4 fotky 
Mláďata jsou jednoduše roztomilá, ať jde o ta lidská nebo i zvířecí. O malých opičkách a slonech je i tento nový dokument, který můžete vidět trojrozměrně v pražském kině IMAX.
Vy byste ji domu snad nechtěli?, Zdroj: distributor filmu
Nejde tu ale o nějakou prvoplánovou roztomilost, kdy by štáb sledoval zvířecí rodiny a tradičně natáčel jejich zvyky v přírodě. I když i zde jsou hlavními hrdiny zvířata, snímek pojednává hlavně o dvou ženách, které dokázaly obětovat pro matku přírodu celý svůj život.
Opičí a sloní sirotčinec
Biruté Mary Galdikas se stará o sirotky orangutanů, jejichž rodiče zemřeli během vykácení deštných pralesů na Borneu. Kdyby je nikdo nekrmil mlékem, nespal s nimi v jedné posteli a neučil je šplhat po stromech, nepřežili by. Její tým, převážně ošetřovatelky, ale nahrazuje opičí mámu a dává mláďatům najíst, zpívá jim ukolébavky a nosí je na zádech.
Daphne M. Sheldrick zase žije v africké Keni. Zde se také stará o sirotky, tentokrát ovšem sloní. Jim matky zabili pytláci. A slůňata se sice instinktivně umí připojit k samčí části stáda, ale ta se o ně nedokáže postarat. Proto by ani bez Daphne, jejíž tým je zase složen spíše z mužů, nepřežili. Díky ní se ovšem postaví na vlastní nohy (doslova), vyrovnají se se smrtí matky, u níž slůňata často bývají a jsou pak traumatizovaná, a v dospělosti se připojí ke stádu, jehož sloni byli kdysi také bezbrannými sirotky.
Dokument tak balancuje na hranici zmíněné roztomilosti, ale také sice pro dospělé slabého, ale pro děti výrazného ponaučení. Možná se tu nedozvědí, jak přesně žijí dospělí sloni. Bohatě jim ale postačí základní údaje, které vypozorují (odpověď je ve stádech). Dokument navíc není zaměřený na tyto dva specifické zvířecí druhy, ale na jejich mladé, kteří možná vypadají zcela odlišně, ale ve své podstatě jsou stejní jako lidské děti.
Bonusový ekologický záměr
Potřebují pozornost. Chtějí si hrát. Mívají často hlad a zlobí. Dětští diváci zde možná nepochopí bonusový ekologický záměr, ale minimálně si zapamatují, že i zvířecí mláďata bez maminky to daleko nedotáhnou.
Očima Oldřicha Mánerta: V rámci žánru IMAX dokumentů se řadí Návrat do divočiny k naprosté špičce. Jak už je u těchto dokumentárních jednohubek zvykem, spíše než na vyčerpávající obsahovou stránku se zde hraje na vizuální nápaditost a precizní využití 3D formátu. Pokud přidáme možná trochu prvoplánovou roztomilost, kterou Návrat do divočiny disponuje, dostaneme ve výsledku svěžích čtyřicet minut jako dělaných pro rodinnou návštěvu kina.
Hodnocení: 4****
I sloni se rádi objímají
Rodiče, kteří se svými ratolestmi do kina IMAX zajdou, si pak v dokumentu najdou nádherné a originální záběry, v nichž je jasně vidět, jakou práci si s natáčením štáb dal. Už jen kvůli jedinečným záběrům, kdy se například pod orangutanem zlomí větev ve chvíli, kdy vypravěč mluví o jejich křehkosti, je jasné, že materiálu museli mít natočeny desítky hodin.
Děti máme stejné
A ekologický nádech není nijak násilný. Je zde jen stručně vysvětlena realita, že domovy orangutanů se holt kácí a zvířata kvůli nim přichází o přirozený domov. Dokument se už naštěstí nevěnuje lidské stránce problému, protože od toho tu není. Zobrazuje spíš paralelu mezi životem člověka a zvířete, ilustrovanou na jejich nejmenší zástupcích, dětech.
Typický chlapi...
Jediná škoda na české verzi je, že se v kině IMAX promítá pouze s českým dabingem. Je to logické, cílovou skupinou jsou rodiny s dětmi a ty nechtějí číst titulky (často ještě ani číst neumějí). Tím pádem ale také přicházejí o výborný hlasový doprovod Morgana Freemana.
Kvůli němu by ale čeští diváci na Návrat do divočiny stejně nešli. Láká je třetí rozměr, kterým je kino IMAX vyhlášené (a také svými velkými plátny). V tomto filmu je 3D vypiplané do posledního lístečku, cítíte se zvířatům skutečně blízko a chvílemi se až leknete, když třeba slon vykopne fotbalový míč přímo do kamery. Jenže kdo by mu to neprominul, když je to jenom děcko.
Návrat do divočiny 3D (Born to Be Wild)
IMAX/Dokumentární
USA, 2011, 40 minRežie: David Lickley
Hrají: Morgan FreemanHodnocení: 4****
