4 fotky 
Gulliverovy cesty v pojetí divadla D21 přináší netradiční pohled na ztvárnění známého díla Jonathana Swifta. Inscenace je zkomponována jako malý muzikál a výsledek mile překvapí.
Kde přistane Gulliver tentokrát? Zdroj: D21
Začátek inscenace svižně představí první dvě kapitoly Swiftova cestopisu. Návštěvy v zemi Liliputu a v zemi Brobdingnagu jsou shrnuty do úvodní písně a více se k těmto částem předlohy nevracíme. Ostatním kapitolám knihy se věnuje více či méně prostoru. Každá část dokáže trefně poukázat na hlavní smysl Swiftovy hry.
Čtěte také: Švandovo divadlo vytáhlo eso z rukávu. Frankenstein ožil
Zastávka v zemi Lapuťanů představí moudré obyvatele, kteří však pro svoji zamyšlenost zapomínají mluvit či koukat. Proto mají své osobní tleskače, kteří jim připomínají, co mají dělat. Putování do země Glubbdubdribů pak Gulliverovi ukáže historické osobnosti a jejich pravé osudy. Návštěva v zemi Luggnaggů ilustruje pošetilou lidskou touhu po nesmrtelnosti.
Poslední Gulliverova výprava skončí na ostrově Hvajninimů. Bytosti Hvajninimové, ušlechtilí koně, neznají ani jednu z lidských neřestí a žijí ve velmi spořádaném světě. Podřazenou rasou jim jsou Jahuové a Gulliver v nich poznává lidi. K jejich vlastnostem patří hrabivost, zlomyslnost a chamtivost.
Ušlechtilá rasa, které slouží lidé
Gulliverovi přijde tato rasa odporná a snaží se co nejvíce přiblížit Hvajninimům. Bohužel je však po nějaké době z ostrova vykázán a vrací se zpět do rodné Anglie. V závěru pak divák může sledovat Gulliverovu rozpolcenost a nenávist k lidské rase i k vlastní rodině.
Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Gulliverovy cesty v podání Divadla D21 se možná až příliš striktně vyhýbají prvním dvěma částem předlohy, kdy se Gulliver setkává s obry a s trpaslíky. O to větší prostor ale dostávají Gulliverova dobrodružství ze země Hvajninimů. I když je režisérův záměr zbavit se notoricky známého začátku naprosto zřejmý, poněkud mi uniklo, proč vlastně?
Režisér Jiří Ondra doplnil Gulliverovy cesty dávkou satiry a společenské kritiky přesně podle Swifta. I když je snaha oprostit inscenaci od pohádkového pojetí, které se stále častěji objevuje, chvályhodná, přeci jen by si Swift zasloužil komplexnější pojetí. Až na toto pokrácení hodnotím inscenaci velice kladně. Zaujalo mě především řešení scény pomocí přenosných modulů, ze kterých se dalo vytvořit v podstatě cokoliv.
Hodnocení 80 %
Poměrně rozmanitý děj na sebe velmi plynule navazuje v jednolitých scénách. I přes to, že Hvajninimům je věnováno nejvíce času a prostoru, každá z částí má svou dostatečnou vypovídací hodnotu. Zatímco všechna dobrodružství před příchodem na ostrov obývaný koňmi balancují mezi zábavou a hlubším zamyšlením, návštěva u Hvajninimů filozoficky pohlíží na společnost.
Gullivera neudrží doma ani jeho žena a dítě
Kupodivu inscenace diváka nezačne nudit, ač stopáž poslední scény stojí na hraně mezi zájmem a ztrátou pozornosti. Celkem jasné poselství dává podnět k zamyšlení. Šikovně zpracované bylo měnění kulis. Divadlo D21 disponuje malou scénou, a proto chybí prostor, aby se podium měnilo bez divákova povšimnutí. Pozornost vždy směřovala k samotnému Gulliverovi nebo scénám s jeho stále čekající ženou, od které vždy prchá za novým dobrodružstvím.
Diváka příjemně překvapí zpracování do podoby malého muzikálu. Dobře připravené písničky po textové i hudební stránce působily i díky hereckému provedení profesionálně. Gulliverovy cesty si vystačí pouze se čtyřmi protagonisty a jedním klavíristou, všichni hrají velmi obstojně na hudební nástroje a mají dobré hlasové dispozice.
Inscenace se nesnaží být inovativní, ale naopak patří k příjemným kulturním zážitkům. Na muzikálovém ztvárnění se našla chybička snad jen ve slabším hlasovém projevu hlavního herce Petra Pochopa. Přesvědčivý herecký výkon tento nedostatek vynahradil. Režisér Jiří Ondra vsadil na zpracování, které má ambice zaujmout. A sázka mu vyšla.
Gulliverovy cesty
Divadlo D21
Autor: Jonathan Swift
Režie: Jiří Ondra
Hrají: Petr Pochop, Samuel Neduha, Hana Mathauserová, Stela Chmelová
Hodnocení: 90 %
