2 fotky 
Na album této ikony se čekalo nejdéle v její historii, celé čtyři roky. A čtrnáct set šedesát dní nebylo promarněných. Skupina Iron Maiden se dala dohromady v roce 1975 v Anglii a za těch 35 let se dostala na takové výsluní, že si mnozí říkají, že dál už to nejde. Překvapení: ono to jde – a ještě zatraceně dobře.
Maskot Eddie pochopitelně nemůže na obalu alba chybět, Zdroj: ironmaiden.com
Pánové šťávu neztratili a stále znovu a znovu světu dokazují, že ze sebe dokážou vykřesat to nejlepší. Deset skladeb uplyne jako voda a člověk najednou zjišťuje, že víc už toho nebude. Je tím pádem nucen si je pustit ještě jednou, poté ještě jednou, až se mu dostanou pod kůži.
Iron Maiden tentokrát oživili nesmrtelné základy rocku a metalu. S každou další melodií smekají klobouky a poklekají před dalšími legendami, jako jsou Led Zeppelin, Black Sabbath nebo třeba Deep Purple. A oni sami oživují klasické melodie svými vlastními perličkami, až to bere dech. Samozřejmě nemůžeme hovořit o dalším skvostu typu The Number of the Beast, ty časy jsou už dávno pryč, ale i tak se stále jedná o velice dobré album.
Očima Petry Duhajské: Skupina Iron Maiden, stejně jako skoro každá kapela, která už má na krku několik dekád, prošla složitým vývojem. Nevyhnuly se jí ani zásadní personální změny. Posledních několik let už je ale opět v plné síle, což potvrdilo zatím poslední řadové album The Matter of Life and Death i živá vystoupení, kterých Maideni v nedávné minulosti odehráli požehnaně, několik i v české kotlině.
The Final Frontier zní ale tak trochu jako rozpačité přešlapování na místě. Ne že by mělo album špatný zvuk. Vlastně zní velmi dobře. Iron Maiden disponují skvělými muzikanty a Bruce Dickinson fenomenálním hlasem. Jenže většině písniček chybí nějaký originální nápad, díky kterému by se od sebe daly odlišit. Ve zkratce: slušný průměr. Mohlo by být hůř, ale všichni víme, že Železná panna má na víc.Hodnocení: 3***
Desku uvádí téměř devíti minutová pecka Satellite 15… The Final Frontier, kde typické vokály Bruce Dickinsona zvednou člověka ze židle, následující El Dorado příjemně nabudí i povzbudí. Mother of Mercy se řadí k nejlepším skladbám na albu, Cominyog Home jednoznačně celému výběru kraluje každou notou a tónem, The Alchemyst potěší, ale ani nijak zvlášť nepřekvapí.
Druhá část alba se snaží první polovinu dohnat a někdy se jí to daří, někdy zase ne. Isle of Avalon provází typické maidenovské riffy, při Starblind se všichni nepochopitelně drží zpátky, jakoby se báli, co to s posluchačem udělá, když to dají naplno. První dvě minuty The Talisman příjemně ukolébají a zbylých sedm minut poté velice nevybíravým způsobem probudí. The Man Who Would Be King a When the Wild Wind Blows důstojně a s fanfárami uzavírají celé album.
Jediné, co by se The Final Frontier dalo vytknout, je to, že všechny skladby mají v průměru sedm až devět minut, takže se většina originálních a zajímavých nápadů vyplácá v první polovině a pak už je to stále dokola jen to samé. Ubrat každé písni dvě tři minutky, jednalo by se o další mistrovské dílo těchto metalových velikánů. Takto jde jen o další maidenovskou řadovku. Škoda, třeba příště. Pokud se vám líbí kvalitní metalová muzika nebo jste skalními fanoušky Iron Maiden, tato deska by ve vaší sbírce rozhodně chybět neměla.
Iron Maiden – The Final Frontier
Vydáno: 2010
Celkový čas: 76:33
Skladby: Satellite 15…The Final Frontier, El Dorado, Mother of Mercy, Coming Homa, The Alchemyst, Isle of Avalon, Starblind, The Talisman, The Man Who Would Be King, When the Wild Wind Blows
Vydalo: EMIHodnocení: 4****
