2 fotky 
V roce 2002 přišel do kin zhruba hodinový dokumentární film Síla lidskosti – Nicholas Winton. Nyní přicházejí jeho tvůrci Matěj Mináč a Patrik Pašš s „volným pokračováním“. Nickyho rodina zčásti připomíná nyní již dobře známé Wintonovy činy z let 1938 a 1939 a zčásti zkoumá jejich dopad v současné době.
Nicholas Winton a Matěj Mináč, Zdroj: distributor filmu
Je velice těžké hodnotit film Nickyho rodina. To přiznávám hned na začátek. Většina kritiků a teoretiků umění se shodne na tom, že rozdělení na obsah a formu jakéhokoli uměleckého díla je jen čistě teoretický konstrukt a podle mnohých by se ani neměl používat.
Ovšem zvlášť pro ty z nás, kteří měli tu čest být přítomni na slavnostní premiéře Nickyho rodiny, které se 101letý Sir Nicholas Winton osobně zúčastnil, je téměř nemožné při snaze o alespoň rámcově objektivní zhodnocení filmu oddělit jeho poselství od jeho technických a uměleckých kvalit.
Silný příběh Nicholase Wintona
Desítky let se o něm nic nevědělo. O tom, jak před druhou světovou válkou zachránil stovky dětí před téměř jistou smrtí, neřekl ani své ženě. Ta ale jednoho dne našla na půdě knihu s fotografiemi, poznámkami o dětech a dalšími záznamy. A příběh Nicholase Wintona tak vyplul na povrch.
Poselství, které nebere ohledy na věk
Snímek Nickyho rodina je volnou dramatizací událostí z let 1938-2010. Diváky jím provází jedno za zachráněných dětí, významný kanadský televizní žurnalista Joe Schlesinger. Události z předválečného období jsou většinou zpracovány formou hraných pasáží. Co se těch týká, většinou už k nim diváci předem přistupují buď pozitivně, nebo negativně. Tvůrci Nickyho rodiny s nimi pracují zručně a vzhledem k tomu, že historická část filmu vypráví působivý příběh, byla jejich volba prostředků dobrá.
Snad jediné, co by se dalo hraným sekvencím vytknout, je to, že zejména představitel Nicholase Wintona, Michal Slaný, je občas dost toporný a nepřirozený. Chvílemi tak Nickyho rodina působí spíš úsměvně.
Velký příběh = velký film?
Není sporu o tom, že málokdo v Kongresovém centru zůstal po zhlédnutí Mináčova a Paššova dokumentu nepohnut. Je ale velkou otázkou, nakolik to bylo dílem Sira Wintona a toho, co dokázal a co sám označuje za samozřejmost, kterou by v takové situaci podle něj udělal každý, a nakolik je to zásluhou samotného filmu.
Jistě se snímku podařilo přenést poselství, i když se skoro chce říct, že příběh, jako je tento, se vypráví téměř sám. Matěj Mináč se před projekcí svěřil divákům, že při tvorbě Nickyho rodiny strávil se svými spolupracovníky neuvěřitelných 4000 hodin ve střižně.
Ve filmu si zahrála i Klára Issová
A zde je možná ten největší problém. Film jako takový nepůsobí zrovna uceleně. Jistě, jedná se o dokument, a na ten jsou kladeny poněkud jiné nároky než na hrané filmy, ale i tak je výsledný dojem lehce mozaikovitý.
Další nesnáz, která se při práci s takovýmto materiálem objevuje, je lehkost, s jakou se popis a podání silných lidských okamžiků nabitých emocemi může zvrtnout v přílišné ždímání divákových citů. Tomu se ale tvůrci až na pár výjimek – zejména v závěru filmu – dokázali vyhnout.
Celkové hodnocení je nakonec vlastně až překvapivě jednoduché. Nickyho rodinu by měl vidět opravdu každý. Možná měl Matěj Mináč se svými kolegy zpracovat jen události, ke kterým činy Nichalose Wintona vedly v posledních letech, možná se měl vyhnout hraným pasážím. Ale každopádně se jemu a jeho týmu podařilo přenést na plátno velmi působivý a inspirativní příběh.
Nickyho rodina
Dokumentární / Drama
Česko / Slovensko, 2011, 96 minRežie: Matěj Mináč
Hrají: Jana Kepková, Klára Issová, Michal Slaný, Aneta FaitováHodnocení: 4****
