Recenze filmu Mozartova sestra. Na bratra v Amadeovi rozhodně nemá

O Mozartovi se stihlo natočit už hodně filmů. Může nás hřát u srdéčka, že jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších z nich je Amadeus Miloše Formana. Proto natočit film o Wolfgangově sestře, dítěti v pozadí s těžkým osudem, vůbec nebyl špatný nápad. Ale nápadem to teprve začíná.

Do postele jedině v paruce, Zdroj: distributor filmu

Režisér a zároveň scenárista Mozartovy sestry René Féret rozhodně není v zákulisí stříbrného plátna žádným nováčkem. Za sebou má režii patnácti titulů a v roce 1977 získal za komedii z francouzského venkova La Communion Solennelle Zlatou palmu na festivalu v Cannes.

Spoléhat na tyto kusé informace při odhadování povahy Féretova zatím posledního filmu by ovšem nebylo moudré. Mozartova sestra není komedie a žádné ocenění dosud nezískala. A nejsem si jistá, jestli kdy vůbec nějaké získá.

Rodina Féretova

Je zima roku 1763 a Mozartova rodina cestuje po evropských královských dvorech, aby světu ukazovala geniální muzikální talent svých dětí. Jedenáctiletý Wolfgang skvěle ovládá hru na housle a klavír, k tomu je vynikající skladatel. Jeho skoro patnáctiletá sestra Maria Anna, zvaná Nannerl, je skvělá houslistka, cembalistka, klavíristka a zpěvačka, a i ona má skladatelské ambice. Jako dívka a jako vždycky ta druhá, za otcem věčně protežovaným (a tady pěkně nezbednicky zobrazeným) Wolfim ale nemá možnost svůj dar tolik rozvíjet. Právě o ní, o jejích snech, touhách a zklamáních francouzský film vypráví.

Mozartova sestra je tak trochu rodinný film. Film rodiny Féretovy. Tatínek René totiž rád tvoří obklopen příslušníky své famílie. Manželka Fabienne se stará o produkci a distribuci, syn Julien pomáhá s režírováním jako asistent a pak jsou tu dvě dospívající dcery. Ta starší, Marie, si zahrála rovnou hlavní roli Nannerl, ta mladší, Lisa, se proměnila v nejmladší dceru krále Ludvíka XV. Louise de France.

Očima Pavlíny Nouzové: Evropská filmová tvorba funguje jako vyvážený protipól k hollywoodské produkci. Jelikož si diváci už často navykli na rychlé, akční fláky, takovéhle pomalejší snímky jim nic neřeknou. Proto oceňuji každou snahu dotáhnout do kin něco jiného. Jenže v tomto případě to nebyla zrovna správná volba. Mozartova sestra je únavná, zdlouhavá, bez pointy, bez gradace. Prostě něco, na co bychom radši rychle zapomněli.

Hodnocení: 2**

Princezna a hudebnice

Féret rozhodně není blázen a neangažuje své potomky bez rozmyslu. Obě dívky se se svými rolemi popraly velice dobře (přitom Nannerl prakticky nesleze z plátna) a to samé platí o většině herců naverbovaných do filmu. Formální stránka se skutečně povedla.

Vkusná výprava vůbec neevokuje přeplácaný styl 18. století a jeho salónní kultury reprezentované zparchantělou šlechtou ve Versailles. Právě naopak: samozřejmě, že se nelze vyhnout načechraným parukám a nabraným sukním, celkově se ale film ladí do melancholické atmosféry pastelových barev – přesně podle nálady mladičké Nannerl.

Nuda ve Francii

O co víc se dařilo tady, o to míň se vedlo na poli scenáristickém a režijním. Dvouhodinový film se táhne jak sopel a prakticky nevyvíjí žádný smysl pro dramatický oblouk nebo něco vzdáleně podobného. A pokud chtěl Féret vsadit na pomalu plynoucí poetiku, to se taky jaksi nepovedlo přenést. Navíc i přes dobré herecké výkony se ne a ne dostat postavám pod kůži. A může za to hlavně to, že věty, které hrdinové pronáší, zní místy tak hrozně na sílu a pozérsky, až to fakt není příjemné…

Samozřejmě – ne všechny. Jsou momenty, které vyvolávají emoce, momenty, které nás vždycky vrátí do hry těsně předtím, než začneme klimbat. Ale je jich málo. Mozartova sestra chce působit jako skromný film o vážných věcech v duchu evropské filmařiny, jako nenápadný příběh jednoho osudu, který se zamotal do osudu (přinejmenším uměleckých) dějin. Ale bohužel to dělá přesně ve stylu napudrovaných paruk a falešných úsměvů, které onu dobu tak silně charakterizovaly – s tím rozdílem, že nabubřelá tentokrát není forma, ale dialogy.

A protože forma je sice krásná věc, ale musí to být sakra pecka, aby přebila nezáživný obsah, Mozartova sestra se mezi horké nehollywoodské kousky v našich kinech nezařadí. Distribuční společnost Film Europe plánuje prosazovat do českých kinosálů čím dál víc evropských filmů (v rámci projektu Film Europe Movie Night), přízeň diváků si ale bude muset získat opravdu kvalitní produkcí. Mozartova sestra byla krok vedle – průměrnému divákovi neřekne vůbec nic a toho náročnějšího akorát tak znechutí.

Mozartova sestra (Nannerl, la soeur de Mozart)

Drama
Francie, 2010, 120 min

Režie: René Féret
Hrají: Marie Féret, Nicolas Giraud, Delphine Chuillot, Marc Barbé, Clovis Fouin, Lisa Féret

Hodnocení: 2**