Poslední pondělí sedmého měsíce v roce se v Praze představila živoucí legenda heavy metalu. 29. července přijeli do Edenu zahrát britští Iron Maiden. A kromě hodiny a půl trvajícího setu těch nejstarších skladeb si s sebou přibalili i pořádný déšť, který doprovázel celý koncert.
Iron Maiden Zdroj: Echo Promotion
Osm minut po osmé večerní se poprvé rozezněly tóny kytary Dave Murryho, které uváděly skladbu Moonchild z jejich sedmého alba Seventh Son Of A Seventh Son. Pár okamžiků na to se rozjel i zbytek mašiny s označením Železná panna. Odstartovala tak jediná zastávka Maiden England World Tour v Česku.
Po stranách se rozsvítily dvě velké obrazovky, vzadu se zjevil obrovský, hrozivý čenich Eddiho a pod podiem rozevlálo několik vlajek. Což značí, že plný stadion nebyl složen jen z českého osazenstva, ale i fanoušky z Polska, Slovenska, Německa, či dokonce Srbska nebo Velké Británie. Nejvzdálenější cestu však měla jedna parta z Brazílie.
Takřka všechny postihla před koncertem ještě velká průtrž mračen, která přišla přesně v době mezi předkapelou (britští Voodoo Six) a hlavní hvězdou. A nebyli to jen diváci, kteří promokli až do morku kostí. Pěknou sprchu dostalo i hlavní podium, ovšem technici se s přírodou dokázali vypořádat velmi rychle a tak se začátek příliš neposunul.
Perfektní show
Technické podání bylo skvělé, světlům nelze takřka nic vytknout. Zvuk na tom byl o maličko hůř, v některých oblastech, hlavně pro sedící diváky, převažovaly bicí se zpěvem a zbytek byl dost upozaděn. Projekce po stranách i vzadu na pódiu byla bez chyby a občasné výpady Eddiho ještě více strhující.
S přibývajícími tóny se zdálo, že si Dickinson lehce šetří své hlasivky a v těch nejzvučnějších a nejvýše položených pasážích až vynechává. Není se ale čemu divit, vždyť ve svých 55 letech je obdivuhodný výkon jen ustát hodinu a půl dlouhý a energií propletený set.
Pokud se někdo snažil najít v publiku někoho bez černého trička s velmi známým logem této legendy, patrně by se mu to nepovedlo. Tvrdé a ostré kytarové riffy kopírovali posloupnost předchozích koncertů této tour. Stejně tak posloužily k dokreslení působivé show i ohňostroje.
V dlouhém setu by jen těžko někdo hledal méně známou skladbu. Mezi takové by se snad daly zařadit Afraid To Shoot Strangers, The Clairvoyant nebo The Evil That Man Do. Na druhé straně zazněly i nesmrtelné eskapády jako The Number Of The Beast, The Trooper, Fear Of The Dark nebo Seventh Son Of A Seventh Son.
U kapel jako jsou Iron Maiden se nedá mluvit o konci koncertu a následujících přídavcích. Ty jsou již spíše takovou povinností. Po krátké přestávce se na obrazovkách objevily záběry letců z druhé světové války a všem již bylo jasné, co přijde.
Zazněla pověstná Churchillova řeč s navazující ódou letců britské RAF, a to Aces High. A pražský koncert byl ukončen další velmi starou skladbou, která byla složena před 33 lety, Running Free. Krátké rozloučení, rozházení trsátek, paliček a dvou bubenických blán a… ?
Tím koncert skončil. Pondělní řádění Iron Maiden i Eddiho dokázalo, že heavy metal má stále početné fanoušky i v Česku (a přilehlém okolí). A tak nezbývá než doufat v další brzký koncert Železné panny.
Hodnocení: 80%
