Festival Divadlo, který po dvacáté okořenil plzeňský divadelní podzim, nabídl mimo extravagance i klasiku. Renesanční háv se dnes příliš nenosí, a tak se drama Shakespearovo, Hamlet, převléklo do modernějšího kabátu. Divadlo Alfa nabídlo hru Hamleteen určenou nejen pro mladé diváky.
Hamleta v punkerském stylu představilo Divadlo Alfa Zdroj: divadloalfa.cz
Jakub Vašíček, režisér hry, pojal drama Hamlet jako kostru pro vlastní příběh. Uznal určité zásluhy Williama Shakespeara, jehož pero sepsalo bájný příběh o prohnilosti dánského království, a jal se provést psí kusy s posvátnou látkou nejznámějšího anglického džentlmena.
Zprvu se děj a jeho zasazení do prostředí skautingu pohyboval spolu s nakloněnou rovinou nainstalovanou na jevišti na hraně trapnosti. Tento pocit však záhy zmizel, když se Milan Hajn coby princ dánský naprosto převtělil do role tak, že jste mu uvěřili. Jeho vyzáblé vzezření, stejně jako nutnost obnažit se před diváky zcela a vyřvat celému světu v hledišti, o čem život mladého Hamleta je, vneslo příběhu ducha mládí.
Zírali jsme s otevřenými ústy na anarchistu s čírem na hlavě, emo týpka v úzkých kalhotech a viděli sami sebe, jak jsme před rokem, dvaceti lety nebo právě včera utíkali před autoritami chrlícími jedno nesmyslné moudro za druhým. Je jedno, že nám strýček Claudius nezabil otce, svého bratra, nevzal si naši matku, a nestal se tak naším otčímem. A nezabili jsme Polonia. Stínali jsme však v duchu hlavu každému, kdo byl dospělý.
Hra Hamleteen uvedla Hamleta jako skauta
Zrada, přetvářka a cosi shnilého v Království dánském, všechno tu bylo a pořád je. Tvůrci nechali publikum nahlédnout za obzor klasického příběhu, který obsahuje víc, než jsme schopni obvykle vidět. Je to náš svět, ten současný i starý, ale pořád stejný. Hamlet byl stejně zmatený, pohybujíce se spletitými chodbami Elsinoru, jako je emocemi zmítán dnešní teenneger uvězněný v panelákovém pokoji a stále dokola ptající se sám sebe Být, či nebýt ?
Hamleteen na sebe převzal úlohu ukázat most mezi dvěma dimenzemi – neustáleným světem mladých rozervaných lidí a světem generace, která se tituluje jako moudřejší a životem zpráskanější, pokornější. Přitom autoři nechtěli být patetičtí a skeptičtí, tedy tu ryzí pravdu o zkaženosti světa a nepochopeném mládí skryli vtipem nabitou parodií na tragédii.
Rafinovanost inscenace, která byla spíše exhibicí výkřiků moderní doby nežli tradičním divadlem, spočívala v pojetí tragédie jako komedie. Podařilo se skrýt tragiku lidského osudu pod roušku komického kousku s obřím množstvím nadpozemských efektů. Ač se sálem povětšinou ozývaly salvy smíchu, hře nechyběl nádech ztracené naděje, smutku a dojetí. To byla ta skutečná a jediná originální věc, se kterou divadelníci ještě mohli přijít.
Hamlet našel lásku u Ofélie
Nečekané a příjemné bylo shledání s živým klavíristou doprovázejícím děj na scéně tklivými melodiemi. Jeviště jinak plnilo účel volného prostoru jen s několika málo symbolickými rekvizitami jako například dveřmi měnícími se ve výtah. Zbytečně využitým prostorem ovšem shledávám balkón se třemi go go tanečnicemi, bez kterých by se show obešla.
Novodobá hra o Hamletovi, její tvůrci i samotné Divadlo Alfa by mohli být aspirantem na objev dneška. Svou vynalézavostí se tvůrcům a představitelům hlavních rolí povedlo povznést divadlo nad šedivý průměr. Vše od projevu, dialogů, kostýmů po celkový vizuální dojem bylo vynalézavé a opravdové.
A pravda si zaslouží být občas zesměšněna, jako v teenage story Hamleteen.
Hamleteen
Festival Divadlo, Divadlo Alfa
Režie: Jakub Vašíček
Hrají: Milan Hajn, Bohuslav Holý, Blanka Josephová-Luňáková, Petr Borovský, Martin Bartůšek, Matěj Siegl, Diana Čičmanová, Ondřej Bauer, Robert Kroupar, Daniel Čámský, Milena Jelínková, Martina J. Hartmannová a Lenka Válková-Lupínková
Hodnocení: 80 %