4 fotky 
Je velice těžké pochopit smysl a jednotlivé obrazy tohoto nového českého dramatu. Dokážou to jen ti nejlepší, vyvolení. Máte na to?
Milostný pár ztvárněný Viktorií Čermákovou a Romanem Zachem, Zdroj: distributor filmu
Režisér David Jařab o sobě už dříve (ve filmu Vaterland – Lovecký deník) dal vědět, že jeho tvorba není pro každého. Že netočí snímky, u kterých si odpočinete, schroupáte misku popcornu, případně do kina pozvete milou polovičku a většinu promítání se díváte na ni spíš než na plátno. Stejně tak u Hlavy-rukou-srdce (ano, těžko se to skloňuje) nesmíte vysadit ani na vteřinu. Permanentní soustředění a vnímání je považováno za samozřejmost.
To ještě nemusí být od věci. Přece jen tu filmy nejsou pouze od toho, abychom si zarelaxovali a usmáli se nad příjemňoučkým happy-endem. Jenže drama Hlava-ruce-srdce je prostě moc. Moc náznakové, moc metaforické, moc přehrávané a chvílemi i falešné. Hned vysvětlím.
David Lynch po česku a blbě
Metafory, které se chvílemi snaží podobat umělci Davidu Lynchovi, prostupují celý snímek. Už samotný název symbolizuje něco, na co si každý divák musí přijít sám. Na počátku filmu se totiž dozvídáme, že právě začala první světová válka (z bojů ale nic neuvidíte, to ani není autorovým cílem). A jistý plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) umírá při podivném okultním rituálu. Následně z jeho mrtvoly zmizí hlava, ruka a srdce.
Někdo zezelená, Schmitzer nám zežloutl...
Během filmu pak na vás upovídaná Schmitzerova hlava vykoukne jakoby nic, po mapě s plánem bitvy proťapká ruka a zjistíte, že plukovníkovo srdce je něco jako malý poltergeist. Nikdo vám nevysvětlí, jaký to má všechno smysl. Divák tuší paralelu… Paralelu s něčím, ale těžko může své myšlenky definovat. Autor celou dobu bilancuje na hraně a tváří se, že tohle všechno má hlubší smysl. Divák pořád ještě čeká tu hlubokou pointu… A najednou spekulační bublina podobná té z ekonomické terminologie splaskne.
Kohouti! Spooousty kohoutů!
Pevně věřím, že se Jařab snažil svým dílem něco říct. Že každá metafora má své místo. Za žádných okolností ale nejsem schopná přijít na to, proč psychotický poručík Roth (Roman Zach) chová stovky kohoutů, proč je uříznutá hlava zavřená v jakési skleněné báni a vypráví vtipy a proč se hlavní hrdinka (Viktorie Čermáková) celou dobu tváří, že je jí to všechno šumák.
Na co mít doma křečka, když můžu mít kohouty??
Postavám chybí jakákoli motivace. Autor si nechává 99 % myšlenek pro sebe a divák se je mermomocí snaží vydedukovat… Až ho to v půlce filmu přestane bavit. Jařab i říká, že pokud na všechno nepřijdete, tak to nevadí. Fajn. Jenže co když ale nepřijdete absolutně na nic?
Nemyslím si, že bych byla nějak mentálně zaostalá nebo kinematografie neznalá. V evropské produkci, která také ráda využívá symbolů (vzpomeňme třeba jen na Larse von Triera), se ráda pohybuji. Hlava-ruce-srdce na mě ale působí jen jako škvár z té naší české doliny, který bude většina recenzentů chválit, protože přiznat, že jsme něco nepochopili, je přece pod naši úroveň. Film potom tak trochu nutí k pozérství a lá já tomu rozumím, a jestli ty ne, jsi blb.
Proč, Jirko, proč?!
Tomu všemu napomáhají ochotnické výkony herců (o kterých vám pseudointelektuálové budou tvrdit, že jsou tak nemožné schválně) a směšné dialogy. Stačí jen připomenout, že dosavadními největšími úspěchy Romana Zacha jsou majstrštyky Letiště a Ordinace v růžové zahradě. Nejde mi do hlavy, proč se tu objevil i Jiří Schmitzer, ale lepší nekomentovat.
Když na konci jeho postava přiblíží vyprávěnou legendou vztahy a možná i tu myšlenku filmu, diváka to už leda tak urazí. Snaha o bombastické a překvapivé rozuzlení vyznívá poměrně zoufale. Hlava-ruce-srdce by možná měl své místo v televizi s varováním jen pro vyvolené. Případně v divadle, ovšem s jinými herci a několikrát přepracovaným scénářem. Snad ta myšlenka není úplně nejhorší. Ale když vyjdete z kina a máte chuť se buď oběsit nebo alespoň opít, není to nejlepší vizitka.
Hlava-ruce-srdce
Drama / Historický
Česko, 2010, 110 minRežie: David Jařab
Hrají: Viktorie Čermáková, Roman Zach, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Jiří Schmitzer, Jiří Černý, Petr Kantor, Anna Ferencová, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl, Alois Švehlík, Martin Pechlát, Radek K. Vysoudil, Vasil Fridrich, Jiří ŠtréblHodnocení: odpad
