyně a scenáristka Maria Goos vystudovala režii na Divadelní akademii v Maastrichtu. Proslavila se až televizními seriály. Po návratu k dramatické tvorbě zaznamenala největší úspěch hrou Cloaca, která byla neméně úspěšně zfilmována. Současně byla přeložena do mnoha světových jazyků, mimo jiné se v překladu Terezy Šimůnkové objevuje i v Jihočeském divadle pod názvem Fuk.
Ondřej Volejník, Jan Dvořák a Zdeněk Kupka zahrají kamarády favorizující primárně osobní zájmy přesně tak, jak si vyžaduje daná situace. Zejména ministerský kandidát v podání Jana Dvořáka působí přes rodinné starosti, kvůli nimž se zabydlel v Petrově bytě, úlisně a nesympaticky.
Chvíle, kdy se stane ministrem kultury, přestože do divadla páchl několikrát, z větší části donucen, jakoby narážela na situaci kolem odvolání ředitele Národního divadla. Všichni ale hrají bez velkých gest, civilně. Vše podřizují závěrečné výtvarně velice zdařilé scéně.

Záchrana na dosah. Martin Hruška (vlevo) má důvod k radosti.
Ryze testosteronovou atmosféru čeří Teresa Branna ztvárňující Lauru a eskortku. Její striptýzové číslo přináší do inscenace erotický náboj. Branna působí velice přesvědčivě a důvěryhodně. Ačkoli se pohybuje na hranici vkusu, nepřekročí ji a vystoupení se tak stává jedním z vrcholů inscenace.
Prostor, v němž se příběh odehrává, odpovídá chlapáckému charakteru inscenace. Autor scény Nikola Tempír kombinuje lesklý kov s koženým nábytkem. V dráždivém kontrastu stojí proti sobě metalová a červená barva. Barvy chladu a krve jakoby věštily neblahý konec. Totéž se dá říci o obrazech s maratovskou tematikou, které lemují jeviště po obvodu. Scéna působí po všech stránkách výrazně výtvarně.
Do nejmenších detailů doladil osvětlení scény Martin Špetlík. Doslova si s ním vyhrál. Bohatě využívá podsvícení i různých intenzit osvětlení. Vše mohou herci okamžitě obměňovat pomocí dálkového ovladače přímo ze scény.

Kamarádství dochází dech. Petrovi nepomůže ani právník, ani ministr.
Cynicko-tragický charakter podtrhuje také výběr hudby. Během inscenace zazní skladby Amy Winehouse, Madness, France Schuberta, Edvarda Griega, Roberta Schumana, Antonia Vivaldiho a v neposlední řadě Adagio g moll skladatele Tomase Albioniho, které doprovodilo závěrečnou scénu, při níž lidově řečeno klesne divákovi brada.
Závěrečná scéna, která je tragickým vyvrcholením předešlých humorných scén, v sobě propojuje intenzivní zážitek hudební, výtvarný a emocionální. Na závěr lze jen říci, že Jihočeši ve spolupráci s Petrem Zelenkou vytvořili inscenaci hodnou pozornosti. Po výtvarné stránce kvalitně řemeslně propracovanou, emocionálně silnou a přesvědčivou.
Fuk
Jihočeské divadlo (Dr. Stejskala 424, České Budějovice)
Autor: Maria Goos
Režie: Petr Zelenka
Hrají: Martin Hruška, Jan Dvořák, Ondřej Volejník, Zdeněk Kupka, Teresa Branna
Hodnocení: 90 %