3 fotky 
Divadlo v Řeznické vybralo jako svoji další premiéru Ještěrku na slunci. Do hlavní role obsadilo hvězdnou dvojici Hanu Maciuchovou a Jaroslava Satoranského. Vznikla vtipná, inteligentní a propracovaná inscenace.Ještěrka na slunci skládá střípky ze života staré herečky Sarah Bernhardtové, o které naše generace nikdy neslyšela, i jejího komorníka. Georgeovi Pitouovi krom komorníka náleží i role společníka v posledních chvílích života známé herečky. Pomáhá jí psát druhý díl pamětí, ale jako přítel hraje nejrůznější role v příbězích a vzpomínkách, od matky představené po drsného manažera. Ač někdy nerad, tvrdohlavá a panovačná Sára jej vždy přesvědčí.
Nepřehlédněte: Co plánují na prosinec pražská divadla?
Ještěrka na slunci nemá silnou dramatickou zápletku. Ačkoliv na první dojem může znít námět nudně a dá se shrnout do několika vět, nenašli byste pro zpracování Divadla v Řeznické méně vhodný výraz. Inscenace plyne svižně a ve dvou hodinách nenajdete hluchého místa.
Hana Maciuchová umí zahrát jakoukoliv emoci. Zdroj: Divadlo v Řeznické
Konverzační humor a herecké výkony tvoří základní kameny inscenace. Na nich stojí vše ostatní, a to rekvizity, práce světel a hudba. Dohromady tvoří Eiffelovku, která nepadá ani v závěru. Konečně se na divadelní scéně objevil důkaz, že inteligentní humor s absencí sprostých slov dokáže diváky pobavit. Ještěrka netlačí na pilu vulgárního humoru, a přesto dokáže být zábavná.
Očima Hany Švarcové: Inscenace Ještěrka na slunci představuje jímavý příběh slavné herečky Sarah Bernhardtové. Příběh ženy, která zažila slávu, přízeň diváků i obdiv mnoha mužů, ladí tvůrci do komorně-humorného charakteru. Střípky vzpomínek, úryvky hereččiných slavných rolí, ale také humorné střety obou hlavních postav odkrývají temná i zářivá zákoutí ženy, která inspirovala mnohé další.
Jaroslav Satoranský a Hana Maciuchová dodávají svým postavám charisma. George a Sarah nejsou v jejich podání ploché a strnulé figurky, ale postavy barevné, mnohovrstevné a především živé. Inscenace kombinuje komediální prvky s tématy spojenými s postupujícím stářím a jeho dopady na tělesnou i duševní schránku člověka. V intimním prostředí Divadla v Řeznické vzniklo intimní, neokázalé, ale přesto pozornosti hodné dílo.
Hodnocení: 90 %
Scénu tvoří několik rekvizit (stolek, gauč, židle, křeslo) plně vytížených během inscenace. Funkční scéna v malém prostoru Řeznické dokresluje prostředí terasy. Světlo se mění decentně, z temně oranžové značící západ slunce na noční modř a zpět. Sem tam zazní podkres ve francouzském stylu nebo lehkého pianina. Rychle se objeví, zaujme a zase zmizí. Žádný z prvků nevybočuje, nesnaží se šokovat a vše spolu souzní v jeden celek s názvem Ještěrka na slunci.
Jaroslav Satoranský vystřídá za představení několik rolí
První část je humornější a odlehčenější, druhá nese výrazný nádech tragičnosti. Ještěrka mi připomněla inscenaci z vinohradské půdy jménem Tanec smrti. Hanu Maciuchovou však inscenace z Řeznické postrčila více na světla reflektorů. Maciuchová má šmrnc a především mnoho hereckých tváří, které se neokoukají. Od pláče po smích dokáže zahrát celou škálu emocí, a navíc každý její pohyb vypadá promyšleně.
Jaroslav Satoranský nezůstává pozadu. Nesekunduje a je Maciuchové rovnocenným hereckým partnerem. Komická postava zapomnětlivého sluhy, kterého trápí věk i vzpomínky stejně jako Sáru, mu perfektně sedí. Za jednu inscenaci vystřídá několik rolí. Ačkoliv nejlépe mu šla Sářina matka, dokázal se převtělit i do ostatních duchů hereččiny minulosti.
Klasická inscenace s inteligentním humorem se v poslední době nevidí na české divadelní scéně často. Ještěrka na slunci se nesnaží mermomocí vrýt do paměti diváka, přesto dokáže zaujmout několika prvky, a to především ostrovtipem a hereckými výkony.
Ještěrka na slunci
Divadlo v Řeznické
Autor: John Murrell
Režie: Jana Kališová
Hrají: Hana Maciuchová a Jaroslav Satoranský
Hodnocení: 100 %
