4 fotky 
Činoherní klub na začátek sezony nasadil obnovenou premiéru komedie Glengarry Glen Ross z prostředí realitních makléřů. V režii Ondřeje Sokola ožívá cool text Davida Mameta.
Když chcete vyhrát cadillac, nemůžete být nula Zdroj: Činoherní klub
Promiňte mi titulek recenze, ale David Mamet se taky s ničím nepáře, a o to méně tvůrci z Činoherního klubu. Ti se v posledních sezonách ztotožnili s poměrně novou vlnou tzv. cool dramatiky pracující s šokujícími tématy a vulgárním jazykem. Mezi ně patří především režisér inscenace Glengarry Glen Ross Ondřej Sokol, který má na režijním triku inscenace jako Osiřelý západ, Pan Polštář, Bůh Masakru nebo Ujetá ruka.
David Mamet (*1947) je americký spisovatel, který za hru Glengarry Glen Ross obdržel v roce 1984 Pulitzerovu cenu. V roce 1992 natočil James Foley stejnojmenný film s Al Pacinem a Alecem Baldwinem. V devadesátých letech svoje ocenění Mamet doplnil nominací na Oskara za scénář k filmu Vrtěti psem. Kvůli výraznému a drsnému stylu dialogů se jeho příjmení začalo používat k označení typu vyjadřování – Mamet speak.
Glengarry je třetím Mametovým dílem, kterému Sokol dal český divadelní kabát. Trefil se jím nejen do prostředí hekticky officové Prahy, ale i celkové atmosféry současného egoistického světa, kde vše měříme penězi a kariérní úspěšností. Doba je nejistá a člověk si mnohdy nemůže vybírat, jestli se podřídí tomu, co je mu proti srsti, nebo dostane padáka.
Recenzujeme: Ve Švanďáku postavili Eskalátor. Projedete se přítomností
Mezi prvními dramaty Sokol inscenoval Sexuální perverzi v Chicagu, Amerického Bizona a do třetice právě Glengarry. Komedie nešetří vulgarismy, a způsobuje tím až očistnou katarzi po náročném pracovním dni.
V Glengarry Ondřej Sokol na začátku dobře zapracoval na stěžejní aktivizaci diváka, když se v hledišti zvedá z křesla herečka Zuzana Stavná (v alternaci s Markétou Stehlíkovou) a promlouvá k postavám realitních makléřů na jevišti. Její role je malá, ale pro expozici a navození celkového temporytmu a atmosféry klíčová. Navozuje pocit, že diváci jsou ti nadřízení. Nechává tak vyznít pocit, že postavy jsou looseři.
„To je absurdní.“ „Není! To je podle zákona.“ „Zákon je svině.“
Tuto charakteristiku a ideu podporuje i výběr rámcové skladby We are the Champions. Na jednu stranu je významotvorná, na druhou stranu až moc jednoduchá. Stejně tak se jeví očekávatelná pointa celé hry ve stylu vrahem je zahradník. Byl to záměr? Proč ne, v dramatu dovedeném téměř ad absurdum je možné všechno.
„Chceš velet týhle kanceláři? No tak jí, vole, vel!“
V hlavních rolích účinkují Jaromír Dulava, Marek Taclík, Otmar Brancuzský a Michal Suchánek. Herci dobře pod režijním vedením zvládli jak Mametův obchodně-kancelářsky-realitní jazyk, tak udrželi i jeho vulgární rovinu. Ta ve výsledku naštěstí nevyznívá jako prvoplánové poutání divácké pozornosti. Spolu s režijní vizí a kostýmy (Katarína Hollá) herci dokázali odstínit drobnými detaily každou postavu, která by ale jinak mohla vyznít jednotvárně.
Nepřehlédněte: Sebevrah v Rokoku rozjel bláznivý boj o život
V tomto ohledu má každý herec pro svého realitního ztroskotance, řekněme, pět minut slávy. Ať jde o fňukajícího George Aaronowa v podání Otomara Brancuzského nebo o téměř závěrečný amok Michala Suchánka jako Richarda Roma. Dobře vypointovanou scénou je pak expozice podvedeného zákazníka Jamese Lingka (Pavel Kikinčuk), při níž se nejprve ptáte, o co tady vůbec jde? A nakonec pochopíte, že jste součástí přípravy na realitní prodejní mašinérii.
„Ze který prdele přijel tvůj autobus?“
Oceňuji také nenásilně nápaditou scénografii (Adam Pitra). Ta se oproti první půli, kdy je prostor významově stísněný a navozuje atmosféru špinavého čínského bistra s pojízdným pultem, v druhé půli otevírá do kancelářského open office prostoru. Vše dobře doplňuje i sarkasticky působící a čínsky nazpívané skladby Beatles nebo situační komika při využití prosklené kanceláře.
V Mametově hře se odráží jeho vlastní zkušenost s prací v realitní kanceláři
Po dramaturgické stránce je inscenace výmluvná, přesně vybraná do kancelářsky uspěchané Prahy a celkového trendu kariérismu. Dramaturgicky svěží vítr ovšem za určitých podmínek představuje celá větev cool dramatiky.
Inscenace ukazuje, co s činoherní poetikou Ondřej Sokol z hlediska vývoje zamýšlí. Také představuje katarzí naplněnou inscenaci, která umožňuje ztotožnit se jak s nedoceněnými a absurdní soutěží obtěžkanými zaměstnanci, tak s nadřízenými, kteří si o svých lidech myslí, že jsou totální nuly.
No time for loosers
Nakonec se ale nemohu ubránit pocitu, že potlesk ve stoje byl výsledkem partičkovského působení Ondry Sokola a jeho sympatického vzezření. Inscenace je jednoduše dobrá, ale potlesk ve stoje mají dostávat větší sousta. Režisér se místy držel zpátky a bál se všechen kariérní hnus dnešního světa pustit opravdu ven, anebo je to jen jeho optimismus a jakási pokora k činohernímu divákovi.
Glangarry Glan Ross
Činoherní klub
Autor: David Mamet
Režie: Ondřej Sokol
Hrají: Jaromír Dulava, Martin Finger, Marek Taclík, Otmar Brancuzský, Michal Suchánek, Pavel Kikinčuk a další
Hodnocení 80 %
