Původní divadelní hra ve filmovém podání Jan Hřebejka přináší svojí netradičností čerstvý vzduch do českých kin a strhne vás, ať chcetem či nechcete. Baví, právě protože se svým hrubým vtipem a pohledem na život, jaký skutečně je, zásadně liší od toho, co známe z Hollywoodu.
Děj černé komedie Zakázané uvolnění vychází ze svatební tradice unášení nevěsty, kdy svědek ženicha (v tomto případě – kamarádka svědkyně) unese nevěstu do zapadlé hospody.
Za špatného počasí a zvuků hokejového zápasu, ve kterém proti sobě stojí Česko a Slovensko, potom společně s barmankou uvíznou ve vesnickém klubu a pod vlivem koktejlů nesoucích název Zakázané uvolnění postupně přicházejí na to, že jejich životy za nic nestojí.
Tragikomické situace jsou doplňovány až teatrálním podkreslováním situací. Výpověď typu: „Ty vole, já jsem to s holkou ještě nikdy nedělala,“ následuje burácející zahřmění a blesk bouřky, která se odehrává za dveřmi místního klubu Lopačka, kam za normálních okolností, leč je někde hluboko v bohumínském lese, nikdo nezabloudí.
Ženské trio v útoku
Film sleduje tři velmi odlišené ženy: citlivku, arogantní asociálku a otrlou bojovnici. Ztroskotaná herečka a barmanka Lopačky Vladana v podání Jany Strykové si utopicky vsadí 20 tisíc na to, že v hokejovém zápasu vyhrají Češi proti Slovákům 7:3. Se svou tři čtvrtě milionovou výhrou se potom chce vrátit do hlavního města a nastoupit zpátky do showbyznysu.
Klára (Zuzana Stavná) se vdává za muže, kterého nemiluje, a citově zlomená Iveta (Hana Vagnerová) ve své zoufalosti předstírá, že je lesba.
Všechny tři herečky stojí ve stejných rolích na prknech jeviště divadla Rubín, pro kterou hru napsal Petr Kolečko. Režisér Jan Hřebejk, jak popsal v rozhovoru pro TOPZINE.cz, se po zhlédnutí představení v divadle rozhodl přinést hru ve filmovém podání. Správné rozhodnutí, jak se nyní ukazuje. Přenést napětí z divadla na plátno se mu totiž skvěle povedlo.
Původní scénář, který byl plánovaný jenom pro živé divadelní představení, sice pro celovečerní film potřeboval, aby se děj takzvaně naředil. To v praxi znamenalo připsat dvě mužské postavy – ženicha Štěpána (Ondřej Sokol) a poněkud zženštilou mužskou družičku (Igor Orozoič). Ve filmu vystupují jenom okrajově, ale zato jejich výstupy odlehčují trošku jiným „mužským“ humorem.
Proti filmu by se dalo namítnout, že divadelní původ zasazuje film do omezeného prostoru jedné hospody, ve skutečnosti to ale vůbec neubírá na zábavnosti. Scéna se neustále mění svým nasvícením a různými úhly pohledu. A už samotná hospoda není standardní vesnický pajzl, ale docela pohledný klub pro hokejové fanoušky se zdmi, na kterých visí s puky, hokejky a dresy, které by možná po určité době začaly diváka dusit, během sedmdesáti minut dobrých vtipů to ale nenastane.
Verdikt:
Tři postavy, jejichž zoufalé osudy se člověka dotknou, jsou tak autentické, až divák věří, že by se něco takového mohlo doopravdy odehrát. Přináší slovní i situační humor o tragikomických osudech tří žen, a při tom ve scénáři Petr Kolečko nesklouzává ke stereotypizaci ženského chování. Film zkrátka stojí za zhlédnutí, a kdyby to náhodou nemělo být dost, navnadí třeba artově pojatá lesbická erotická scéna mezi Janou Strykovou a Hanou Vagnerovou (!).
Hodnocení: 80 %
