6 fotek 
Hra Friedricha Dürrenmatta Fyzikové bude svým tématem v pokrokovém světě vždy aktuální. Je vědec odpovědný za své vynálezy, i když jsou společností zneužity? Odpověď se snaží najít v plzeňském divadle.
Psychiatrička se svými pacienty. Kdo je tu ale nakonec blázen? Zdroj: Pavel Křivánek, DJKT
Režisér Ladislav Smoček má v Divadle J. K. Tyla v Plzni na inscenování her Friedricha Dürrenmatta zřejmě výsadní právo. Před jedenácti lety nastudoval s plzeňskou činohrou Návštěvu staré dámy, letos v červnu měli v jeho režii premiéru Fyzikové.
Přečtěte si: Plzeň se vypraví do středověkého Skotska
Stejně jako tehdy i nyní si Smoček za své spolupracovníky vybral Karla Glogra (scéna) a Šárku Polak Hejnovou (kostýmy). Vytvořili inscenaci po všech stránkách kultivovanou. Stačily jim k tomu jedny kulisy i kostýmy. Dürrenmatt ve svých Fyzicích totiž uplatnil Aristotelovu zásadu dramatické jednoty místa a času.
Ošetřovatelky odhalily tajemství svých pacientů. Musely zemřít
Ve vile, která je součástí komplexu budov psychiatrické léčebny, jsou hospitalizováni tři fyzikové: Möbius, jemuž se údajně zjevuje král Šalomoun, Ernesti zvaný Einstein a Beutler neboli Newton (podle osobností, za něž se ve svém bláznovství vydávají).
Hra ze začátku připomíná detektivku. Policejní inspektor vyšetřuje už druhou vraždu, která se ve vile stala. Jak Einstein, tak Newton zabili svoje ošetřovatelky. Na konci prvního dějství svoji ošetřovatelku zavraždí i Möbius. Proč bychom měli pochybovat, že ti tři do ústavu nepatří?
„Na svobodě jsou naše myšlenky třaskavinami.“
Druhé dějství je dürrenmattovsky paradoxní a dovedené k absurdnosti. Vše je náhle jinak. Blázni své bláznovství jen předstírají. Geniální fyzik Möbius prozrazuje, že se dobrovolně stal šílencem, aby znevěrohodnil své poznatky, které by v nepovolaných rukou mohly vést k vytvoření ničivých vynálezů.
Policejní sbor se závistí přihlíží, jaké večeře se podávají v blázinci
Einstein s Newtonem jsou ve skutečnosti vědci ve službách soupeřících zpravodajských služeb, které mají o Möbia a jeho vědeckou práci zájem. Šílenství naopak v sobě potlačovala jejich ošetřující lékařka von Zahndová.
Dvojí tvář postav
Nejsou to jen herci, kteří hrají, jsou to i jejich postavy. Každá z nich před okolním světem předstírá, že je někým jiným, přizpůsobuje tomu své chování. Nejpatrnější je to u Josefa Nechutného (Einstein) a Moniky Švábové (von Zahndová).
Tři fyzikové – tři blázni. Mysleli si, že pokrok a lidskou touhu po moci zastaví
Nechutný zahrál svého blázna Einsteina s neškodnou pomateností, roztržitostí a mírnou infantilností. Nevyzpytatelnost a nepředvídatelnost jeho chování až děsila. Jako mávnutím kouzelného proutku (při odhalení své pravé identity) se změnil v racionálně uvažujícího muže.
Dvě naprosto odlišné postavy, které Nechutný od sebe dokázal rozlišit gestikulací a mimikou. Bez jediného slova umožnil divákům pohled do nitra člověka rozhodujícího se mezi svou vlastní budoucností a budoucností lidstva.
Friedrich Dürrenmatt (1921–1990)
Švýcarský německy píšící spisovatel a dramatik, zpočátku ovlivněný německým expresionismem. Vybíral si témata, kterými soudobou společnost provokoval: demokracie, svoboda, otázka viny a trestu. Mezi jeho nejslavnější hry patří Návštěva staré dámy (1956) či Fyzikové (1962). Ve svém díle vytváří svět plný grotesknosti, paradoxů a absurdity. Ačkoliv jeho hry mívají tragické vyznění, sám autor je označoval za komedie. Žádná jiná dramatická forma podle něho není schopna tragiku vyjádřit.
Möbius Pavla Pavlovského je utrápený, tichý, pokorně přijímající osud génia, který své myšlenky musí skrývat. Nemá jinou volbu, než se po zbytek života vydávat za blázna, nechce-li být zodpovědný za světový chaos. Ke stejnému rozhodnutí přemluví i své kolegy blázny-fyziky. Jejich oběť je zbytečná. Möbiovy poznámky a s nimi i osud všech lidí padly do rukou bláznivé psychiatričky.
Švábová se v průběhu hry mění ze starostlivé a medicíně oddané psychiatričky na mocí posedlou ženu. A co víc až na ženskou variantu diktátora, který touží podmanit si svět.
Isaac Newton a inspektor à la poručík Columbo
Zato Newton Antonína Procházky zůstává nezměněn. Mezi oběma tvářemi své postavy rozlišuje pouhým nasazením a sejmutím barokní paruky.
Čtěte také: Vybrali jsme nejlepší zločiny na divadelní scéně
Smočkovo nastudování Dürrenmattových Fyziků patří i v rámci plzeňského repertoáru mezi ty průměrné inscenace. Mohli by být zahráni mnohem lépe, některé situace si o zdůraznění napětí přímo říkaly.
Je ale dobře, že po Fyzicích plzeňská dramaturgie sáhla. Dürrenmatt je dramatik, který svým dílem má co říct. Co na tom, že zrovna neplní hlediště.
Fyzikové
Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Autor: Friedrich Dürrenmatt
Režie: Ladislav Smoček
Hrají: Pavel Pavlovský, Antonín Procházka, Josef Nechutný, Monika Švábová, Andrea Černá, Jakub Zindulka, Jana Kubátová a dalšíHodnocení: 60 %
