4 fotky 
To takhle Bazilova otce zabila nášlapná mina a o pár let později se mu zavrtala do hlavy ocelová kulka. Prostě další obyčejný příběh o obyčejných lidech v obyčejné Francii.
Zdroj: Distributor filmu
Režisér slavné Amélie z Montmartru Jean-Pierre Jeunet se rozhodl po pěti letech natočit další film. Tentokrát ale přitvrdil v komediálních pasážích, smíchal všechny šílenosti, co ho za tu dobu napadly, a dal tomu název Galimatyáš. Už když si přečtete stručný obsah snímku, sevře se vám žaludek úzkostí. Děj je zamotaný, zahrnuje spousty extravagantních postav a nenapadne vás jediný vesmír, kde by se tohle všechno mohlo odehrát.
Bazil (Dany Boon) skutečně prošel dvěma zmíněnými tragédiemi. Obě přežil, druhou s nějakým tím gramem kovu navíc. Z práce ho během pobytu v nemocnici vyhodili, přišel o byt a všechny své věci. Kdyby nenarazil na podivnou partičku žijící v domečku z odpadků, strávil by zbytek svých dní na ulici pod kouskem kartonu.
A v tuto chvíli přichází na scénu náhoda, díky níž Bazil zjišťuje, kdo může za oba incidenty. Dvě velké firmy prodávající munici a zbraně. Existuje lepší způsob, jak se jim pomstít, než je poštvat proti sobě?
Zdroj: Distributor filmu
Náhoda je možná to slovo, na němž je celý film postaven. Bazil narazí na své zachránce náhodou, náhodou objeví oba zlosyny, náhodou se mu začne jeho odplata dařit… U Jeuneta jsme na trochu nepravděpodobnosti a fantazie zvyklí, vždyť i ta jeho Amélie byla jako z jiného světa. V Galimatyáši se mu ale jeho koncept bláznivý hrdina – bláznivý příběh mírně rozpadá.
Především to přehnal s nápady. Nemyslím teď ty, které vadí většině ostatních kritiků – drobné šílenůstky jako kulka zaražená v mozku nebo podivný vztah s hadí ženou. To, že tyhle vyloženě kravinky nerozvedl dál, absolutně nevadí. Horší jsou ovšem spousty odboček a momentů „teď už to musí skončit! Neee, ještě ne…“ Když si pak zpětně poskládáte v hlavě celý děj, zjistíte, že určité scénky se vám překrývají a že moc dobře nevíte, jak probíhaly za sebou.
Divák je pak zmatený, což má za efekt místy lehké podřimování a sledování hodinek. Naštěstí Jeunet neztratil cit pro humor. Nejedná se o ten typicky francouzský, kdy člověk tak nějak netuší, co si má myslet – zdali je autor originální, či mu prostě a jednoduše hráblo. U Galimatyáše se přistihnete, že se přihlouple usmíváte i cestou z kina. Je to vyloženě pozitivní film, který vám vylepší večer jeho pouhým sledováním.
Zdroj: Distributor filmu
Dalším přídomkem by mohlo být roztomilý. Ať už jde o jeho atmosféru, prostředí nebo skvělé herce. I když musí odvádět složité role lidí, kteří jsou sami o sobě kýčovití, zhostili se jich zručně a už vůbec ne trapně. Možná vás budou jejich postavy chvílemi vyloženě štvát, po titulku KONEC si ale řeknete, jak jim to hezky dopadlo a jaké príma pochybné existence to vlastně byly.
Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scénárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix.
Galimatyáš (Micmacs à tire-larigot)
Komedie / Krimi
Francie, 2009, 105 minRežie: Jean-Pierre Jeunet
Hrají: Dany Boon, Dominique Pinon, François Berléand, Albert Dupontel, André Dussollier, Jean – Pierre Marielle, Yolande Moreau, Jacques Herlin, Julie FerrierHodnocení: 3***
