3 fotky 
Ačkoliv se nový film Baltasara Kormákura jmenuje Hluboko, neproniknutelným vodám oceánu se ani tolik nevěnuje. Připravte se na souboj člověka s přírodou, na jehož konci leží usmíření a zadostiučinění.
Ze severní Evropy do našich kin často dorazí chladná dramata s nezáviděníhodným osudem hlavního hrdiny. Případně se k tomu přidává i dávka nádherné přírody, abychom snad nezapomněli, že nejenom Nový Zéland je ideální místo pro horské túry. Podobný případ je i nový snímek Hluboko, který to vše kombinuje a přináší zamyšlení nad lidským údělem a vůlí.
Ne každé rybaření má šťastný konec
Ústřední dějová linka není až tak důležitá. Gulli spolu se svou partou kamarádů-námořníků opět po určité době vyrazí na rybolov do Severního ledového oceánu. Jenže loď se zasekne u dna a po snaze o vyvážení se potopí. Přežije jen několik mužů. Kdo ale dokáže vydržet ve vodě o teplotě jen pár stupňů nad nulou a daleko od islandských břehů?
Hlavní hrdina se zde ve snaze o přežití potýká s mnoha problémy, ale jako by prochladnutí byl snad až ten poslední. Nevěří, že by právě on mohl být tím, kdo tragédii přežije. Lituje mnoha věcí, které zapomněl dotáhnout do konce – zaplatit splátky za motorku, vypít mléko, jak to po něm chtěla matka… A to vše v temné noci uprostřed moře, kde je jen on, racek a neviditelný divák, jenž sleduje jeho počínání.
Kdo dokáže plavat šest hodin v kuse v pětistupňové vodě? Zdroj: Aerofilms
U podobného snímku je těžké nevyzradit několik dějových zvratů, protože pak by nebylo možné rozebrat vyznění filmu. Kdo tedy i u takto psychologicky zaměřeného díla chce být spíše překvapený, ať přestane následující text číst.
Trosečník se nekoná
Gulli se totiž nakonec zachrání. Kupodivu k tomu dojde přibližně v polovině filmu – nejde tedy o žádné survivor drama, kde bychom pozorovali počínání hlavního hrdiny a až do konce mu drželi palce. Spíše se snažíme pochopit jeho uvažování. Hrdina podá téměř nadlidský výkon, aby přežil v ledové vodě a nakonec přešel i lávovou pustinu až k vesnici. To vše je pro něj ale nic ve srovnání s martyriem, které ho teprve čeká.
Nejprve totiž Gulli bojuje s přírodou. Nakonec ji pokoří, aby se musel utkat i se samotnými lidmi. Už od prvních minut filmu je vidět, že nesledujeme žádného sebevědomého macha, ale velice introvertního muže, který má nějaké to kilo navíc. Když se dozví, že právě to, kvůli čemu se styděl chodit plavat ve škole, ho nakonec zachránilo, nijak se z toho neraduje. Ať si tuk třeba hřeje, ať si ho provolávají hrdinou, Gulli nechápe, co tak výjimečného udělal, a popularita je mu nepříjemná. Vždyť se pouze snažil přežít a měl trochu štěstí…
Svým způsobem tak příroda, se kterou hlavní hrdina bojuje, je nakonec i to, co ho zachrání – ať už před umrznutím ve vodě, tak tváří tvář vědcům snažícím se vyvrátit, že by Gulliho zachránil pouhý zázrak. Gulli raději odchází a jde vyplnit svůj seznam, který si sepsal v hlavě, když už nečekal, že by mohl přežít.
Logicky se s tímto velice silným příběhem musí pojit i precizní výběr herce do hlavní role. Volba padla na Ólafura Darri Ólafssona, muže, který se sice narodil ve Spojených státech, ale vyrostl na Islandu. Zde potkal i režiséra Kormákura, aby spolu vytvořili několik více či méně podařených snímků – romanci S milenkou mé matky či hollywoodský počin Kontraband. Ólafsson není žádný prvoplánový krasavec, zato sympaťák s přirozenými rysy, jakého můžete bez problému potkat na ulici. To dodává snímku na uvěřitelnosti (přestože se film inspiroval skutečnou událostí, působí až nereálně).
Kormákurova režie je chladná, s minimálními zásahy do natočeného materiálu (film tedy vypadá až dokumentárně) a občas zbytečně málo emocionální. Sice s Gullim prožíváme nejhorší den v jeho životě, ale vše pozorujeme příliš z odstupu, nezaujatě. Na vině může být i to, že film si jen tak pluje, stejně jako hlavní hrdina, ale ignoruje jakoukoliv snahu o nalezení zápletky.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Hluboko není tradiční film, kde by nám tvůrci jednoduše představili hlavního hrdinu, změnili mu život a pak čekali, jestli dojde ke katarzi. Svým způsobem se tak může tvářit stručný obsah, ale Gulliho příběh za sebou schovává mnohem více. S tím ale souvisí nepříjemný fakt, že divák nemůže zcela soucítit s hlavním hrdinou a vše sleduje spíše s odstupem. Výsledný dojem fanouška severské tvorby ale bude jednoznačně kladný.
Hodnocení: 70 %
