4 fotky 
Sálem se rozléhá hudba Franka Sinatry. Hlavní účinkující jsou navlečeni do bavlněných sak, společenských vest, popřípadě koktejlek nebo krátkých sukní. To vše má divákovi navodit tzv. mafiánskou atmosféru 20. let 20. století. Tohle má být to baroko? Ale kdeže. Divadelní skupina Geisslers Hofcomoedianten si Lakomce představuje trochu jinak.
Lakomec Zdroj: zdjc.cz
Lakomce není třeba dlouze představovat. Patří mezi velmi zdařilé výplody světové dramatické tvorby. Uplynulo již mnoho let, kdy byl Jeanem-Baptistem Poquelinem, známějším pod pseudonymem Molière, r. 1668 poprvé představen veřejnosti. V té době se mezi oblíbená díla nezařadil. Byl zatracován. Po další století své popularity postupně nabýval a zrál jako dobré víno.
O jednu z mnoha inscenacích Lakomce se postaral zmiňovaný divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, který se netají tím, že se klasická díla snaží přiblížit současnému divákovi a do jisté míry je ztotožnit s trendy dnešní a nedávno minulé doby. Tento svůj záměr předvedli na jevišti Žižkovského divadla Járy Cimrmana.
Václav Chalupa jako Harpagon Zdroj: zdjc.cz
Molièrův Lakomec žije v každé době, jen přestává být osamocený!
Inscenaci dominuje Václav Chalupa, který ztvárňuje lakomce Harpagona a působí velmi přesvědčivě. Do hry vnáší důvtip a diváka dokáže v nemálo případech upřímně rozesmát. Výraznější výtky se k jeho výkonu těžce nacházejí. Na svou divadelní postavu ale doplatil Martin Bohadlo, který se propůjčil do role Kleanta, Harpagonova syna. V tomto případě je patrné motto uskupení Geisslers Hofcomoedianten, které z Kleanta učinilo pubertálního výrostka. To ale působí přespříliš křečovitě. V dramatu si zahrála i sestra Martina Bohadla, Kateřina Bohadlová. Ta si shodou okolností zahrála Kleantovu sestru Elišku. Působí přirozeně a nenuceně. Dalšími neméně důležitými herci jsou Vendula Štíchová, která se ujala role dohazovačky Rosiny a ve hře střídá výborné momenty s těmi průměrnými, jež bychom mohli připodobnit k překotnému vykreslení Kleantovy charakteristiky. Nakonec Kristýna Matějová a Blanka Vávrová. První zmiňovaná představuje Eliščina nápadníka Valéra a druhá hraje Kleantovu lásku Marianu.
Hru ilustruje bezpochyby zajímavá choreografie. Ta je rozhodně světlým bodem a za ni je třeba složit poklonu. Zapojení herců, kteří jsou zrovna mimo hlavní dění, je vskutku originálně řešeno. Jeviště neohromí nadměrným počtem kulis, ale spíše jejich důmyslným rozvržením. Zvuková hra a celkový hudební doprovod je vzhledem k původnímu ztvárnění nevšedně pojat. To je ale komplexně celá inscenace.
Václav Chalupa jako Harpagon Zdroj: zdjc.cz
Obecenstvo si postupně na netradiční pojetí zvykalo a neplánovaný výpadek proudu v první moment chápalo jako součást představení. Přes tuto svízel, která znamenala krátkou přestávku, se ale příchozí přenesli s úsměvem a nic nebránilo pokračování.
Zdálo se, že výpadek elektřiny herce nabudil a probudil v nich novou energii. Představení gradovalo stále více.
Molière se v hrobě neobrací
Kdo se těšil na podmanivé barokní kulisy a Lakomce, jak ho známe, tak své původní tužbě jistě nedostál. Avšak ke škodě to rozhodně není. Hra působí místy rozpačitým dojmem, ale své příznivce si určitě najde. Geniální Molière se v hrobě jistojistě neobrací a s radostí shlíží, jaké popularitě se jeho díla těší.
Geisslers Hofcomoedianten předvedou Lakomce v repríze ještě 7. května 2010. Jejich svéráznost by se dala nazvat i odvahou a podle mého se takhle odvážnému počinu tleská.
Lakomec
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
Režie: Petr Hašek
Hrají: Václav Chalupa, Martin Bohadlo, Vendula Štíchová, Kristýna Matějová, Blanka Vávrová
Hodnocení: 3***
