Recenze filmu Obřad. Stokrát viděné se vrací ve stále stejném kabátě

Kde se nedostává vlastní fantazie, přichází na řadu prachsprosté vykrádání. Obřad zdánlivě láká na Anthonyho Hopkinse a tajemnou atmosféru. Může však okopírovaný příběh a neoriginální styl někoho zaujmout?

Exorcista (Anthony Hopkins) v akci. Zdroj: distributor filmu

Mladý kněz, pochybující o síle a pravosti své víry, se seznámí se starým a zkušeným exorcistou. Společně se snaží vyhnat démona z těla mladé dívky. Počkat… Tohle už tady přece bylo před více než třiceti lety. Bohužel, nejde o obnovenou premiéru legendárního Vymítače ďábla (1973), ale o adaptaci nedávno vydané nonfikční knihy novináře Matta Baglia Rituál: Příběh moderního exorcisty.

Když originál převezme Hollywood

Obřad je snímek, který zobrazuje dva fenomény současného hollywoodského filmu. První z nich by se dal označit jako hollywoodský přístup k adaptacím. Matt Baglio založil svou knihu Rituál, která před nedávnem vyšla také v českém překladu, na tříletém studiu exorcismu. Jak píše v tomto článku, snažil se o nezaujatý, nesenzační, téměř vědecký pohled na to, jak dnes církev chápe rituál vymítání. Zejména nechtěl při psaní vycházet z filmových klišé. Podle mnoha recenzí se mu to do značné míry povedlo. Film, který nyní přichází do kin, je ale naprostým opakem tohoto přístupu.

Pod inspirováno skutečnými událostmi se samozřejmě vejde ledacos. Konkrétně zde film (i kniha) vychází z faktu, že Vatikán v roce 2004 vyzval diecéze, aby jmenovaly místního exorcistu, a v souvislosti s tím uspořádal kurz vymítání. Autor knihy se setkal s knězem, který se tohoto kurzu účastnil, a příběh hlavního hrdiny Michaela (Colin O’Donoghue) vychází částečně z jeho života. Sám Baglio potom ve filmu vystupuje jako italská novinářka, která se rozhodne napsat o kurzu článek.

Namísto omšelého novináře zde tedy máme mladou krasavici, která se navíc sblíží s hlavním hrdinou. Léta mravenčí práce, rozhovorů a utváření názoru se srazí na necelé dvě hodiny naprosto neoriginálního děje. Největším přehmatem tvůrců filmu ale je, že Obřad je přesně tím, čemu se autor knihy chtěl za každou cenu vyhnout. Využívá všech prvků, které v době Vymítače ďábla byly překvapující, pobuřující a děsivé, ale po desítkách opakování už nejsou ničím jiným než trapným klišé. Ukazuje, že filmy na téma exorcismus a vymítání démonů se za třicet let existence žánru neposunuly ani o píď.

Církev jako spektákl

Druhým stavebním kamenem filmu, i když je to opět kámen velmi vratký, je zobrazení církve jako instituce a víry jako mizející součásti běžného života. Pokud si v hlavě promítnete filmy z poslední doby, které se nějak dotýkaly víry v Boha, zjistíte, že příběhy a témata se příliš nemění. Okázalé prezentace nebe a pekla (Constantine) a jejich působení na zemi právě ve filmech o vymítání (V moci ďábla, několik pokračování původního Vymítače), nastoupily na místo snímků vycházejících z biblických podobenství a příběhů. Pokud je postavou filmu kněz, většinou se potýká s krizí víry (Znamení).

Stejný problém řeší i seminarista Michael, který přijede do Říma na kurz exorcismu, aby nemusel vracet peníze za svá studia poté, co se rozhodl nenechat se vysvětit na kněze. Setká se s otcem Lucasem (Anthony Hopkins) a je svědkem rituálu vymítání těhotné italské dívky. Michael k němu přistupuje skepticky. V jeho námitkách, že posedlí jsou pouze duševně velmi nemocní lidé, zaznívá vědecký přístup autora předlohy. Pak však Michael pod tíhou okolností (smrt otce) převrátí svůj názor o 360 stupňů a sám provádí vymítání.

I kdyby se někomu Michaelův důvod mohl jevit jako dostatečný, Obřad si dále podřezává už tak značně nalomenou větev. Seminarista slyší hlasy, má vidiny (kůň se žhnoucíma očima), vzpomíná na matku, vchází do pokojů plných žab a tak dále… Film se zoufale snaží od začátku takřka neexistující atmosféru budovat stokrát slyšeným soundtrackem (tajemné smyčce) a prvoplánově lekacími scénami (kočka se rozběhne proti oknu). Prostě nuda, nuda, šeď, šeď.

Očima Ondřeje Erbana: Obřad je – ve zkratce řečeno –  velký filmový kýč. Od bezduchých a povrchních dialogů, přes prvoplánově okázalou a zoufale neoriginální kameru, až po trýznivě přeslazenou a neustále dramatickou hudbu. Ta mně v pravdě vadila ze všeho snad nejvíc, v některých okamžicích se mi z ní bez nadsázky dělalo nevolno. Světlou, i když v tomto případě spíše divoce zářící, výjimkou je Anthony Hopkins. Jeho civilní projev dodává postavě vatikánského vymítače ďábla to, čeho se zbytku filmu tak zoufale nedostává. Co to je? Uvěřitelnost, život? Každopádně scény s Hopkinsem výrazně převyšují jinak slaboučkou úroveň zbytku filmu a jsou jediným důvodem, proč Obřad dostojí alespoň minimálním nárokům na to, kterak zabít dvě hodiny.  Ale to je tak asi vše.

Hodnocení: 1*

Kdo za to může?

Někteří diváci mohou znát Mikaela Håfströma jako režiséra filmu Hra s nevěrou (2005), který minulý týden uvedla Česká televize. V roce 2007 proběhla kiny hororová adaptace povídky Stephena Kinga Pokoj 1408. Snímek s Johnem Cusackem v hlavní roli trpěl stejnými problémy jako Obřad, pouze namísto snímků o vymítání kopíroval horory o strašidelných domech.

Pohřebákem nebo knězem?

Nostalgie k žánru je jedna věc, vykrádání jiných filmů zase věc druhá. Obřad proto nezachránil ani Anthony Hopkins, který si v roli duchovního neodpustil pár hannibalovských pohledů, ani nálepka skutečné události, kterou tímto tempem bude mít snad i příští Harry Potter.

Obřad (The Rite)

Drama/Thriller/Horor
USA, 2011, 112 minut

Režie: Mikael Håfström
Hrají: Anthony Hopkins, Colin O’Donoghue, Alice Braga, Ciarán Hinds, Toby Jones, Rutger Hauer

Hodnocení: 2**