2 fotky 
Je nesmírně těžké popsat něco jednoduchého a přirozeného. Tato recenze proto nebude hledat interpretační klíč. Berte ji spíš jako doporučení k návštěvě některého z projektů choreografky Karine Ponties, pokud k tomu budete mít možnost.
Jedinou rekvizitou je skříň. Zdroj: www.tanecpraha.cz
V Lamali Lokta je pět lidí – spíš živoucích lidí než oživovaných postav – v zakřiveném prostoru, který vznikl ohnutím baletizolu. Taneční plocha je grafickým listem, na kterém se umělecky zobrazuje krajina. Jde spíše o možný prostor, nežli prostor pevně určený scénografií.
Co prostor oživuje a vytváří jeho konkretizace, jsou performeři, jejich akce a interakce. Na začátku se jako orientální bůžek vesele rozesměje statný starší muž a jeho smích doprovází tanec ženy, která se od něj oddělí. Další muži vypadávají ze skříně, jediné rekvizity, která je pro ně vchodem, skrýší, odkladištěm, …
Smích ještě dlouho doznívá, než ho definitivně přeruší interakce jiného performera. Starší muž se pak stává aktivní figurou i organizátorem prostoru posouváním skříně. Jeho krátké sólo, které vyplývá z pro něj poněkud nepříjemné interakce, patří k vrcholům inscenace.
Belgický soubor Dame de Pic vede choreografka Karine Ponties. V Česku uvedla asi osm produkcí. Naposled vytvořila choreografii Pisum Sativum pro studenty z brněnské JAMU.
Lamali a lokta jsou indické druhy papíru. Papír byl pro postavy inscenace obrazem vrstevnatosti a příměrem, že ho lze pomačkat stejně lehce jako člověka.
Co do míry přirozenosti je třeba poznamenat, že starší muž je obvykle Karininým scénografem a toto byla jeho první taneční performance. V této jemně groteskní a současně dojemné podívané byste nenašli slabší výkon. Inspirací pro inscenaci byly i kresby italské výtvarnice, křehká zobrazení postav s různým tělesným handicapem.
Odtud byl odvozen i pohyb tanečníků, ale tělesná deformace nebyla jediným zdrojem inspirace. Tím hlavním byla potřeba nikdy se nezastavit navzdory vnějším okolnostem. To umožnilo i začlenění veselých situací. V závěru se jeden z tanečníků nafoukl, jako by cítil potřebu stát se větším ve všech svých údech, penis nevyjímaje.
Kostýmy v inscenaci jsou mimořádně poutavé.
Mimořádně poutavé byly kostýmy. Jednoduché, současné a dokonalé v barevných kombinacích. Starší muž oblékl elegantní košili, vestu a napůl pracovní, kratší kabát. Vypadal jako elegantní účetní a pozornost přitahoval zejména ve chvíli, kdy se smál jako dobrosrdečný bůžek.
Zážitek z této inscenace lze jen doporučit. Nemusíte v ní pátrat po smyslu, protože jejím ideálem není interpretace, ale otevřená percepce.
Dame de Pic, Lamali Lokta, Tanec Praha 2013, Choreografie: Karine Ponties
Hodnocení: 100 %
