Ivan Martin Jirous. Magor, co ve valdickém vězení stvořil labutí písně

Dlouhých a těžkých pět let v „předpeklí“ (jak sám říkal valdické věznici) sepisoval Jirous verše vydané ve sbírce Magorovy labutí písně. Na motácích je ven z vězení propašoval Jiří Gruntorád. Poprvé vyšly roku 1985 v samizdatu.

Magorovy labutí písně jsou asi nejznámější a nejvíce oceňovanou sbírkou Ivana Martina Jirouse. V názvu obsažená labutí píseň nám může evokovat, že se jedná o dílo poslední. Možná to tak autor tehdy zamýšlel, nicméně od této doby publikoval asi osm dalších sbírek – nejnovější je z roku 2008 a nese název Rok krysy.

Poetická podpora

Jeho básně – myšlenky, kterými se právě zaobírá, jsou konkrétní, adresné a výmluvné. Opuštěn, bez rodiny a bez přátel, vzpomíná v cele na všechny blízké. O Egonu Bondym si například poznamenal: „Nad dvěma slunci / třetí vzešlo / bez tebe by to Bondy nešlo // Bez tebe byl bych bez poetiky / seděl jak vůl / a lepil jen pytlíky“. Básně mu také dodávaly odvahu a vůli k mlčení u výslechů.

Pohled na Valdice, Zdroj: jicinsko.cz

Celá sbírka je prostoupena odkazy na křesťanství, jež mu rovněž pomáhá přežít dobu ve vězení: „Kdybych to nebral religiózně / bylo by mi zde věru hrozně“. Magor často vzývá Boha: „Víš ty, Bože, vůbec o mně, / žes mě zavřel v tomhle domě? / Vzpomeneš si někdy na mě, / jak tu sedím v hnojné jámě?“ a svaté: „Ctižádosti mě svatí chraňte / aspoň si nemyslím, že jsem Dante“. Svými básněmi se modlí, protože jinak to neumí.

Vulgární estetika

Styl jemně vulgární a silně citově a esteticky založený je pro kunsthistorika Jirouse typický. Spojuje sprostotu s učeností (některé verše psal latinsky) a dokáže na vzniklou situaci vtipně reagovat. Například: „I se starým dobrým Lombrosem / praštilo by to tady o zem / Naštěstí není vidět duši / bohatě stačí tvary uší“. (Lombroso byl italský kriminolog, který založil novou pozitivistickou školu, dle níž se kupříkladu na základě typického tvaru uší dal rozpoznat kriminálník. – pozn. autorky)

Sbírka Magorovy labutí písně je výjimečná i tím, že může být vnímána jak v kontextu vězeňské tak i křesťanské literatury. V Česku vyšla poprvé oficiálně roku 1998 ve sbírce Magorova summa.