2 fotky 
Konrad Liessmann je u nás znám především jako autor Teorie nevzdělanosti. Ve své další knize s názvem Filosofie zakázaného vědění, která se českému čtenáři nabízí v překladu Milana Váni, se zaměřil na odvrácenou stránku evropského myšlení.
Člověkem se jedinec stává teprve tím, že přestoupí příkaz a jí ze stromu poznání. Zdroj: wkimedia.org
Na počátku všeho stála kratičká poznámka Friedricha Nietzscheho o záměru napsat knihu Filosofie zakázaného vědění, která nikdy nevyšla. Na ni náhodně narazil Paul Liessmann. Filosofie zakázaného vědění v jeho podání představuje rekonstrukci původního Nietzscheho záměru podepřenou jeho myšlenkovým odkazem.
Filosof a literární vědec Konrad Paul Liessmann (13. dubna 1953) se narodil ve Villachu. Do širšího povědomí se zapsal zejména díky své knize Teorie nevzdělanosti. Liessmann je laureát ceny nadace VIZE 97 a při té příležitosti vyšel soubor přednášek Hodnota člověka – politicko-filosofické eseje.
Sebepoznání je nebezpečné. Vždy totiž můžeme uzřít něco děsivého, nepříjemného, možná i životu neprospívajícího. To jsou jedny z postulátů Nietzscheho zakázaného vědění. Evropská filosofie podle něj vypovídá o člověku méně pravd, než kolik jich zakrývá. Zpochybňuje nutnou jednotu klasické trojice pravdy, krásy a dobra a proti staví mnohem mocnější principy jako faleš, ošklivost a zlo.
Vím něco, co vědět nesmím
Liessmannovou motivací nebyla pouze jiskra zažehnutá Nietzscheho záměrem. Určitou roli také hrála zvědavost. Může ještě sto let po své smrti Nietzsche znovu přijít ke slovu? Co se týče zakázaného vědění, tak určitě ano. Každá doba, a ta naše zahlcená informacemi zvlášť, má své zakázané oblasti vědění. Zakázané vědění jako předpoklad životaschopnosti a úspěšnosti společnosti. Klamy a sebeklamy jako podpoření sebepotvrzení.
Hned v úvodu knihy se setkáme s metaforou zrcadla. Zrcadlo, zrcadlení, symbol v Nietzscheho díle vždy mající své důležité místo, chápaný jakožto sebepoznání, sebereflexe. Pohled do zrcadla značí moment, kdy je třeba pohledět si do očí a vidět se jako bytost celistvá. Tedy i se svými temnými stránkami. Tyto znalosti dříve náležely pouze skupině esoteriků, zasvěcených. Pro neoprávněné by znamenaly zhoubu.
Liessmann podotýká, že zakázané vědění tu máme i dnes. Ale svět se změnil a změnila se i strategie zamlčování. Pravdu má Liessmann v tom, že současné vědění se spíše zadržuje, než zcela zakazuje a poté se postupně uvolňuje. Jednou z účinných strategií, jak poznání skrýt a přitom zůstat věren průhlednosti, je prostor informacemi zahltit. Hodnotné informace se překryjí mořem balastu. Zůstanou skryté a zároveň všem na očích. Podle Liessmanna i mnohých dalších současných intelektuálů není háček v tom, že by nějaké vědění bylo lidstvu upíráno, ale hlavním úkolem se stává osvojit si schopnost, která bude nápomocna při prosekávání se přerostlou džunglí informací, schopnost jejich selekce a organizace.
Přizpůsobili jsme si svět, abychom v něm mohli žít – předpokládáním těles, čar, ploch, příčin a následků, pohybu a klidu, formy a obsahu: bez těchto článků víry by dnes nikdo nedokázal žít! Avšak proto ještě nejsou ničím dokázaným. Život není žádný argument; k podmínkám života by mohl patřit i omyl.
Celá kniha je rozdělena na tři oddíly, přičemž každý z nich sleduje jiné téma a produkuje jiné otázky. Hned v prvním se například Liessmann spolu s Nietzschem vydává po stopách protikladu velké lidské ctnosti, tedy lži. Liessmann se při promýšlení jednotlivých témat neopírá pouze o Nietzscheho dílo, ale bere si k ruce i jiné velké postavy myšlení jako Platóna, Arist
otela, Augustina, Kanta, Sartra a Heideggera, ze kterých cituje.
Zbylé dvě části se zabývají ošklivostí a zlem. Kapitoly věnující se opaku krásna se zabývají především kýčem, hnusem, obscenitou, sexualitou. Nutno dodat, že kategorie ošklivosti, hnusu a obscénnosti Nietzsche neužívá jako pojmy estetiky nebo filosofie umění. Podle Liessmanna tím mínil nepříjemné stránky života. Závěrečná etika zla operuje s tématy hříchu, teodicie, ale také se věnuje známému pojmu tzv. vůle k moci.
Kniha není žádnou apologií zla, hnusu a lži, ale spíše pokusem o jejich osvobození z pout morálky a tradičního chápání. Morální člověk stojí podle Nietzscheho mimo dobro a zlo, mimo zákaz a přestupek. Postavit se mimo jakékoli protiklady. Tradiční morálka se ráda definuje jako protiklad. Dobro jako protiklad zla, krása a hnus. Potíž je v tom, když tento protiklad zmizí. Dobro, krása i pravda budou mít potíže s definicí. Být mimo dobro a zlo znamená novou definici dobra, kde nepotřebujeme bojovat se zlem abychom mohli milovat dobro.
Zakázané plody stromu poznání
Znalost Nietzscheho spisů není podmínkou k porozumění Liessmannovy knihy, autor všechny důležité a vhodné pasáže cituje a poté doplňuje vlastním komentářem. Snaží se vžít do Nietzscheho kůže a rozvíjí myšlenku na základě znalostí jeho díla. To je samozřejmě třeba brát s rezervou, na což i sám autor v úvodu upozorňuje.
Nietzscheho poznámky k filosofii zakázaného vědění naznačují, že by se člověk o náčrt takové filosofie neměl pokoušet. Na druhou stranu velikost dle Nietzscheho znamenala v kontextu vědění hlavně jedno: sebeprůhlednost. Pohled do zrcadla je vždy obtížný. Jednak pro člověka samotného, který riskuje pohled na cosi nepříjemného, a také pro okolí, které nemusí být připraveno mít mezi sebou někoho, kdo ví, co vědět nesmí. Ochutnat ony zakázané plody ze stromu poznání znamená alespoň trochu dospět k nepředstíranému vědomí sebe sama a tím si získat úctu sám před sebou.
Liessmannova kniha si klade otázku, jestli je ještě po více jak sto letech Nietzsche schopen oslovit. Určitě ano. Nejvíce tím, že Nietzsche zde prostřednictvím Liessmanna nechává rezonovat tezi, že poznání především dobra a zla a vůle k vědění musí být čímsi zakázaným. Musí, poněvadž překročení této hranice znamená vyhnání z ráje sebeiluzorní jistoty. Toto měla být nosná myšlenka zamýšlené Filosofie zakázaného vědění. K jejímu napsání už nedošlo.
Název: Filosofie zakázaného vědění. Název originálu: Philosophie des verbotenen Wissens. Autor: Konrad Paul Liessmann. Přeložil: Milan Váňa. Vydalo nakladatelství Academia, Praha, 2013, 316 stran. Doporučená cena: 355 korun.
