Digitální hodiny měří čas do konce světa nebo také představení. Konec světa se odehrává podle přesného scénáře: je originální, nebo okamžitě proměňován v očekávané?
Blízké setkání... před koncem světa Zdroj: Jan Hromádko, DISK
Každý filmový scénář nebo program zájezdu si hraje s našimi očekáváními. Buď je splňuje, nebo zklame, na čemž je založeno budování napětí. Ale chraň bůh, aby jsme se vraceli zcela zklamáni!
Tvůrci spojují základní situaci katastrofických filmů se zážitkovým zájezdem. Toto spojení se odehrává v duchu konstrukce názvu inscenace Last Minutes: metafora drží lehce pohromadě díky povrchovým znakům. Slovní hře rozumíme, ale není chytlavá.
Pozor na průvodce zájezdu! Hraje si s námi
V inscenaci Last Minutes přichází na meteorologickou stanici zájezd sedmi lidí s průvodcem. Na místě průvodce odhaluje téma zájezdu: konec světa. Není jisté, je-li simulován konec světa nebo poslední okamžiky před ním.
Příznačná periodická únava střídající exaltaci
Průvodce nabízí atrakce a občerstvení, na druhé straně zamezuje přílišným projevům zvědavosti, která nesměruje k atrakcím: konfiskuje mapu, chrání tajemnou skříňku. A pečlivě zapisuje chování účastníků zájezdu.
Smrt je taky jenom simulace. Nebo chyba v programu
Společensko-kritický záměr je zřejmý: konzumerizmus již dlouho řídí i naše prožívání. Již se nesnažíme o originální vjemy, ale konzumujeme standardizované zážitky. Vnímaní světa se proměnilo: i smrt vnímáme jako zážitek.
Melancholie (je taky název von Trierova filmu o konci světa)
Inscenace není natolik jednoduchá, aby diváci zjistili, šlo-li jen o zájezd, nebo o nefalšovaný konec světa. Prostředek k dvojznačnému konci se nabízí nasnadě: fotografie.
Divadelní fotografie, znehybnění ve světle reflektorů, momentka, současné fotografii přece dávno předchází. Společnou fotografií může končit zájezd, ale poslední momentka nám může ukazovat i to, jak to vypadalo bezprostředně před koncem.
Očima Evy Síčové: Pokud si myslíte, že vám Divadlo Disk nabídne další možnou teorii, co se stane na konci tohoto roku, tak si to myslíte špatně. Šla jsem se podívat na komedii a humoru zde bylo plno. Příjemnou hodinku strávenou s herci KALDu však zakončil bezvýznamný konec pro mě bez pointy. Možná to bude ten konec, že budeme čekat a nic se nestane, ale na divadle by se přece něco stát mělo. Herecky se mi velmi líbil představitel průvodce Jiří Böhm, který jemnou mimikou dokáže pobavit i lehce vystrašit (pokud se jedná o konec světa) a těhotná Sofie Adamová, která by svou naivitou možná přesvědčila svět, aby neskončil.
Hodnocení: 70 %
Tady se ale simulace zmnožují. Inscenace zobrazuje režim simulace zážitku: simulace naprosto ovládá naše vnímaní a jednoznačná skutečnost již dávno zmizela. Ve fotografickém závěru se ukazuje simulace na divadle. Očekávám, že někteří diváci byli závěrem zklamáni, neboť očekávali překvapivé řešení tématu konce světa.
Hrátky ve sněhu během párty
Ano, v závěru inscenace přebírá na sebe něco ze simulace, kterou kritizuje. To je riziko práce ze simulací: simulace nezná svoji negaci. Je to režim zobrazování nebo myšlení. Vnímání divadelní fotografie se po vynálezu reprodukovatelné fotografie jistě proměnilo.
Humor se v inscenaci projevuje ve třetím zdroji inspirace. To je téma zájezdů, jak jsou zobrazovány v české kinematografii. Smějeme se známým způsobům chování.
Účastníci zájezdu
Nastolení kritické situace vyžaduje, aby herci jednali jako v krajních situacích. Pozorujeme typické odtahování se od skupiny, kažení zábavy nervózním jedincem nebo erotické sblížení prožívané jako možná poslední.
Inscenace se nezaměřuje na studium takového chování, v inscenaci jej herci zobrazují jako typické, tak jak ho známe z filmů. Je to tedy jenom napodobnění, ale třeba říci, že tihle herci z Alterny klopýtnou jen zřídka a jejich výkony jsou líbivé.
Last Minutes
Divadlo Disk
Scénář: Jiří Adámek a kolektiv
Režie: Jiří Adámek
Hrají: Sofia Adamová, Andrea Ballayová, Jiří Böhm, Eva Burešová, Mikuláš Čížek, Josef Jelínek, Barbora Kubátová, Marek Menšík, Richard Vokůrka, Petr Vydarený
Hodnocení: 80 %