Moto komedie Já, padouch zní: Klaďasové už nefrčí. Ale to není žádná novinka. Se záporáky je přece mnohem víc legrace. Zvlášť, když mají za pomocníky partu žlutých tvorečků, kteří se řehtají silně nakažlivým smíchem. Připravte si bránice a vezměte děti do kina.
Gru a jeho vysněný cíl, Zdroj: distributor filmu
Gru by chtěl být největším padouchem na světě. Jenže někdo jiný právě ukradl jednu z egyptských pyramid a ve světle tohoto (zlo)činu všechny padoušské úspěchy blednou. Ale Gru má plán, jak si získat slávu, peníze i uznání své přehnaně kritické matky. Ukradne Měsíc. Věta je to jednoduchá, ale na cestě k tomuto cíli stojí spousta překážek, zejména padouch-konkurent Vektor, syn šéfa Banky Zla. K tomu, aby jej překonal, potřebuje Gru pomoc tří děvčátek ze sirotčince. Jenže s těmi přichází ještě víc problémů.
Kdo by padouchovi nefandil…
Myšlenka charismatického a vlastně sympatického zloducha rozhodně není nová, ať už tvůrci této komedie říkají, co chtějí. Stačí namátkou zalovit ve filmové historii. Doug Badman, critters, Joker (Nicholsonova i Ledgerova verze)… A dalo by se pokračovat. Každopádně to, že nápad není nový a originální, ještě neznamená, že je špatný. Koneckonců skoro všechno už tu v žánru animovaných rodinných komedií někdy bylo, alespoň v těch americké výroby.
U komedií je cíl a hledisko hodnocení celkem jednoznačné. Dá se skoro měřit. Komedie má rozesmát. Dokud to funguje, je všechno v pořádku. Whatever makes you laugh. Opravdu to stačí?
Smích léčí
Stačí. Už proto, že na snímek, u kterého je v programu uvedeno animovaná komedie, případně ještě s přívlastkem rodinná, nejde člověk s přehnanými očekáváními. Že jsou postavy místy příliš ploché? Že některé situace překračují pomyslnou hranici kýče? A nechodíme náhodou na tyto filmy právě proto, že jsou takové?
Ani Já, padouch se těmto chybičkám nevyhnul. Kdo by chtěl šťourat, určitě by si materiál našel. Ale důležité je, že po devadesáti minutách smíchu člověka něco takového ani nenapadne. Alespoň většinu lidí.
Nic nového pod sluncem (ani pod měsícem)
O technické stránce věci už je u amerických animáků skoro škoda mluvit. Studio Universal sice na tomto poli teprve začíná, ale angažováním Chrise Meledandriho, který mnoho let spolupracoval s 20th Century Fox, kde založil divizi studiové animace a produkoval film Doba ledová, si úspěch pojistilo. Tvůrci si vyhráli i s technikou 3D, která tak v tomto případě nepůsobí jen jako samoúčelný módní doplněk.
Takovým třem malým skřítkům prostě nelze odolat
I soundtracky amerických animovaných komedií bývají většinou velmi dovedně vybrané, případně přímo zkomponované. I v tomto případě věděli hlavouni z Universalu, komu dát důvěru. A dohled Hanse Zimmera, mezi jehož úspěchy patří hudba ke snímkům Rain Man, Lví král, Lepší už to nebude nebo Temný rytíř, nezklamal a přinesl ovoce.
Zajímavým fenoménem v tomto žánru je také důležitost malých (a to často doslova) postav. Opět stačí namátkou jmenovat. Veverka z Doby ledové, slimáci ze Spláchnutýho a tak dále. Ve filmu Já, padouch tuto roli plní horda malých žlutých mimoňů, kteří jsou tak trochu zlomyslní, ale tak jako jejich pán vlastně dobráci od kosti, roztomile žvatlají a jejich smíchu se opravdu nedá odolat.
Já, padouch žádný převrat nezpůsobí. Pracuje s osvědčenými modely a daří se mu to na výbornou. A dětem (i většině dospělých) to stačí. Na deprese z Bergmana budou mít dost času, až vyrostou.
Já, padouch (Despicable Me)
Animovaný / Komedie / Rodinný
USA, 2010, 95 min
Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud
Hrají: Danny R. McBride, Ken Jeong, Jason Segel, Steve Carell, Miranda Cosgrove, Kristen Wiig, Russell Brand, Will Arnett, Julie Andrews, Jack McBrayer, Jemaine Clement
V českém znění hrají: Jiří Lábus, Jan Přeučil, Jiří Hromada, Alena Kokrdová, Ivana Korolová
Hodnocení: 5*****