5 fotek 
Chtěli jste se někdy poučit o tom, jak strašný byl úděl vězňů v sovětských gulazích, a nádavkem se ještě dozvědět, kudy vede nejrychlejší cesta ze Sibiře až do Indie? Ať tak či tak, konečně máte tu možnost. A rovnou v pohodlí měkkých sedaček multikin.
Hygiena na Bajkalu, Zdroj: distributor filmu
Jak už se u hollywoodských filmů posledních let stává takřka nutností, i Útěk ze Sibiře byl natočen podle skutečné události. Předlohou snímku je autobiografická kniha Dlouhá cesta Sławomira Rawicze. Ten zde líčí vlastní příběh z druhé světové války, kdy byl jako polský armádní důstojník po okupaci Polska Sovětským svazem v roce 1939 zatčen, obviněn ze špionáže, odsouzen na 20 let a odeslán do gulagu na dalekou Sibiř.
Když si někdo hraje na hrdinu
Jednoho dne, respektive jedné noci, se mu ale pod rouškou sněhové vánice podaří s několika spoluvězni uniknout. Útěk z ostře střeženého tábora je pak jen začátek dlouhé cesty ke svobodě, která vede skrze zamrzlou Sibiř, okolo jezera Bajkal, přes vyprahlou a bezútěšnou poušť Gobi a zasněžené Himaláje, až do Brity ovládané Indie. To vše pěšky.
Drobnou kaňkou na celém pravdivém příběhu o heroickém putování napříč jedním kontinentem je fakt, že si ho Rawicz zřejmě vymyslel. Britská BBC nedávno vypátrala a zveřejnila řadu archiválií – některé dokonce psané Rawiczovou rukou – jež dokumentují, že byl v roce 1942 z gulagu propuštěn v rámci amnestie polských vojáků. No co no, stane se.
Oscarové ambice
Režisérem Útěku ze Sibiře je, původem Australan, Peter Weir, jenž ale již od roku 1985 točí v hollywoodské produkci. Je autorem filmů jako Truman Show či Společnost mrtvých básníků a držitelem několika oscarových nominací, včetně těch za režii a nejlepší film. Nikdy ale žádného Oscara v hlavních kategoriích nezískal. Podle zahraniční kritiky je právě na nejlepší cestě k dalšímu úspěchu.
Colin jako ten zlej Rusák
Weir bezpochyby filmy točit umí a dokazuje to i zde. Po filmařské stránce lze Útěku jen těžko něco vytknout. Řemeslně zkrátka velmi dobře odvedená práce. Kamera střídá spektakulární záběry, tu sibiřské tajgy, tu zasněžené Himaláje (ne nadarmo je jedním z producentů filmu National Geographic) s detaily strhaných tváří hrdinů. Orchestrální hudba dokresluje atmosféru. „Všechno je tak, jak má být.“ Jen výsledek je nakonec takový nemastný neslaný.
Člověk sedí, sleduje, co se před ním děje na plátně. Ale že by se nechal strhnout a prožíval utrpení a bolest spolu s hrdiny? Že by se mu svíral žaludek při pohledu na muka, která si museli prožít? Ono se na to vlastně docela hezky kouká. Jenom sem tam někdo umře vysílením.
Ach ty hluboké myšlenky
Navíc hlavní postavy – Polák Janusz, kterého ztvárnil Jim Sturgess, a Američan, který si říká prostě Mr. Smith, v podání Eda Harrise – mluví někdy tak, že by se jejich věty daly rovnou tesat do kamene. Jasné a dokonale zformulované pravdy o životě, lásce, zradě, vytrvalosti nebo lidské důstojnosti. Trochu jako na divadle. Nebo ze starých románů.
Ale jako ze života? To se mi tedy opravdu nezdá. (Leda, že by člověka pobyt v gulagu zkultivoval na úroveň univerzitní profesorky filozofie po přechodu.) A ono pak, věřte nevěřte, není lehké se do postav vcítit, identifikovat se s nimi. Kdo by to byl řekl, že? A brát je jako skutečné lidi. Lidi, kteří museli podstoupit peklo gulagu a vysilujícího, strastiplného pochodu, kdy se ocitli na pokraji smrti asi na dvacet různých způsobů.
Očima Radka Langa: Útěk ze Sibiře je v podstatě walk movie. Chvíli se jde lesem, chvíli se jde pouští, jednou sněží, podruhé prší nebo praží slunce. A partička sympaťáků jde stále kupředu. Je to zdlouhavé a jednotvárné ve své koncepci, i přesto několik emočně silných momentů udržuje diváckou pozornost. A Colin Farrell. Ve své roli je dokonalý. Film od filmu lepší a lepší.
Hodnocení: 4****
Zvlášť obtížné, ne-li takřka nemožné, je vnímat jako opravdového, žijícího člověka Janusze (postavu založenou na osobě autora knižní předlohy Rawicze samozřejmě), jenž celou skupinu uprchlíků vede skrze všechny nástrahy neohroženě stále dál a dál. Vždy rozhodný a připravený na vše, zásadový a laskavý. Muž, který by nikdy nikoho nezradil, vzdal se pro druhého i posledního doušku vody a naději rozdává na potkání. No zkrátka pravý hrdina.
Colin jako jediný opravdový zločinec
Ovšem Colin Farrell a jeho postavička ruského vraha Valky, to je jiná káva. Jediný opravdový zločinec mezi skupinou politických vězňů na útěku. Kromě toho, že Farrell hraje Valka opravdu skvěle, je zkrátka úžasně zábavné vidět tu velkou hollywoodskou hvězdu, která normálně zřejmě vymetá večírky v róbě za tisíce dolarů, jak v ošuntělém, roztrhaném kabátě, celém umazaném od krve a bláta, se zkaženými zuby a levným tetováním všude po těle, s ruským přízvukem terorizuje spoluvězně. Jedním slovem nádhera. Hrát Valku neznámý Rus, nevím nevím, jestli by měl stejné kouzlo…
Farrellův Valka v akci
Suma sumárum to není špatný film. Dolů, na úroveň mírného hollywoodského nadprůměru, ho ale v mých očích sráží především emoční hradba, kterou staví mezi hrdiny filmu a diváka. Ten se tak může v poklidu věnovat pojídání popcornu, aniž by hrozilo, že mu zaskočí.
K tomu připočítejme, že Útěk ze Sibiře je očividně natočen pro západní obecenstvo, takže hlavně začátek se nese v duchu poučování a vysvětlování, co že je to ten gulag zač a za jak absurdní prohřešky jste se mohli ve východní Evropě ocitnout v pekle na zemi. Snad nezbývá než popřát, aby vzdělávací přínos snímku byl větší než ten filmařský. Ten totiž žádný zázrak není.
Útěk ze Sibiře (The Way Back)
Drama
USA, 2010, 133 minRežie: Peter Weir
Hrají: Colin Farrell, Mark Strong, Jim Sturgess, Ed Harris, Saoirse Ronan, Dragos Bucur, Alexandru Potocean, Zahary BaharovHodnocení: 3***
