Pokračování akčňáku G. I. Joe od minula obměnilo režiséra i většinu herců. Pořád ale klade důraz na rychlou akci a skvělé vizuální efekty, které se vážně vydařily.
Elitní vojenská jednotka G. I. Joe je zpátky. Poprvé atakovala kina v roce 2009 a řekněme, že zaujala především milovníky intenzivní mozkové lobotomie a děti do 12 let. Proč by někdo dobrovolně natáčel pokračování slátaniny, která si na sebe sotva vydělala a po stažení z kin upadla v zapomnění? Tedy pokud by si ho nějaká opravdu velká firma, vyrábějící dejme tomu hračky, nezaplatila, aby jí film zvýšil zisky.
Tuhle otázku si zřejmě položila i většina herců z prvního dílu a v duchu filmu se jako jeden muž rozhodla neupsat se dalšímu pokračování. Tedy až na Channinga Tatuma, ale s jeho rolí si pro změnu dost nečekaně pohráli scenáristé. Což je dost smutné, vzhledem k tomu, že právě Tatum má na oficiálních materiálech postavení jednoho z hlavních taháků filmu.
Střílí se už od první minuty
I když rozhodnutí hereckého ansámblu bylo rozumné, zároveň tím uškodilo druhému dílu. Mezi postavami už to zdaleka tolik nejiskří a vlastně ani nejsou ničím zajímavé. A to včetně hory svalů Dwayna Johnsona, kterému se už dávno osvědčilo parodování sebe sama. Možná je to lepší, než aby opravdu začal hrát.
Z nějakého důvodu je stále zábavné sledovat, jak The Rock v jednu chvíli nastavuje svou citlivou tvář, aby v dalším záběru někomu rozmázl hlavu o zeď. A příležitostí k tomu bude mít víc než dost, tvůrci totiž zvolili osvědčenou kombinaci patosu a megalomanské hi-tech akce. Jenže při testovacích projekcích ani tohle nezabralo, a tak se film ještě dotáčel a střílí se v něm už od první minuty.
Hned na začátku jednotku Joeů napadne nepřátelská letka a tři přeživší s Johnsonem alias seržantem Roadblockem se rozhodnou přijít záhadnému útoku na kloub. Indicie k tomu, proč americký prezident tak rychle změnil své politické názory, můžeme nalézt už na konci prvního dílu. Dalo by se čekat, že druhý díl je trochu rozpitvá, jenomže omyl. Zápletku byste tu hledali s lupou v ruce.
Je až pozoruhodné, kolik věcí nedává v G. I. Joe: Odvetě vůbec smysl. Vezměme si třeba hlavního záporáka Cobra Commandera, který od závěrečných titulků prvního dílu trávil čas naložený v podivném láku. Ani tehdy se jako vůdce nestihl moc projevit, ale stejně ho teď všichni poslouchají na slovo. A dokonce mu v jeho nepřítomnosti sestrojili komplikovaný systém vesmírných bomb. To je, panečku, loajalita.
3D si konečně užijete
Prim i tentokrát hraje akce. Ani tady neujdeme momentům, u nichž budete mít dojem, že jste je už někde viděli. Většina z akčních scén je navíc dost rychle sestříhána, takže zejména na velkém plátně a v 3D lehce ztratíte přehled o situaci. Na druhou stranu epická scéna ve skalách, kde si Snake Eyes vyřizuje účty s ninjovským komandem, patří k režisérskému vrcholu filmu.
Škoda, že tenhle vrchol přišel už na začátku filmu. Spojení ninjů a ultramoderní technologie opět zafungovalo, to všechno podtrhuje ještě skvělé 3D. Jenže v následující zápletce už to trochu skřípe a na třetí rozměr si vzpomenete jen při pár hi-tech akčních scénách, které ale stojí za to. Ke konci už akčním hrdinům dochází pára, zvolňuje tempo a začíná být jasné, že ani tentokrát tvůrci nestihnout sérii definitivně uzavřít.
Verdikt Nely Christovové:
Jak víme z praxe, pokračování bývá často slabší než první díl. Akcí nabušený G. I. Joe: Odveta není v tomhle ohledu výjimkou, ale stále splňuje očekávání. A to ačkoliv se v druhém dílu ukrutně šetří dějem, dobrými hláškami a většina postav vám k srdci taky úplně nepřiroste. Tohle všechno nahradila akce, ještě propracovanější efekty a hlavně srandovní Dwayne Johnson.
Proto doufám, že až se Hasbro rozhodne zbohatnout ještě na třetím dílu, setkáme se opět s The Rockem. Ještě lepší by ale bylo, kdyby Hasbro přestalo na chvíli myslet na výdělek, a žádné pokračování se nekonalo.
Hodnocení: 50 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
Prvního dílu zůstal můj mozek ušetřen, o to větší paseku v něm však udělalo pokračování s módním podtitulem „Odveta“. John Chu je rutinér každým coulem a jeho vyprávěcí schopnosti se zasekly někde na půl cesty mezi Míšou Bayem a Rolandem Emmerichem. Oba zmínění pánové se však mohou chlubit stylovou akcí, nebo alespoň nekonečným megalomanstvím. Nic z toho Chu v rukávu nemá.
I ten Dwayne Johnson po plátně tak trochu smutně bloumá a zmateně balancuje na hranici mezi sebeparodií a regulérním přehráváním. Vrcholem všeho budiž absolutní střihová nekontinuita. To takhle hlavní hrdina přejede kocábku záporáka svým namotorovaným člunem, následuje velký výbuch a slovutný klaďas odjíždí ke břehu. Tam už na něj ale čeká přejetý záporák.
Scéna, která definuje místy až Ed Woodovské kvality pokračování G. I. Joea. A co je nejhorší, film ani chvíli nebaví, což je u oddechového blockbusteru celkem velká vada na kráse.
Hodnocení: 40 %
