3 fotky 
Horácké divadlo v Jihlavě sáhlo po hře Král jelenem z pera Benátčana Carla Gozziho. Jedná se o pohádku s orientálními prvky navazující na principy commedie dell´arte. Živá inscenace režiséra Jaromíra Hrušky pošimrá bránici a polahodí oku.
Škrdla hraje záporáka všech záporáků. Clarici (Marta D. Ondráčková) nutí, aby si vybojovala srdce krále. Zdroj: HDJ
Postavou rámcového příběhu je autor sám, Carlo Gozzi. Přichází se svým souborem do divadla, ve kterém dříve působil jeho rival Carlo Goldoni. Ve staré truhle nachází Goldoniho poznámky, napíše podle nich hru, rozdělí role a dá se do zkoušení.
Hra samotná nás zavede do Serendipu, kterému vládne král Deramo obdařený magickou sochou a schopností přenést svou duši do těl mrtvých živočichů. Vybírá si manželku a čelí zášti maniackého ministra Tartaglia.
Nejvirtuóznějšími okamžiky inscenace jsou dialogy účelně využívající akrobatické kousky a taneční figury. Rozhovory postav jsou díky nim dynamické a svěží, leckdy přimějí diváka zatajit dech. Pochvalu za ně zaslouží Vladimíra Čapková, Marta Dřímal Ondráčková, Jakub Škrdla a Richard Vokůrka.
Vladimíra Čapková dokáže nejen v této pozici mluvit, jako by se nechumelilo.
Dalším okořeněním inscenace je postava pějícího milovníka Leandra, kterého hraje Zdeněk Stejskal. Jeho vzletné opěvování doprovázené okázalou mimikou je nejenom vtipné, ale i uchu libé.
Po moci a po pomstě toužícího Tartaglia výborně ztvárnil Jakub Škrdla. Je jen s podivem, že neutrpěl infarkt – divoké šílenství hraje s více než stoprocentním nasazením.
Král Deramo (v rámcové hře Gozzi) ztvárněný Richardem Vokůrkou bohužel již tak povedený není. Už na samotném začátku jsem se podivovala, co to na kraji jeviště předváděl a až díky kontextu mi došlo, že přemýšlel. Vokůrkův projev je nepřirozený a nejistý.
Vyjma tanečních čísel mě nepotěšila ani Marta Dřímal Ondráčková, která hrála Mariu Gozzi a Clarici. I když hrála jemnou dívku, působila jaksi drsně a v porovnání například s Vladimírou Čapkovou (Bianca, Angela) z ní nešla žádná energie.
Režisér Jaromír Hruška původní hru upravil a to velmi zdařile. Divák totiž necítí, že by do hry něco nepatřilo, ani aktualizovaný jazyk mu nepřekáží. Oceňuji i jeho výběr hudby a práci s patosem. Scéna, kdy se král Deramo mění v jelena, nápadně připomíná výjev ze sci-fi filmu a v kontextu inscenace je velmi vtipná.
Král se stává jelenem „v přímém přenosu“.
Výrazným prvkem inscenace jsou kostýmy (Kristina Matre Křížová), které jsou originální a lahodí oku. Jen mi během představení přišla na mysl otázka, proč má zrovna Angela na šatech tak výrazný nápis „I love NY“. Odpovědět jsem si nedokázala.
Podařilo se, že obličeje některých postav evokují benátské masky, především tvář krále Derama a tvář Angely, když je v poslední scéně ověnčená svatebním závojem.
Ráda bych také zmínila drobnost, která mě upoutala a zapůsobila na mě – náhlá změna postele v náhrobní desku.
Výsostně mě pobavila scéna, ve které se Leandro ptá nebes: „Pane bože, za co, za co nás takhle trestáš? Vždyť my snad nehrajeme tak špatný divadlo, ne?“ A vzápětí výhružně dodá: „Ne-od-po-ví-dej.“ Kdyby se Leandro zeptal mě, odvětila bych, že o špatném divadle v případě kusu Král jelenem rozhodně nemůže být řeč.
Král jelenem, Horácké divadlo Jihlava, autor: Carlo Gozzi, režie: Jaromír Hruška, hrají: Milan Šindelář, Marta Dřímal Ondráčková, Stanislav Gerstner, Zdeněk Stejskal, Vladimíra Čapková, Richard Vokůrka, František Mitáš, Tereza Otavová, Ondřej Šípek, Jakub Škrdla, Pavel Nešpor.
